Navázat po dlouholeté pauze na přetrženou nit je vždy těžké. Něco o tom vědí i dánští thrashmetalisté z ARTILLERY. Kapela známá svým chlapáckým přístupem a nemalým tahem na branku, která v hloubi osmdesátých let napomáhala rozvíjet evropskou metalovou scénu i mimo Britské ostrovy. Když si po mnoha letech pustím některé z jejich starých alb, je jasné že tyto nepatří mezi výtvory, které by do současnosti přežily bez náznaku opotřebovanosti (proti kapele vždy hrála určitá bezvýraznost skladeb nebo chcete li metalová tradičnost, navíc ten dobový plochý zvuk), i přesto však musím říct, že stále existuje mnoho fanoušků, kteří se k odkazu teutonských dělostřelců stále hlásí.

Minulé album vykazovalo mnoho pozitivních vlastností, a tak se v souvislosti s ním mezi metalovými pamětníky hovořilo o velmi povedeném comebacku, hodném starých mistrů vyznávajících klasické speed/thrash pojetí. Letošní nahrávka „My Blood“ se ze všech sil snaží uspokojivý standard předchůdce zopakovat. Musím říct, že se znovu jedná o patřičně nadupaný metalový válec, pohybující se s typickou zatěžkaností na pomezí heavy a thrash metalu. Co do tvrdosti a energie je dnes kapela srovnatelná třeba s tvrdšími momenty tvorby německých ANGEL DUST nebo RAGE. Tedy ani ne thrashový výplach po vzoru třeba KREATOR a ani melodický metálek po vzoru hřejivých germánských kolovrátků.

Co do nápaditosti skladeb však ARTILLERY přeci jen v mnohém za oběma zaostávají.Vlastně i v porovnání s minulou deskou se trochu paběrkuje – problém však nevidím v energii, nasazení, zvuku, ani hráčských výkonech, to vše totiž odpovídá kvalitativnímu standardu předchůdce, nýbrž v samotných skladbách a nápadech utvářejících je. Těch několik blízkovýchodních a orientálních kytarových motivů, stejně tak jako mistrných sól, která se bleskurychle proženou nad hutným riffovitým válem, pro mne nikdy nebudou znamenat věc, ze které bych se posadil na zem. Obzvláště ne v roce 2011. Pro kapelu o to větší škoda, protože právě těchto několik kytarových vyhrávek se ukázalo jako nejvýraznější motivy nahrávky.

ARTILLERY tedy nahráli vcelku dobrou metalovou desku, přičemž jediné, co o ní můžu říct a čeho se můžu chytit je skutečnost, že na mě působí jako nějaký univerzální vzorek metalu staré školy. Třeba jako ARAKAIN. Chcete metal? Tak tady jej máte v dobrém balení. Kytarové riffy duní, sóla kvílejí, bubeník je dvoukopáková mašina a zpěvák ždímá hlasivky co mu síly stačí. Nic víc, nic míň. Kvalitní řemeslo, ale nechápu k čemu? Opravdu po mě nechtějte, abych tady mluvil o nějaké originalitě, přínosnosti nebo dokonce lahodném potěšení. Prostě deska letité kapely nahraná pro skalní.