Druhý Čech, který udělal v metalovém světě výraznější díru do světa, zpěvák, vydavatel, organizátor, tour manager, neuvěřitelně aktivní a tvůrčí člověk, otec od dvou dětí a hlavně současná hrdelní náhrada australských PSYCROPTIC, vokalista olomouckých GODLESS TRUTH, v minulosti třeba i amerických MORTAL DECAY a hlavní pilíř stáje Lacerated Enemy. Kdo to je? Samozřejmě Zdeněk Šimeček, který se nám po několikaměsíčním odloučení vrátil domů do Čech z amerického turné se zmíněnou australskou death metalovou stálicí. Důvodů k rozhovoru je tedy hned několik. Zdaleka nejen o tom, jak se to všechno s PSYCROPTIC událo a o posledním americkém turné bude tento rozhovor …

Právě ses vrátil z prvního turné s PSYCROPTIC, jaké máš pocity? Splnil se ti dávný sen nebo se ti začala zajídat koncertní rutina kapely světového formátu?

Určitě bych sám sobě lhal, kdybych teď odpověděl, že šlo o rutinu, nehledě na to, jak by to asi na začátku našeho rozhovoru vyznělo (smích). Samozřejmě jsem si uvědomoval hodnotu a váhu toho, co pro mě samotné turné s PSYCROPTIC znamenalo a v současnosti i znamená. I když jsem už za život sjel několik podobně dlouhých turné, tohle bez pochyb řadím do sekce s nálepkou „splnění snu“!

Pověz nám něco o turné, s kým jste jeli a v jakých státech?

První regulérní turné proběhlo během měsíců října a listopadu 2010 v USA a to po boku NILE a EX DEO s předkapelami KEEP OF KALLESSIN a PATHOLOGY. Když jsem to v průběhu turné zkoumal a celé tak nějak pomocí mapky sumarizoval, tak jsem došel k závěru, že snad krom asi pěti států jsme USA projeli komplet a to velkou část i dvakrát. Šňůra začala na východním pobřeží v hlavním městě Severní Karolíny Raleigh, odkud už následovalo denní putování opravdu všemi kouty Ameriky. Kdo sledoval rozpis na stránkách zmíněných kapel tak ví, že se hrálo snad ve všech velkých městech USA, což znamená v New Yorku, Los Angeles, Chicagu, Detroitu, Houstonu, Seattlu, San Franciscu a dalších. Turné s NILE končilo 24.11. ve Forth Lauderdale, respektive v Miami na Floridě, odkud jsme s PSYCROPTIC razili na druhou část putovačky po Státech, tentokrát už ale se štítem headlinera, a to i na několik koncertů do Kanady. Rozpis se v průběhu tohoto tour hodně měnil a než bylo odehráno na západě, manager nám dohodil další koncerty na východě, takže se celkově turné protáhlo. V danou dobu nám sekundovali už pouze borci z KEEP OF KALLESSIN, poněvadž PATHOLOGY kvůli nehodě z turné nedobrovolně odstoupili.

Nehodě? Co se přihodilo?

PATHOLOGY měli cestou z Minnesoty do Seattlu, což byl největší přejezd celého turné, čítající cca. 2200 km z koncertu na koncert, vážnou dopravní nehodu ve státě Severní Dakota, poblíž města Bismarck, kde v horách právě sněžilo. A jelikož jsou kluci ze slunné Kalifornie, těch zkušeností s řízením dodávky v takových podmínkách mají pramálo, což nakonec vysvětlilo i příčinu samotné události. Kolik měli štěstí, že nikdo nezahynul, to raději ani nevzpomínám, jelikož se jejich dodávka dostala po smyku na sněhu mimo dálnici a to v 90km rychlosti s vozíkem. Celkem se asi 15x přetočila při pádu ze srázu na úpatí hory! Nikdo krom řidiče nebyl v autě připoutaný a jeho spolujezdec byl dokonce vymrštěn z auta okýnkem ven, což obvykle končí tragicky. Naštěstí, čemuž jsem nemohl ještě dlouho uvěřit, se nikomu nic zásadního nestalo. Samozřejmě nepočítám zlomeniny, oděrky a šok, který utrpěl téměř každý člen kapely. Každopádně obsah vozíku, stejně jako celá, dva roky stará dodávka, byly na odpis. Zlámané kytary, rozbité bedny a zesilovače, polámané a popraskané bicí, zničený merchandise … to znamenalo pro PATHOLOGY jistý a okamžitý konec turné a po nutné hospitalizaci tří členů v nemocnici i návrat letadlem do jejich rodného San Diega, kam jsme pak za několik dnů dorazili i my v rámci další koncertní štace a vřele se uvítali aspoň s částí kapely, která na koncert dorazila. Paradoxem ještě bylo to, že po našem příjezdu do Seattlu se dovídáme o nehodě tak, že Dave dostal sms od kamaráda z Austrálie, jestli jsme v pořádku, že PATHOLOGY jsou mimo turné po vážné dopravní nehodě, což právě vyčetl na Blabbermouthu (smích).

