OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hned úvodem musím přiznat, že pro mne bylo docela oříškem vyplodit něco smysluplného o aktuální nahrávce ULVER. Co na tom, že se toto norské seskupení dlouhá léta řadilo mezi mé nejoblíbenější interprety. Důvodem mého vyčkávání byla snaha o co nejobjektivnější ohodnocení kvality novinky „Wars Of The Roses“. A ta není bohužel příliš valná.
Ano, už je to tak. Druhdy nedotknutelné seskupení okolo hlavního vlka Garma natočilo svou nejslabší desku. Zatímco dříve jsme se mohli takřka vždy spolehnout na – když už nic jiného – určitý moment překvapení, na „Wars Of The Roses“ tento prvek zcela absentuje. Pakliže bychom si představili něco jako typické ULVER poslední dekády, novinka splňuje tuto imaginaci beze zbytku.
Ano, novinka je méně pompézní než „Blood Inside“ a temperamentnější než poklidný „Shadows Of The Sun“; nejvíce se svým vyzněním snad blíží úspěšnému „Perdition City“, ale obecně se dá říci, že si bere od každého alba něco, samozřejmě nepočítáme-li v to blackmetalové počátky kapely. A to už je samo o sobě varováním, těžko na nahrávce hledat něco nového.
Co je největším problémem, na desce zcela chybí jakékoliv strhující momenty, aspoň jeden jediný, aspoň krátkou pasáž bych si přál. Bohužel… Zatímco dříve stačil posluchačům ke štěstí a místy až nekritickému adorování kapely pouhý odklon od metalu (přestože ti z experimentálního hudebního spektra mohli celou záležitost vidět jinak), v současné hudební přesycenosti už musí i původně metalová kapela snažící se o vyšší umění něco nabídnout. A to se na „Wars Of The Roses“ bohužel nepodařilo, přičemž tomu nepomůže ani několik výrazných osobností na desce hostujících (mj. Attila Csihar či Stephen Thrower z COIL).
Věřím tomu, že kdyby nahrávka vyšla v období „Perdition City“, byla by většina posluchačů (nejspíše včetně mě) nadšena hudební otevřeností a pokrokem, který ULVER udělali. Viděno zpětně – s „Wars Of The Roses“ zamrzli na místě.
Zklamání. Nejslabší, nic nepřinášející nahrávka ULVER.
5,5 / 10
Kristoffer Rygg
- vokály, programování
Tore Ylwizaker
- klávesy, programování
Jørn H. Sværen
- různé
Daniel O'Sullivan
- kytara, basa, klávesy
+hosté
1. February MMX
2. Norwegian Gothic
3. Providence
4. September IV
5. England
6. Island
7. Stone Angels
The Assassination Of Julius Caesar (2017)
ATGCLVLSSCAP (2016)
Terrestrials (2014)
Messe I.X-VI.X (2013)
Childhood's End (2012)
Roadburn (EP) (2012)
The Norwegian National Opera (DVD) (2011)
Wars Of The Roses (2011)
Shadows of the Sun (2007)
Blood Inside (2005)
Svidd Neger (2003)
A Quick Fix of Melancholy (EP) (2003)
1993-2003: 1st Decade in the Machines (kompilace) (2003)
Lyckantropen Themes (2002)
Teachings in Silence (kompilace) (2002)
Silencing the Singing (EP) (2001)
Silence Teaches You How to Sing (EP) (2001)
Perdition City (2000)
Metamorphosis (EP) (1999)
Themes from William Blake's The Marriage of Heaven and Hell (1998)
Nattens Madrigal - Aatte Hymne til Ulven i Manden (1997)
Kveldssanger (1996)
Bergtatt - Et Eeventyr i 5 Capitler (1995)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Kscope
Stopáž: 45:24
Produkce: Ulver, John Fryer
Pre mňa dosť schizofrenická nahrávka, na jednej strane ponúkajúca solídnu porciu emócií, na strane druhej strácajúca sa v rozpadajúcich sa motívoch, ktoré nikam nevedú. Je ťažké koncetrovať svoj verdikt do jasného bodového spektra, ale celkovo sa stotožňujem s hlavnou recenziou v konštatovaní, že sa jedná o najslabšiu dosku ULVER.
Veľká škoda, že sa ULVER nespustili naplno po retro osemdesiatkovej šmykľavke, akú naznačila nielen predčasne vypustená "February MMX", ale aj niekoľko skladieb, ktoré sa počas čakania dostali na verejnosť a nakoniec na albume nie sú. Pripomienky kariérových vrcholov typu "Perdition City" či dokonca "Svidd Neger" sú fajn, no občas pri nich vznikne pocit, že kapela na túto tému pred rokmi povedala všetko.
"Wars Of The Roses" je nádherný popový album, ktorému len chýba o čosi jasnejší a konkrétnejší charakter. Príliš často sa uchyľuje k zasnenému pohodliu tam, kde by mal mať hlavu vztýčenú s oveľa väčším sebavedomím a hrdosťou.
Pomôže, ak ste si ho pozreli naživo na koncerte. Pre tých väčších fanúšikov kapely by mal byť dôstojným "ďalším" albumom. Daniel O'Sullivan je skvelým prírastkom. Budem možno málo snobský, no v priamych a bezprostredne popových ULVER sa mi páči oveľa viac než v iných, "intelektuálnejších" projektoch.
Proti hlasom, že by sa Rygg mal zamyslieť na svojim opočúvaným vokálnym prejavom, musím ale protestovať. Prečo by to robil? Koľkých iných, oveľa horších spevákov by vás s takouto požiadavkou ani len nenapadlo otravovať?
Zatiaľčo prvá polovica "Wars Of The Roses" prináša jedny z najlepších "rockových" kusov, pod ktoré sa ULVER v ostatnej dekáde podpísali (čo potvrdil aj koncert k novej doske), záverečná "Stone Angels" poskytuje len minimum dôvodov na opakovaný posluch (čo šnúra k aktuálnemu albumu potvrdila tiež).
"Wars Of The Roses" teda de facto nie je oveľa viac než solídne EP-čko, tie ULVER konieckoncov vždy vedeli. Podpis s Kscope môže znamenať malý krok z výslnia späť, na druhej strane Daniel O'Sullivan z nedocenených GUAPO a ÆTHENOR je vítanou posilou a prísľubom.
Zosumarizované a sčítané: ULVER majú stále čo povedať a i keď sa "Wars Of The Roses" nestane kultovou klasikou, v kontexte albumovej tvorby ULVER obstojí bez problémov.
Z ULVER je cítiť, že to, čo robia, robia nasilu. S koncertovaním začali, pretože ich k tomu dotlačila nepriaznivá ekonomická situácia a nechuť vrátiť sa späť do zamestnania alebo (nedajbože) do školy. A rovnako aj štúdiová práca je z môjho pohľadu viac kalkulom, štylizovaním sa do polohy, v ktorej chcú kapelu vidieť bežní fanúšikovia, ako prenasledovaním vlastných tvorivých vízií. Kiež by sme sa radšej dočkali sľubovaného retro albumu alebo kolaborácie so SUNN O))). A konečne už aj výraznejšej vokálnej zmeny.
(Číselné hodnotenie si odpustím.)
je to dobry album ale pravdepodobne to nie je hodny nalepky ulver...asi som si casom zvykol na viac ako ulver vedia poskytnut...neviem...wars of the roses tocim v playeri casto a dobre sa to pocuva :)) a to je jedine co ma zaujima :)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.