PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BLUT AUS NORD, jedna z nejdůležitějších blackmetalových formací současnosti přichází s novým albem. Ačkoliv jsou považováni za vůdčí jméno v daném žánru, stále si zachovávají auru nepřístupnosti a informace o nich jsou kusé, ale komu by to vadilo, když je jejich muzika prvotřídní, kvalitativně vyrovnaná a v mantinelech daného hudebního stylu stále dostatečně rozmanitá?
Měli jsme tu již pořádně syrový black metal, koketérii s industriálními prvky, značně disharmonické postupy i pohansky znějící melodické pasáže. Na předchozím vinylovém EP „What Once Was… Liber I“ (prvním ze série podobně zaměřených alb) se kapela orientovala na skloubení dřevního black metalu s temným, pekelným deathem (pokračování má být údajně ještě více deathmetalově zaměřeno). Recenzovaná novinka 777 – Sect(s) je pak pro změnu úvodním dílkem z konceptuální trilogie nahrávek, zaměřených spíše na industriálnější vyznění („777 – The Desanctification“ a „777 – Cosmosophy“ mají vyjít ještě letos). Zdá se tedy, že nápadů má kapela přehršle.
Pokud si pustíte „777 – Sect(s)“ hned po předcházejícím „What Once Was… Liber I“, ten rozdíl vám nemůže uniknout. Zatímco druhá jmenovaná představuje nefalšované peklo, novinka nabízí jeho sofistikovanější verzi. Nejedná se tedy o čirou, násilnou blasfemii, jako je tomu na zmíněném vinylu, ale spíše o komplikovanější, mučivou, místy zklidňující a místy zase pořádně agresivní a spletitou vizi hudebního světa těchto adorovaných Francouzů.
Už jsem narazil na názor, že je novinka jakýmsi pokračovatelem vysoce kvalitního „The Work Which Transforms God“. Ano, skutečně by tomu tak mohlo být, ačkoliv se jedná o zvukově čistší a také hypnotičtější nahrávku. Kapela tentokrát nesází až tolik na disharmonie a disonance, jimiž byly protkány „MoRT“ a „Odinist“ , přestože i zde jsou k nalezení. Spíše mám z alba pocit, že se jedná o takový průnik těch nejlepších momentů jednotlivých vývojových etap kapely, které dohromady tvoří dostatečně působivý a nepochybně i funkční celek. Nečekejme však žádný splácanec všemožných prvků, BLUT AUS NORD sázejí na celkový synergický efekt. Objevují se zde melodie, které by mohly s přehledem patřit na předchozí řadovku „Memoria Vetusta II: Dialogue With The Stars“, ale gró nahrávky tvoří spíše kombinace atmosférického pojetí black metalu (nikoliv v obecně užívaném smyslu, ale spíše v tom „blutausnordovském“) s industriálními prvky, které album dostatečně rozvolňují a přidávají mu na efektivnosti.
Pokud tedy ještě stále náhodou přemítáte nad kvalitou francouzské blackmetalové scény, mohla by vám tato nahrávka otevřít oči. Není to sice až taková pecka jako např. poslední DEATHSPELL OMEGA (taky je „777 – Sect(s) úplně někde jinde), ale ani tak nelze pochybovat o opětovně skvěle odvedené práci, přestože o nějakém milníku hovořit nelze. Už teď se těším na další položky, které mají BLUT AUS NORD letos nabídnout.
BLUT AUS NORD tentokrát sázejí na industriálnější pojetí. Dobrá práce, ostatně jako vždy.
8,5 / 10
1. Epitome I
2. Epitome II
3. Epitome III
4. Epitome IV
5. Epitome V
6. Epitome VI
Disharmonium - Undreamable Abysses (2022)
Hallucinogen (2019)
Deus Salutis Mea (2017)
Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry (2014)
777 - Cosmosophy (2012)
What Once Was... Liber II (EP) (2012)
777 - The Desanctification (2011)
777 - Sect(s) (2011)
What Once Was... Liber I (EP) (2010)
Memoria Vetusta II: Dialogue With The Stars (2009)
Dissociated Human Junction (split) (2007)
Odinist: The Destruction Of Reason By Illumination (2007)
MoRT (2006)
Thematic Emanation Of Archetypal Multiplicity (EP) (2005)
Decorporation... (split) (2004)
The Work Which Transforms God (2003)
The Mystical Beast Of Rebellion (2001)
Memoria Vetusta I: Fathers Of The Icy Age (1996)
Ultima Thulée (1995)
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.