Uff… Tak to je neuvěřitelné, že se fakt nic vážného nestalo. Vraťme se k Tobě. Důležitou stránkou na podobném turné je zcela jistě hlas. Ačkoliv jste měli s GODLESS TRUTH spoustu koncertních tour po různých světadílech, předpokládám, že tvé hlasivky ještě nikdy nezažily tak dlouhodobou a vydatnou zátěž. Jak to zvládáš, abys každý den korektně uřval koncert?

Popravdě jsem to ani nějak neřešil. Máš pravdu, že takovou hlasivkovou zátěž jsem prožíval poprvé, ale já si to nějak dopředu vůbec nepřipouštěl, prostě „další“ turné, a spíš jsem se soustředil na to, jestli umím dobře texty, jaký bude let, jak bude vše probíhat a na hlas jsem jaksi vůbec nemyslel. Až vlastně do momentu, kdy za mnou přišel Dave (bicí) a ptal se mě, jak jsem na tom s hlasivkami na tolika koncertech, že Jason (zpěv) tradičně přichází v průběhu tour o hlas. Tak jsem si vzpomněl, že jsem jednou s GODLESS TRUTH o hlas přišel, ale to byla angína a to jsem jeden koncert téměř nedal, ale jinak s tím problémy nemám. A tak to i dopadlo. K žádným výpadkům z mé strany na tour nedošlo. Největším náporem na hlas se nakonec ukázaly samotné zkoušky PSYCROPTIC.

To je celkem zajímavé téma. Všechny určitě bude zajímat, jak to v podobné kapele vlastně funguje. Jak probíhají zkoušky? Vídáte se? Zajdete na pivo?

V době mého působení v kapele byl samozřejmě nastolen odlišný systém zkoušení, než jakému se kapela obvykle věnuje během roku. Což byla především četnost zkoušek, které za normálního chodu probíhají v jednom víkendu v měsíci, protože Dave se odstěhoval do Melbourne, a za rodinou a kapelou létá maximálně jedenkrát měsíčně na víkend a to i tak není pravidlem. Kolikrát prý není zkouška dva měsíce.

Byla potřeba prověřit připravenost, nachystat a zvolit ideální koncertní set na „support“ a pozdější „headlining tour“, seznámit se se samply, které mají PSYCROPTIC nachystané mezi jednotlivé skladby, a především nazkoušet /naučit se dvě další nové skladby z připravované desky, což bylo docela hodně úkolů na těch několik dní, co jsem v Tasmánii strávil. Co se samotné zkoušky týče, tak odlišnost jsem viděl především v systému ujasňování chyb. Nezastavovalo se a problematické místo se netočilo pořád dokola, ale jednoduše se po dohrání skladby ujasnilo, kde kdo udělal chybu a jestli je vše pro další zkoušku jasné, aby se chyba opět neopakovala. To vše ale probíhalo v naprosté pohodě s úsměvem na tváři všech členů. Zkoušelo se dvakrát denně, 8:30 – 9:30 hod. dopoledne a pak ve 20:00 – 21:30 hod. večer. A tady bych se vrátil k předešlé otázce a uznal, že pokud jsem měl někdy pocit, že o hlasivky přicházím, tak to muselo být právě na zkouškách a to díky jejich časovému rozvržení, které mi opravdu moc nesedělo. Totiž dát takovou masáž hlasivkám, hned jako první ranní činnost, tak na to opravdu zvyklý nejsem. Mezičas jsem trávil volným programem na ostrově nebo s Davidem. Komplet kapela se scházela jen na zkoušky a po té večerní vždy proběhlo pár piveček, než na nás padla alkoholová únava (smích).

A jaká byla první zkouška?

