OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nemálo vody pretieklo cez Hudson River (Dunaj, Moravu i Vltavu) od čias, keď sa nekorunovaní králi newyorského hardcoru AGNOSTIC FRONT vyhrievali na výslní popularity a vydávali štýlotvorné monolity ako „Victim In Pain“, „Liberty And Justice For...“ alebo „One Voice“. S odstupom dekády spomíname na obdobie, kedy sa FRONT upísali Epitaph Records a posunuli svoju tvorbu od thrashmetalových gitár k prapôvodným punkovým koreňom. Neľakajte sa, nemienim nikoho zahltiť množstvom encyklopedických memorabílií. Hardcore, konkrétnejšie jeho domovská NY liaheň, je jedným z ojedinelých žánrových zjavov, ktorý treba predovšetkým skutočne „odžiť“.
Aby som dostál osvedčeným kvetnatým frázam, AGNOSTIC FRONT rozhodne nepatria do starého železa. V ich tvorbe sa vzhliadlo nespočet súputníkov a hrdých nasledovníkov – MADBALL a TERROR počnúc, HATEBREED (ne)končiac. Večne rozhorčený, od hlavy po päty tetovaný Roger Miret so zvyškom kapely dokázali, že „My Life My Way“ je viac než len ďalšou nahrávkou na ich konte.
Úprimne napísané, po hudobnej stránke sa veľa nezmenilo. V štúdiu istého Erika Rutana sa producentskej taktovky opäť ujal Freddy Cricien (frontman MADBALL). Od prvých sekúnd skladby „City Streets“ servírujú Miret and Co. učebnicové „hácečko“ – na ploche zhruba 30 minút tu nájde fanúšik nekompromisné záseky ako „That’s Life“ i punkovou melodikou odľahčené položky. Zborovú „Us Against The World“ strieda titulná „My Life My Way“ s ambíciou stať sa koncertnou istotou. Spevákov kubánsky pôvod pripomína nesmierne chytľavá „A Mi Manera“ so španielskym textom, ktorý jej sadol ako zadok...viete na čo.
Tóny nového albumu odoznejú spolu s „Time Has Come“ a ja sa nemôžem zbaviť dojmu, že absencia veľkého hitu ako „For My Family“ nie je v tomto prípade na škodu. „My Life My Way“ plynie prirodzene, netlačí príliš na pílu – nie je tak punkový ako môj favorit „Riot Riot Upstart“, ani tak agresívny ako predošlý počin „Warriors“. Pre fanúšika FRONTU predstavuje povinnú jazdu, pre metalového poslucháča príjemné spestrenie. A pre toho, kto začína hardcore objavovať, odporúčam siahnuť aj hlbšie do bohatej diskografie kapely.
Texty, ako tomu býva u HC zoskupení dobrým zvykom, pojednávajú o samotnom živote. Večná revolta, nespokojnosť s „establišmentom“, hrdosť a vlastný spôsob života – donekonečna obohraté témy, ktoré však viac než dve desaťročia vytvárajú nezameniteľný kolorit celého žánra. A čo nové priniesli v roku 2011 na scénu AGNOSTIC FRONT? Našťastie - nič.
Nestori NYHC sa vskutku nemajú na čo hrať. Hoci pánom pribúdajú so životnými skúsenosťami predovšetkým roky, na aktuálnej nahrávke sa stopy krízy stredného veku hľadajú len ťažko. Produkcia nie je taká živelná, akú by som od AGNOSTIC FRONT očakával, ale napriek tomu ide o poctivé dielo, ktoré sa nesnaží ohromiť moderným zvukom. Rešpekt!
7,5 / 10
Roger Miret
- spev
Vinnie Stigma
- gitara
Joseph James
- gitara
Mike Gallo
- basgitara
Pokey Mo
- bicie
1. City Streets
2. More Than A Memory
3. Us Against The World
4. My Life My Way
5. That’s Life
6. Self Pride
7. Until The Day I Die
8. Now And Forever
9. The Sacrifice
10. A Mi Manera
11. Your Worst Enemy
12. Empty Dreams
13. Time Has Come
My Life My Way (2011)
Warriors (2007)
Another Voice (2004)
Dead Yuppies (2001)
Riot Riot Upstart (1999)
Something’s Gonna Give (1998)
Last Warning (1993)
One Voice (1992)
Live At CBGB (1989)
Liberty And Justice For… (1987)
Cause For Alarm (1986)
Victim In Pain (1984)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 34:12
Produkce: Freddy Cricien
Studio: Mana Recording Studio
O něco málo slabší než předchůdce Warriors.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.