Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V roku 1993 nakrútila brazílska SEPULTURA klip ku skladbe „Territory“ v Izraeli. Z tejto najeurópskejšej krajiny blízkeho východu bez akejkoľvek dlhodobej metalovej tradície však napriek všetkému pochádza aj niekoľko zaujímavých zoskupení. V 90-tych rokoch sa z čistého neba objavili folkmetaloví pesničkári ORPHANED LAND a o pár rokov neskôr svoje rohy vystrčili „Sumerčania“ MELECHESH.
Na vlne spomínanej SEPULTURY sa zviezla aj tretia najznámejšia kapela z krajiny Dávidovej hviezdy, BETZEFER. Vznikla v roku 1998 a debut „Down Low“ už vydal holandský Roadrunner. Druhý album „Freedom To The Slave Makers“ bol hotový už pred tromi rokmi, no kvôli vyhadzovu od spomínaného vydavateľstva a problémom s hľadaním nového sa album dostal na sveta až začiatkom tohto roka.
„Bestseller“ štartuje novinku skutočne razantným riffom a dokonale charakterizuje celú nahrávku. Stredné tempo, expresívny vokál pendlujúci od Maxa Cavaleru k Philovi Anselmovi, „groovy“ motívy a oldschoolovo drevnatý sound. BETZEFER sa podarilo oklamať čas a presunúť sa zhruba do roku 1994, z ktorého akoby vypadol najmä zvuk bicích a gitár. Tie druhé miestami zablúdia až dakam k púštnym bohom KYUSS (napríklad v skladbe „Perfect Lie“).
Napriek všetkej energii nahromadenej v úvodných skladbách albumu kapele okolo robustného Avitala Tamira v druhej polovici mierne dochádza dych. Popri výborných a úderných číslach „Backstage Blues“ alebo „Nothing But Opinions“ je však určitá repetívnosť strednetempových skladieb ospravedlniteľná. Album uzatvára „Heavensent“ ktorá preradí na skutočne radikálnu rýchlosť - keď už BETZEFER odchádzajú, aspoň za sebou poriadne tresnú dverami a okno zvonku rozbijú oranžovým, zubom škodiacim hranatým predmetom.
BETZEFER nahrali skutočne príjemný retro album so všetkými výhodami aj nevýhodami. Ak máte radi „groovy“ hudbu od DOWN cez SICK OF IT ALL až po SEPULTURU, bude „Freedom To The Slave Makers“ so štipkou izraelskej nátury navyše zaujímavým spestrením vášho kultúrneho vyžitia.
1. Best Seller
2. Backstage Blues
3. Feels So Right
4. Diamond Director
5. Nothing But Opinions
6. Doomsday
7. Empty Magazine
8. Perfect Lie
9. Song For The Alcoholic
10. Heavensent
Diskografie
Freedom To The Slave Makers (2011) Down Low (2005) New Hate (EP) (2003) Some Tits, But No Bush (EP) (2001) Pitz Aachabar (EP) (2000)
Otázkou pro Portugalců GAEREA je, zda jejich black metal má být vizí osobitě vzletné formy, nebo je to jen teatrální snaha o dramatičnost. Té je totiž na aktuální desce opravdu hodně. A čeho je moc, toho je příliš. Minulá deska se mi zamlouvala více.
Další technický death metal. Povedený debut skupiny, za kterou stojí hudebníci se zkušenostmi, třeba bývalý bubeník FALLUJAH. I díky klavírním partům hodně rozmanité a proměnlivé dílo startuje zajímavou tematickou trilogii. Budu sledovat.
Metalovější souputníci Vesničanů z města Ioanniny se hlásí s nádherně eklektickou metalovou kolekcí, která s chutí kloubí hard rock, heavy metal, stoner a pulzující řecké folkové party. Dominuje bublavá basa, výrazné perkuse a nápadité delší kompozice.
Kto pamätá, že Poly natočil akustickú dosku už v roku 1992? Z toho pohľadu je projekt POLY NOIR ďalšou z odbočiek v kariére polyhistora. "Noir country" s priznanými inšpiráciami a Polyho charakteristickou poetikou (objaví sa aj Joe!) stojí za vypočutie.
Guilty pleasure pokračuje, děcka už jsou skoro dospělá a furt je to fackování baví. Musí, mají to ve smlouvě. Na plac se vrací Silver, zvraty jsou čím dál (tragi)komičtější, ale tvůrci to napětí stále dokážou šponovat. Jak dlouho ještě, proboha?!
Němci nezapřou inspirace od NILE, již název v podobě egyptského boha chaosu k tomu ostatně odkazuje. A tak nám servírují vydatnou porci technicky pojatého a orientálním folklórem kořeněného death metalu. Je to poctivě uklohněné, takže docela lahůdka.
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.