Nervy na maximum a pak taková totální satisfakce za ty skoro 2 měsíce pilného učení textů (smích)

Musel jsi se učit vokální linky v poměrně malém časovém intervalu, navíc po dvou různých lidech s různou barvou hlasu a různým feelingem pro skládání. Který z nich ti dal více zabrat?

I když měli PSYCROPTIC dva zpěváky (Matthew „Chalky“ Chalk, nazpíval debut „The Isle Of Disenchantment“ a pak úspěšnou „The Scepter Of The Ancients“, a Jason Peppiatt, který debutoval na „Symbols Of Failure“ a na zatím posledním počinu „Ob(Servant)“), tak bych učení skladeb rozdělil do více skupin. Nechci tvrdit, že věci z „Ob(Servant)“ jsou lehké na zvládnutí, ale stylově mi sedí nejvíce. Desku jsem perfektně znal už delší dobu a patří i mezi má oblíbené death alba posledního desetiletí. Do jisté míry mě Jason ovlivnil i na našem posledním GODLESS EP „Too Late To Stop My Hate“. Takže šest věcí z „Ob(Servant)“ jsem se naučil jako první a šlo to docela rychle. Pak jsem přešel na klasiky z desky „The Scepter...“ a to už byla naprosto jiná práce. Chalky měl songy přímo nadupané zpěvem, texty jsou dlouhé a používal různé zabarvení hlasu. Když jsem poprvé viděl ty texty, tak jsem se zhrozil, zbývalo mi asi 14 dní do odletu a měl jsem se naučit ještě minimálně čtyři skladby a pořád pilovat ty naučené, takže času bylo pramálo a denně jsem mohl PSYCROPTIC věnovat maximálně tak tři hodiny. Naštěstí, což jsem absolutně vůbec nečekal, mě jeho texty vtáhly do sebe, pochopil jsem je a zjistil, že jsou to vlastně příběhy s jasným průběhem.

Bylo to pro mě úplně něco nového a naučil se je nakonec stejně rychle, jak skladby z „Ob(Servant)“. Prostě jsem si příběh narval do hlavy a snažil se ho nějak vnímat, tím pádem jsem se neztrácel a věděl, co je dál a dál. Na druhou stranu hrát tyto staré věci živě, to bylo peklo ... Nonstop zpěv a to jsem se ještě snažil klást důraz na rozdíly v hlase markantněji, než to dělá Jason. Kluky jsem poprosil, ať změníme koncertní program a starší pecky hrajeme v první půlce, dokud jsem byl ještě fit. Největším problémem se nakonec ukázaly být pecky z alba „Symbols of Failure“, které jsem naštěstí nechal až na závěr, a ve finále se je ani učit nemusel. Složité texty, které se v mnoha pasážích ani nescházejí se samotným zpěvem, jakoby nedozpívané věci atd. Snažil jsem se urychleně kontaktovat zpěváka s prosbou o pomoc, ale ten mi odepsal, ať se nic ze „Symbols…“ neučím, že to nemá smysl. Po příletu mi pak řekli, že to byl jeho debut a že je tam spousta nejasností, které bych musel spíše odposlouchat a sám Jason by mi je musel nějak vysvětlovat, na což nebyl čas. Raději jsem se ještě navíc doučil jeden song z debutu a novou skladbu, což nakonec tvořilo náš koncertní set pro celé turné.

Díky, to bylo vyčerpávající. Celkem zajímavou historku jsem slyšel o tom, jak vlastně probíhalo přijetí do kapely. Zkus nám o tom povědět něco víc, pokud můžeš – jak probíhal konkurz?

