„What are you talking about?
America isn´t going to be destroyed?
Never?
Rome was destroyed, Greece was destroyed,
Persia was destroyed, Spain was destroyed.
All great countries are destroyed.
Why not yours?
How much longer do you really think your own country will last?
Forever?"
(„Survivor Guilt”)

Předtím, než došlo k sepsání této recenze, jsem uvažoval, že sprostě vytrhám torza textů jednotlivých písní, přidám pouze bodové hodnocení a půjdu od toho. Jednoduše je nechám bez jakýchkoliv komentujících keců syrově působit, protože ti kdo  mají rádi, nemohou po poslechu novinky začínat s hodnocením na laťce nižší než osm a počet bodů navíc bude jenom otázkou času a toho, jak moc jsou schopni se s letošním poselstvím kapely ztotožnit. Ostatním s rozumem v hrsti (a s vrabcem na střeše) vysvětlím stejně starou belu a rezolutně odmítající jedinci nejspíše nebudou vyhledávat chicagské kvarteto i nadále.

Kdo měl někdy možnost cestovat a nasát atmosféru středozápadu Spojených států, nekonečné lány ploché zemědělské krajiny, mezi nimiž se občas objevují budovatelské tabule se slogany typu „We feed the world“ a podobné perly, popřípadě mohl blíže poznat skutečný život zdejších obyvatelů-farmářů, tak toho nejdříve musí odrovnat neagresivní, ale o to více odzbrojující grafické provedení alba patřičně výmluvně nazvaného „Endgame“. Letos v září tomu bude deset let, co americká suverenita dostala šokující políček, ze kterého se doteď pořádně nesebrala a pokud budu hodně mírný, tak suše prohlásím, že tucet hodnocených písní je trpký soundtrack k uplynulé dekádě života světové supervelmoci. V podstatě by se dalo napsat, že zde prezentované úryvky textů (zbytek je bez skrupulí podobně výřečný) jenom podtrhují situaci: „Kam jsme to došli, když začínáme pochybovat sami o sobě a svých hodnotách“. Kdo by to byl řekl...

„The cowards preach from pedestals,
With words like courage and resolve
But what they meant was fuck them all
Cause freedom isn´t free”
(„Survivor Guilt”)

Troufám si tvrdit, že „Endgame“ se po hudební stránce podařil husarský kousek, jenž musí uspokojit jak skalní příznivce prvotní syrovější tvorby - přináší totiž podobný důraz, energii, přímost a i ostrost etapy zakončené na „Siren Song Of The Counter Culture“, ale nezapomíná ani na zvýšenou melodiku, chytlavost a přístupnost „The Sufferer & The Witness“ a zvláště pak téměř mainstreamového „Appeal To Reason”. Oba tábory fandů dostávají od jedničky do dvanáctky podklady pro živelnou koncertní zábavu a už teď i jednoho z kandidátů na desku roku. Sebevědomý a nadmíru chytlavě šlapající punkrockový středně rychlý masomlejn s bezchybnou produkcí, aranžemi a zvukem samozřejmě na výbornou nemá sklony k lacinému „No future“ lamentovaní a „Fuck off a (the) system“ kritice. Avšak protest a nasranost z kolekce přímo přetéká.

Bicí zkopávají na kolena, dupou vám na držku, basa fackuje, píchá jako šílený roj sebevražedných včel, kytary řežou, naříkají, sólují, hladí, stavějí vás do telemarku a zpět na nohy. Nade vším vládne suverénní McIlrathtův vokál se specifickým odstínem, jenž se nebojí skutečně zpívat a hojně měnit polohy, k čemuž mu sbory dopomáhají ostatní členové.

Album bez jakýchkoliv křečí přináší uvěřitelný druh pochmurné nálady, které se můžete až téměř dotknout. Citace jmen mladistvých obětí školních šikan a masakrů v písni „Make It Stop (September´s Children)” budiž mrazivým příkladem. Depresivní chmury, všudypřítomné obavy a pochyby jsou však v ten samý okamžik protrhávány pozitivním odhodláním a protestující kuráží do dalších duelů v ringu života a osudu, tak abyste mohli k vlastní úlevě svojí frustraci vyřvat, vyzpívat, vybrečet. Podřená naděje důrazně mává z hordy civilizačních sraček a křičí: „Já pořád vím, kdo jsem a já tu kurva umírám poslední!“

„That´s why we won´t back down, We won´t run and hide,
Yeah ‘cos these are the things that we can´t deny
I´m passing over you like a satellite, So catch me if I fall
That´s why we stick to your game plans and party lines,
But at night we´re conspiring by candlelight
We are the orphans of the American Dream, So shine your light on me”
(„Satellite”)