OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Co si s nimi jen počít? Čtyři Švédové jako polena sdruženi pod ostnatým logem VOMITORY se opět zavřeli do studia a vyrukovali s již osmým řadovým záznamem. Zoufale hledám v tučném slovníku cizích slov nějaký ten neotřepaný výraz, abych se zmohl na byť jen trochu originální charakteristiku tohoto veledíla. Všechno marné. S rezignovaným výrazem ve tváři vracím zmíněný výtisk zpět na poličku a odevzdaně konstatuji, že VOMITORY znovu natočili pro sebe více než typickou desku. Ostatně, jak jinak.
Hned na úvod přiznávám, že pro VOMITORY mám stejnou slabost jako pro sváteční koláčky od maminky. Léta letoucí se pečou na stále stejném pekáči, v útrobách stejné trouby a dle receptu, jenž za poslední roky nedoznal byť jen kosmetických změn. Velmi podobné je to i s deskami pánů z Karlstadtu. Již od dob památného manifestu „Raped In Their Own Blood“ (1996) rezonuje jejich old school death metalová symfonie ve stále stejných tóninách. Mně osobně však nulový progres ve skladatelské filosofii seveřanů ani trochu nevadí, ba právě naopak, na každou novou nahrávku se štítkem VOMITORY se těším jako malé dítě, a to zcela bez ohledu na to, že již předem moc dobře vím, jak asi bude znít.
„Opus Mortis VIII“ částečně navazuje na „Terrorize Brutalize Sodomize“, neboť je v kontextu tvorby VOMITORY záznamem poměrně experimentálním (tady prosím dosadit pořádné uvozovky, neb mluvíme o maximálně konzervativní kapele). Švédové tentokráte vsadili na poněkud rozvážnější notu, citelně uvolnili svůj pověstný buldočí stisk plynového pedálu a jali se při skládání trochu komplexněji přemýšlet. Ukázkovým důkazem je hned druhá skladba „Bloodstained“, kde na ploše pouhých tří minutek VOMITORY učebnicově zapracují s tempy, v pravý čas zabrnkají na melodickou strunu a nadto ještě stihnou vytasit z kapsy jedno velké překvapení – krátký „uskřípnutý“ riff, který bych hledal spíše ve zpěvníku techničtěji zaměřených kapel. Nutno podotknout, že v tracklistu „Opus Mortis VIII“ není „Bloodstained“ ani zdaleka jedinou takto barevnou a proměnlivou skladbou.
Nová deska VOMITORY je více než kdy předtím sbírkou kompozic, které mají jasně čitelnou a do detailu promyšlenou strukturu (opět prosím na scénu naše uvozovky). Pro některé z vás to možná bude překvapením z kategorie těch méně příjemných, vždyť kapela vždy proslulá svojí neurvalostí a nespoutanou živelností najednou působí více přístupným, otevřenějším dojmem. Ano, nové album bezesporu je krokem do klidnějších vod, nicméně v žádném případě nijak nedevalvuje tradiční hodnoty VOMITORY. A proto i já, oddaný příznivec obhroublé karlstadtské ikony, znovu disponuji blaženým výrazem a zatímco ke mně Erik Rundqvist sympaticky promlouvá svým vepřovým jazykem dávám za:
VOMITORY. Tentokráte méně agresivní, leč o to více hloubající.
7,5 / 10
Erik Rundqvist
- zpěv, baskytara
Urban Gustafsson
- kytara
Peter Östlund
- kytara
Tobias Gustafsson
- bicí
1. Regorge In The Morgue
2. Bloodstained
3. They Will Burn
4. The Dead Awaken
5. Hate In A Time Of War
6. Torturous Ingenious
7. Forever Damned
8. Shrouded In Darkness
9. Combat Psychosis
10. Requiem For The Fallen
All Heads Are Gonna Roll (2023)
Opus Mortis VIII (2011)
Carnage Euphoria (2009)
Terrorize Brutalize Sodomize (2007)
Primal Massacre (2004)
Blood Rapture (2002)
Revelation Nausea (2000)
Redemption (1999)
Raped In Their Own Blood (1996)
Through Sepulchral Shadows (demo) (1994)
Moribund (single) (1993)
Promo 93 (demo) (1993)
Vomitory (demo) (1992)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 36:24
Produkce: Rikard Löfgren
Studio: Leon Music Studios (Karlstadt, Sweden)
Coverart: Lukasz Jaszak
Kvalitné remeslo, ale to sa už od Vomitory proste očakáva, žiadny moment prekvapenia, voľne zameniteľné s hocičím čo vydali v poslednej dekáde. Počúva sa to dobre, ale ak by ten album nevyšiel, o nič by sme neprišli. Za stále dosť svojské podanie a to, že hudba funguje ako má, pridávam pol boda.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.