Dostal jsem mail od bubeníka, jestli jsem volný od října do konce roku minimálně. Odpověděl jsem, že ano, ale netušil jsem, o co jde. Myslel jsem, že pojedou „Euro Tour“ a jestli nepojedu jako „merch guy“ nebo něco takového. Pak mi sepsal celou story, že Jason nemůže na turné, že krom přírůstku řeší problémy s bydlením, a že to vypadá na delší dobu, minimálně na tohle a ještě jedno další turné. Jestli bych se nechtěl naučit jeden song a zkusit to, že mají potvrzené Americké turné na 2 měsíce s NILE. Jasně jsem nabídku přijal a skladbu se naučil. Pak mi psal, že zatím mě nechce nějak stresovat, že jedno US Tour už jim odzpíval Tonny z UNMERCIFUL a že s ním řeší jeho možnosti, pak taky, že skladby umí i zpěvák ze SYLOSIS, poněvadž zastupoval za Jasona na „Euro Tour“, když mu právě odešel hlas. Ten ale nabídku odmítl jako první, protože nebyl ochotný doletět do Austrálie, poslat naučenou skladbu a navíc právě řešil svou hudební budoucnost po tom, co byl ze SYLOSIS vyhozen. Tony zájem projevil a bylo téměř jasné, že vzhledem k tomu, že je Američan (což znamenalo ušetřené peníze za letenky do Austrálie atd.), z projektu vypadnu, jenže, co jsem se dověděl až na samotném turné, kluci s jeho hostováním nebyli vůbec spokojeni, nesnažil se napodobit hlasové linky ani Jasona ani Chalkyho, který nazpíval první dvě desky PSYCROPTIC. Ba co víc, naučil se prý pouze část jednoho textu a to je mu angličtina rodnou řečí. Údajně nikdo ani neřešil, že pokud poletím já, tak finančně tento záskok vyjde kapelu, potažmo firmu o x tisíc dolarů více. Navíc se za mě postavil stávající vokalista kapely Jason, který pronesl, že po poslechu našeho posledního EP měl naprosto jasno o tom, kdo by ho mohl zastupovat. Generálka proběhla v září na pražském koncertu v klubu Black Pes, sklidila opravdu velké ovace a PSYCROPTIC mi tehdy hodně psychicky pomohli, jelikož jsem měl obavy, jestli umím dobře texty a odzpívat zrovna nejrychlejší song z „Ob(Servant)“ bez zkoušky jen tak, nebylo zrovna jednoduché …

Rozhodoval jsi se delší dobu nebo jsi měl jasno hned? Co hrálo roli? Jak reagovala rodina?

Byla to nabídka, která se prostě neodmítá … zvlášť, když žiješ životem, jako já, že pořád řeším muziku, turné, koncerty. Navíc šlo o nabídku zpívat v mé oblíbené kapele, odjet pořádné turné po Americe a věřil jsem si, že skladby PSYCROPTIC se prostě dokážu i za tak krátkou dobu naučit. Samozřejmě na druhou stranu tu bylo něco jako odloučení od mých dětí, což není nikdy příjemné, obzvlášť, když jsou v tomto věku (3 a 7), a bylo jasné že propásnu narozeniny obou plus Vánoce. To bylo asi nejvíc nepříjemné, co se těch negativ a života tady týče. Z nejbližšího okolí jsem ale dostal impulsy, že si tohle nemám nechat ujít a chytnout se šance, což jsem taky nakonec udělal a rozhodně nelituji!

Výměna vokalisty je trochu něco jiného než výměna bubeníka. Zpěvák je přeci jen většinou nejexponovanější postavou kapely, nejvýraznější osobností, jak se s tímto vyrovnali fans? Máš nějakou zpětnou vazbu a zaregistroval jsi i nějaké negativní reakce?

Já jsem před odletem sledoval nějaká videa PSYCROPTIC na youtube a věděl jsem, že se Jason netěší zrovna ideální podpoře fanoušků, i když je dle mého dobrý zpěvák a prací na „Ob(Servant)“ kapelu dobře kvalitativně doplnil. Takže tímto jsem měl trošku „ulehčeno“ nastoupení na jeho pozici. Hodně lidí mu vyčítalo, že neumí napodobit staré PSYCROPTIC věci, které takřka neuzpívá, a mnoho fans volá po návratu Chalkyho pro jeho hlasové variace. Tak jsem se v přípravě zaměřil i na tento Jasonův problém, a protože jsem si s GODLESS TRUTH prošel obdobím brutal death metalu a hlubší linky mi až takové problémy nedělají, tak bych řekl, že v tomhle směru jsem to zvládnul. Tohle vše se zúročilo již na koncertě v Praze, tak i na zkouškách v Tasmánii, kam Jason docházel a hned po té první mi řekl, že nečekal, že mám oproti němu až tak silnější hlas a že budu natolik připravený, což mě v danou chvíli jen těšilo a ze srdce mi spadnul obrovský kámen plný stresu a nervozity.

Můžeš nám trochu poodkrýt zákulisní informace o odchodu Jasona?

