Olomouckou heavy metalovou legendu CALIBOS asi není třeba nijak obšírněji představovat, protože jen těžko by se nejspíš našel někdo z domácích příznivců těžkého kovu, kdo by kdy činnost téhle kapely nezaznamenal. Obzvláště pak v létech těsně porevolučních, kdy vydala svá dvě zřejmě nejúspěšnější alba a do podvědomí veřejnosti pronikla třeba i klipy prezentovanými v celostátním televizním vysílání. Jak čas postupoval dál, kapela se stáhla do své jaksi více regionálnější pozice, nicméně fungovala stále a čas od času se připomněla i nějakou tou novinkovou nahrávkou (aktuálních dlouhohrajících položek v diskografii má šest). V roce 2008 se však zaběhlá a standardní sestava CALIBOSu rozešla a zpěvák Miroslav Spilka spolu s bubeníkem Robertem „Bobem“ Vémolou si (aby se to nepletlo) založili vlastní projekt, v jehož názvu se rozhodně nehodlají vzdát včerejších společných úspěchů – CALLIBOS M. S.

Prvním hmatatelným výsledkem nově vzniklé spolupráce byla v následujícím roce poměrně povedená čtyřskladbová promo nahrávka, která se také následně kompletně stala základem pro debut „Nosferatu“. Ten spatřil světlo světa na sklonku loňského roku a zcela přirozeně se znovu plně odehrává ve znamení ortodoxního heavy metalu pro všechny staromilce, tentokráte navíc jako vystřiženého z kovotepeckého žurnálu. Jestli totiž bylo pro tvorbu původního působiště obou přeběhlíků něco typického, tak především fakt, že zatímco v některých (mnohých) skladbách CALIBOS na tuzemské poměry doslova excelovali, v jiných naopak poněkud beznadějně hledali alespoň kapičku živé vody. A „Nosferatu“ jakoby si vysloveně vzalo příklad jen z prvně jmenované skupiny. Od začátku až do konce svého poměrně krátkého hracího času (a možná i proto) je totiž nabité svěžím autorským materiálem, který sice svou čest obhajuje čistě jen v prostorách dobře známého stylového kolbiště (resp. Kalibosovy bažiny, chcete-li), ale zato s naprosto nezaměnitelným výrazem, rámovaným charakteristickým zpěvem Miroslava Spilky, pestrým aranžmá a nečekaně rovněž převážně vysokorychlostním podáním. Všechny skladby na albu tak nabízí velmi efektivní poslech, v němž se vlastně neustále děje něco důležitého. Notně pulzující zpracování obnošených tématů v titulní skladbě, v „Plamenech“ či ve „Šmírákovi“, spousta dravých a výrazných refrénů („Anděl v dlani“, „Dům“, „Železní ptáci“) nebo podobné množství skutečně šťavnatých melodií („Náhody“, „Viking“ a „Absurdistán“) s tou přepodstatnou poznámkou, že příkladmé uvedení jednotlivých skladeb v závorkách lze libovolně zaměňovat bez jakýchkoliv následků na obsah sdělení.

To vše pak svědčí přesně o tom, že dnes určitě není těžké zplodit heavy metalovou nahrávku, ale o to těžší je spolu s životem jí vdechnout také smysl. CALLIBOS M. S. se to na „Nosferatu“ povedlo bez sebemenších pochyb a to je, kolem a kolem vzato, třeba mít na zřeteli ze všeho nejvíc.