Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dez Fafara je pozér. Napriek nespornej kvalite prvých dvoch albumov COAL CHAMBER sa jeho pôvodná kapela zaradila medzi trendové nu-metalové zoskupenia, ktoré sa v druhej polovici 90-tych rokov dali prehrabávať lopatou. Keď sa na prelome tisícročí do popredia dostával metalcore a thrashové retro, Dez nezaostával a založil DEVILDRIVER. Zdá sa, že mu to sype, lebo kapela nám aktuálne ponúka už svoj piaty album nazvaný „Beast“ (ktovie, kedy im už dôjde slovná zásoba zo sekcie ZLO a dočkáme sa albumov o poľných kvietkoch a disneyovských zvieratkách.)
Do novinky som osobne nedával veľké nádeje, hlavne po nepresvedčivom vystúpení v Miloviciach minulé leto, kedy ma DEVILDRIVER až na dve skladby dokonale uspali svojou monotónnosťou. Aj keď „Beštia“ na prvý pohľad preferuje bezhlavý útok pred premyslenými ťahmi, je môj dojem z jej správania prekvapivo pozitívny. Podarená „Dead To Rights“ odštartuje album v pekelných obrátkach a okrem frontálneho útoku naznačuje, že DEVILDRIVER sa od svojho debutu nezmenili ani za máčny máčik. To, či je to dobré, nech si už posúdi každý sám.
Aj keď sa s pribúdajúcimi skladbami občas ocitneme v nič nehovoriacom víre riffov a dvojkopových kanonád, skladby „Shitlist“ alebo „You Make Me Sick“ (aké kreatívne názvy) sa preukážu dobrými nápadmi. Vtedy kľudne Dezovi prepáčite, že za celý album vystrieda asi dve hlasové polohy (škoda, v COAL CHAMBER vedel aj kvalitne zaspievať čistým hlasom) a texty mohli byť veselo vytvorené pomocou nejakého ultra temného blasphemic lyrics generátora.
Dlho očakávané osvieženie prichádza v desiatej skladbe „Black Soul Choir“ - tento vydarený cover ukazuje, ako sa z alternatívneho country dá spraviť krutá metalová nakladačka. Vytratil sa síce onen tragikomický podtón, ktorým vládnu 16 HORSEPOWER, Dez a spol. však odviedli dobrú robotu a prispôsobili si skladbu svojmu zvuku a štýlu. Schválne, porovnajte si obe verzie: DEVILDRIVER, 16 HORSEPOWER.
Album ako celok pekne odsýpa, skandovancie groove refrény sa miesia s rýchlostnými pretekmi a raz za čas sa skladby prevzdušnia vydareným sóličkom alebo akustickou medzihrou. S opakovanými vypočutiami si poslucháč nájde záchytné body, ktoré sa mu do pamäti zarežú ako zuby besného zvieraťa, ktorého znaky „Beast“ jednoznačne nesie.
Napriek všetkým štýlovým klišé na „Beast“ sa vzrastom malý Dez Fafara celkom vytiahol. Ak miesto použitia kľučky preferujete dvere preraziť hlavou, je táto doska presne pre vás.
1. Dead To Rights
2. Bring The Fight (To The Floor)
3. Hardened
4. Shitlist
5. Talons Out (Teeth Sharpened)
6. You Make Me Sick
7. Coldblooded
8. Blur
9. The Blame Game
10. Black Soul Choir
11. Crowns Of Creation
12. Lend Myself To The Night
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.