Jason odešel z kapely jen dočasně! Proto jsem i já měl na profilu již od počátku větu, že se na dobu neurčitou stávám zpěvákem PSYCROPTIC, což mnoho lidí asi i záměrně přehlédlo, nebo špatně pochopilo. Na koncertě v Praze a pak těsně před letem mi bylo řečeno, že pokud bude vše v pořádku, pojedu s kapelou ještě minimálně další turné. Po příletu do Austrálie mi Dave nastínil plán PSYCROPTIC, který se zcela odchyloval od něčeho, co hlásaly oficiální weby kapely. Šlo samozřejmě o vnitřní informace, detaily a nějaký plán kapely, který zde nemám právo zveřejňovat. Ale v podstatě šlo o to, že krom přírůstku do rodiny, což by znamenalo stop pouze na dané turné po Americe, řeší Jason i problémy s bydlením, prací a stěhováním mimo základnu PSYCROPTIC a sice hlavní město Tasmánie Hobart. Já se pak dozvěděl, že by bylo super, kdybych udělal i zpěvy na novou desku, a že mám počítat ještě s turné po Asii na jaře 2011. A tohle všechno bylo sjednáno před zraky Jasona a vše jen v přátelském a výpomocném duchu! Od počátku bylo jasné, že pokud by to Jason sám dobrovolně nevzdal, tak je pořád součástí kapely. Vlastně se i díky jeho problémům oddálilo datum vydání nové desky, která je už delší dobu dokončena a původně měla vyjít počátkem roku 2011.

Dal ti Jason nějaké přátelské rady? V jakém duchu probíhalo setkání?

Jasně! Jak jsem už zmínil, Jason dorazil hned na první zkoušku a někdy se za mnou jen tak po práci stavil na pivko. Snažil se mi hodně pomoci a uklidňoval mě i svou přítomností na zkouškách. K mému údivu se i on pak chopil několika rad z mé strany vůči jeho osobě a zpěvu. Několik linek z nových věcí, které jsem měl možnost dělat dle sebe, zůstává a určitě jsme ještě mnohem větší kámoši, než tomu bylo doposud. Mimochodem mi sehnal v Tasmánii i práci, kterou během několika dní sám zařídil.

Vraťme se zpět k turné. Důležitou související okolností je fakt, že se dostaneš do zcela nového kolektivu, kam chtě nechtě musíš zapadnout, protože s ním budeš na turné v těsném kontaktu téměř stále. To na počátku muselo být celkem těžké, ne?

Nebylo! Já se s PSYCROPTIC znám téměř deset let. Tehdy ještě přes výměny dopisů, kazet a prvních CD. V minulosti jsme měli třeba s GODLESS TRUTH a PSYCROPTIC společné letáčky na propagaci našeho alba „selfRealization“ a jejich debutu. Takže si opravdu nejsme cizí už delší dobu. Několikrát jsem je potkal tady v Evropě a spolu s GODLESS TRUTH jsme supportovali PSYCROPTIC třeba na Dynamu v Holandsku v roce 2006. Jejich sestava se prakticky od vzniku neměnila a tyhle lidi beru jako jedny z mých nejlepších přátel, což znamená, že naše společné dvouměsíční soužití v autobuse a dodávce nebyl opravdu žádný problém.

To byla vlastní kapela. Další věc je ta, že jste nejeli turné sami. Jací byli lidé z ostatních kapel. Jeli jste s NILE a ti nemají právě nejlepší pověst …

Nejvíce společných chvil a zážitků registruji s norskou hordou KEEP OF KALESSIN. Což bylo i předem plánované, protože po turné s NILE jsme razili napříč USA ještě jednou a to už jen v doprovodu KEEP OF KALESSIN, přičemž kontakt mezi kapelami probíhal ještě před začátkem turné. Pohodová parta kluků, kteří žijí jen muzikou a mají zkušenosti i z jiných velkých jmen (bicmen Vyl působí zároveň v blackových GORGOROTH a kytarista Arnt hrál v SATYRICON). Celkově bylo někdy zvláštní, že nám poté, co už jeli Ameriku po několikáté a v minulosti dokonce s DIMMU BORGIR či BEHEMOTH, dělají předkapelu, ale je pravda, že tohle bylo více death metalové tour, takže podpora fanoušků během našeho vystoupení byla téměř vždy znatelněji hlasitější.

