Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V roku 1993 nakrútila brazílska SEPULTURA klip ku skladbe „Territory“ v Izraeli. Z tejto najeurópskejšej krajiny blízkeho východu bez akejkoľvek dlhodobej metalovej tradície však napriek všetkému pochádza aj niekoľko zaujímavých zoskupení. V 90-tych rokoch sa z čistého neba objavili folkmetaloví pesničkári ORPHANED LAND a o pár rokov neskôr svoje rohy vystrčili „Sumerčania“ MELECHESH.
Na vlne spomínanej SEPULTURY sa zviezla aj tretia najznámejšia kapela z krajiny Dávidovej hviezdy, BETZEFER. Vznikla v roku 1998 a debut „Down Low“ už vydal holandský Roadrunner. Druhý album „Freedom To The Slave Makers“ bol hotový už pred tromi rokmi, no kvôli vyhadzovu od spomínaného vydavateľstva a problémom s hľadaním nového sa album dostal na sveta až začiatkom tohto roka.
„Bestseller“ štartuje novinku skutočne razantným riffom a dokonale charakterizuje celú nahrávku. Stredné tempo, expresívny vokál pendlujúci od Maxa Cavaleru k Philovi Anselmovi, „groovy“ motívy a oldschoolovo drevnatý sound. BETZEFER sa podarilo oklamať čas a presunúť sa zhruba do roku 1994, z ktorého akoby vypadol najmä zvuk bicích a gitár. Tie druhé miestami zablúdia až dakam k púštnym bohom KYUSS (napríklad v skladbe „Perfect Lie“).
Napriek všetkej energii nahromadenej v úvodných skladbách albumu kapele okolo robustného Avitala Tamira v druhej polovici mierne dochádza dych. Popri výborných a úderných číslach „Backstage Blues“ alebo „Nothing But Opinions“ je však určitá repetívnosť strednetempových skladieb ospravedlniteľná. Album uzatvára „Heavensent“ ktorá preradí na skutočne radikálnu rýchlosť - keď už BETZEFER odchádzajú, aspoň za sebou poriadne tresnú dverami a okno zvonku rozbijú oranžovým, zubom škodiacim hranatým predmetom.
BETZEFER nahrali skutočne príjemný retro album so všetkými výhodami aj nevýhodami. Ak máte radi „groovy“ hudbu od DOWN cez SICK OF IT ALL až po SEPULTURU, bude „Freedom To The Slave Makers“ so štipkou izraelskej nátury navyše zaujímavým spestrením vášho kultúrneho vyžitia.
1. Best Seller
2. Backstage Blues
3. Feels So Right
4. Diamond Director
5. Nothing But Opinions
6. Doomsday
7. Empty Magazine
8. Perfect Lie
9. Song For The Alcoholic
10. Heavensent
Diskografie
Freedom To The Slave Makers (2011) Down Low (2005) New Hate (EP) (2003) Some Tits, But No Bush (EP) (2001) Pitz Aachabar (EP) (2000)
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.