Živě mě KEEP OF KALESSIN bavili opravdu hodně a vlastně denně jsem si jejich vystoupení dával skoro komplet! Což nemůžu říci o zbytku … EX DEO, což jsou kompletní KATAKLYSM + jeden člověk navíc, nejsou zrovna kapelou, která se přímo hodila na roli co-headlinera. Není v tom nic víc než fakt, že pak to bylo pro EX DEO neúspěšné turné. Totiž na kapely typu NILE, PSYCROPTIC a KEEP OF KALESSIN chodí lidé, co mají rádi rychlejší a techničtější muziku s kvalitními muzikanty a ne těžkopádný, řekl bych i ne dobře zahraný, předpotopní death metal. Jinak v pohodě lidi včetně frontmana Maurizia, se kterýma se dalo občas sednout na pivko, dvě. No a NILE? Já byl už dopředu částečně připraven z Austrálie na to,co mě čeká, protože se PSYCROPTIC znají s NILE už z evropského turné a byl jsem informován, že nemám počítat s tím, že krom George Kolliase (bicí) jde o nějak komunikativní a veselou partu. Samozřejmě jsem se během šňůry dostal se všemi členy k určitým dialogům a docela často jsem kecal s frontmanem Chrisem (jinak kapela LECHEROUS NOCTURNE), ale pravdou je, že Karl a Dallas zrovna společnost předkapel nevyhledávají.

George je ale úplně jiná kapitolka. Těžký fanoušek PSYCROPTIC, společné grilovačky PSYCROPTIC vs. George Kollias, pivka po koncertě a podobně. George je mimořádný muzikant, ale já si ho vážil i za to, jaký byl fajn člověk a kámoš. Co se jejich vystoupení týče, jsou NILE nadupaní, neuvěřitelně sehraní, působí profesionálně za každého momentu a co se jim nedá také odepřít, jsou v Americe velkou kapelou, díky čemuž i nás mohlo vidět plno nových fanoušků. Jejich ultra rychle nasypaný death metal ovšem nebyl mým šálkem čaje a tak jsem denně sledoval max. dva vály a pak už jen Kolliase. Nesmím opomenout, že jsem si dobře rozuměl i s PATHOLOGY. Skvělá partička mladých lidí ze San Diega, kteří mě dokonce znali z vyprávění jejich kolegů z města - DISGORGE, s kterými jsem jel již několik turné v minulosti, takže hned na začátek spousta společných témat a důvodů ke komunikaci. Bohužel to trvalo jen prvních 14 dní, než došlo ke zmíněné nehodě.

S PSYCROPTIC jsi si tedy prožil pár těsných týdnů, takže jsi již zcela jistě celkem důkladně poznal většinu členů. Určitě je něco jiného znát je ze společných akcí a pobýt s nimi 24 hodin denně po dobu celého turné. Zkus nám říci něco o každém z nich.

Dave – bicí – hlava kapely a vnitřní manager. Člen, jakého musí mít každá ambiciózní skupina ve svých řadách. Člověk, za kterým stojí 80% úspěchu PSYCROPTIC, protože je to on, kdo vše zařizuje, jedná s labelem, navrhuje a schvaluje merchandise, řeší a plánuje šňůry, jdou přes něj veškeré finance kapely … mimoto vynikající bubeník a ještě lepší člověk, který hodně čte knihy, zajímá se o historii, baví ho Japonsko a cestování obecně. Kollias o něm tvrdí, že má neskutečně rychlé nohy! Joe – kytara – především bratr Davida … v osobním životě spíše uzavřený introvert, moc nekomunikuje a veze se po boku manažersky schopnějšího, staršího bratra. Prodává na celém tour merchandise a stará se o náš stánek. Nepije!!! Teda vlastně pije, ale ne moc (smích). Jinak krom kytary řeší jen počítačové hry na čemkoliv! Po hudební stránce IKONA! Na něj chodilo nejvíce lidí. Známý naprosto všude, kde se hrálo. Před koncertem dává hodiny výuky na kytaru, opravdu fenomenální kytarista! Cameron – basa – věčně v pohodě v dobré náladě, i kdyby na chleba nebylo, hlavně ať se sežene něco na hulení (smích). Nesmírně pozitivní člověk, nebojí se práce, tahač a nosič aparátu, kapelní kuchař, v podstatě jediný náhradní řidič, technik a elektrikář. A pro mě jediná spřízněná duše, co se piva týče … bez piva na pódium nelez, bylo naše heslo do asi třetího koncertu, pak už to bylo, bez osmi piv na pódium nelez a to jsem se Camerona snažil celou dobu držet. Po hudební stránce asi tak, že musí zkrátka hrát a držet tempo s Joem a Davem. Jinak nikdo z kapely neposlouchá death metal a nejoblíbenější kapelou je bez váhání pro všechny ULVER.

To je zajímavé s těmi ULVER. To jsi byl jediný ortodoxnější metalista v kapele nebo i tebe přetáhli k alternativnějšímu proudu? Čím si poslední dobou nejraději proplachuješ uši, máš nějaké zajímavé tipy na domácí scéně?

Já to věděl už od Brutal Assaultu 2009, na kterém PSYCROPTIC vystupovali stejně jako ULVER. Tam si opravdu nešlo nevšimnout jejich nadšení z vystoupení této norské formace. Samozřejmě jsem nebyl jediný ortodoxnější metalista v kapele, protože black metal je také jaksi ortodoxní a ten je v PSYCROPTIC hodně v kurzu. A především si každý člen death metalovou érou zcela jistě prošel. Pravdou ale zůstává, že už tento hudební styl nikdo z dnešních členů moc neposlouchá. Já osobně dávám pořád hodně šancí novým kapelám. I když stylově už to není to, s čím jsem třeba startoval Lacerated Enemy Records, snažím se i tak stále věnovat všem stylům, které mě baví a s kterými i pracuji. Nechci odsuzovat něco, co jsem kdysi poslouchal a proto i přes masivní přísun nové a modernější muziky stále uznávám a pravidelně projíždím věci, na kterých jsem „vyrůstal“. Často mi tak z beden zní oldschool nahrávky typu CEMETARY, MORTA SKULD, ATROCITY, BRUTALITY, MONSTROSITY, MERCYLESS, OPPRESSOR, DISINCARNATE, BROKEN HOPE, MORTAL DECAY a jim podobné … hodně poslouchám i PSYCROPTIC a modernější, technický a melodický death metal jako OBSCURA, THE FACELESS, ARSIS, THE BLACK DAHLIA MURDER. Jinak dávám i moderní spolky viz. BORN OF OSIRIS, PERIPHERY, ALL SHALL PERISH, AUGUST BURNS RED a v poslední době se také nemůžu zbavit aktuální řadovky KEEP OF KALESSIN.

K celoživotním top kapelám u mě patří jednoznačně DEATH a CYNIC s albem „Focus“. A krom tvrdšího metalu poslouchám třeba veškerou tvorbu George Michaela, TYPE O NEGATIVE, staré Americké glam rock kapely, euro disco 90tých let a pár dalších šíleností z Japonska, které by asi málokdo pochopil. (smích) Co se týče CZ scény, tak tady spíš na nějaké větší překvapení pořád ještě čekám. Jsem v této otázce a směru dost skeptický. Pár kapelek mě upoutalo živě, ale pak na CD to byl průšvih a to samé naopak. Nerad bych se tady vyjadřoval nějak konkrétně, ale celkově si myslím, že naše scéna prostě nemá ty potřebné kvality a kapely, které by nás nějakým adekvátním způsobem zviditelnily na světovém trhu.

Jsou nějaké silné mimokoncertní zážitky, na které si rád vzpomeneš?

Ježiši! Milión! Asi to bude znít jako klišé, ale bylo toho tolik, že nacpat to sem, by zabralo víc místa, než samotný rozhovor. Tak můžu jen nalehko vzpomenout třeba přílet do Austrálie, kdy mě Dave představil spolubydlícímu, který mi hned po podání ruky sděluje, že rok bydlel v ČR a ptá se mě, odkud jsem já. Poučen zkušenostmi, už rovnou říkám, že bydlím asi 3 hodinky jízdy od Prahy a město záměrně nejmenuji! Na to mi dotyčný odpovídá „tak to já jsem bydlel rok v Olomouci, znáš to město?“ (smích) Pak na turné v USA toho byly opravdu mraky! Začít mohu už jen tím, že se mi podařilo stát na pódiu s takovými muzikanty, jakými PSYCROPTIC bezesporu jsou, odehrát s nimi tolik koncertů po celé Severní Americe, to byl skvělý pocit. Díky klukům jsem se dostal na prkna opravdu vyhlášených klubů. Vzpomenu třeba Los Angeles, které má stovky klubů alá třeba Pražský Black Pes, ale pak se můžeš dostat do West Hollywoodu, přímo na Sunset Blwd, kde se scházejí ti nej muzikanti světa, kde všechny kluby patří známým osobnostem a do barů tam chodí sedat lidi z MÖTLEY CRÜE, GUNS´N´ROSES a podobně a to se mi díky PSYCROPTIC povedlo.

Hrát v Key Clubu, kde třeba vystupuje i pop hvězda Pink s kapelou STEEL PANTHER, a stát na stejném pódiu, to byl vážně silný zážitek, za který jsem vděčný i lidem z NILE, díky nimž se tohle turné na podobná místa dostávalo prakticky v každém větším městě USA. Společné chvíle strávené spolu s bubenickou hvězdou George Kolliasem (NILE) patří taktéž do ranku super zážitků, a to i díky tomu, že George denně sledoval naše vystoupení a neustále mi opakoval, že jsem jeho oblíbený zpěvák, a že spolu musíme dát dohromady projekt (smích). Návštěva na ředitelství Nuclear Blast Records v LA, kde jsem byl představen majiteli, hlavnímu manažerovi společnosti a dvěma dalším tvůrcům labelu, kteří mi automaticky říkájí „whats up Zdenek“, znají mé jméno a GODLESS TRUTH, což jsem poznal, když jsem se snažil celý tým obdarovat EPčkem GODLESS TRUTH a oni mi odpovídají, že už mají dávno originál od Davida a že první skladba je pecka! Společně strávený den díkuvzdání na pláži nedaleko Miami s majitelem Indiemerch.com, s kterým jsem si strašně dobře sednul a píšeme si dodnes. A nechci ani opomenout skutečnost, že mě lidé na koncertech poznávali a rovnou oslovovali jménem! Že několik desítek lidí došlo na koncert s CDčkem GODLESS TRUTH pro podpis a podobně. Dokonce při intru v Chicagu, kdy jsem byl otočený k publiku zády, mi Dave ukazuje někoho v první řadě, otočím se a vidím dva týpky v tričkách GODLESS TRUTH . To mě opravdu vřele potěšilo!

Nebo třeba potkávat v publiku lidi z kapel jako jsou EXODUS, MACHINE HEAD, DEATH ANGEL, ALL SHALL PERISH, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, THE FACELESS, CARNIFEX, BORN OF OSIRIS, CRYPTOPSY atd. Určitě to není všední záležitost pro člověka z Hané. A to podotýkám nebylo jen kvůli NILE! Vzpomínám na koncert v Tampě na Floridě, tehdy už jen my jako headliner a otevírající KEEP OF KALESSIN, kde v první řadě pod pódiem stojí lidi z CANNIBAL CORPSE, DEICIDE a MONSTROSITY, to byla docela legrace. Nebo když do Los Angeles jako host přišel Sammy Hagar z VAN HALEN a po koncertě v Hollywoodu padám do vedlejšího baru na pivo a tam u baru sedí kapelka CYPRESS HILL … to vše jsou hodně silné zážitky, které jsem si dovezl a jak říkám,bylo jich mnohem, mnohem více.

Tak to věřím, to už je slušná porce celebrit. Zkusme se teď podívat do budoucnosti. Jak to vypadá s novým materiálem PSYCROPTIC? Jakým způsobem se budeš dál angažovat?

Jak jsem již zmínil, deska měla být venku, dle původního plánu, už v lednu 2011. Demo verzi celé fošny mám dodnes v mobilu, bez zpěvu. Mělo by tam být 8 válů, teda pokud něco kluci ještě nedodělají a stylově jde o jasné pokračování předešlého. Moje linky ze dvou nových skladeb má Joe v počítači a já doufám, že je Jason přezpívá ve stejném stylu a znění. Bylo by to velmi potěšující. Jinak album by mělo spatřit světlo světa cca. koncem léta, ale tohle prosím nikdo neberte jako oficiální informaci!

Chystá se nějaký český koncert?

V dohlednu určitě ne. Sice já nemůžu za PSYCROPTIC mluvit, ale podle toho, co mi Dave naposledy psal, tak do USA a Evropy minimálně rok nechtějí.

V Čechách jsi zanechal osiřelou kapelu, minulý rok jste vydali velmi povedený singl a chvilku to vypadalo, že se s GODLESS TRUTH chceš aktivně vrátit do domácí death metalové extraligy jako jeden z velkých hráčů. Není to škoda to, že jsi svým odchodem jednu z nejnadějnějších domácích žánrových kapel opět odsoudil do hibernace?

Já jsem v ČR a pokud poletím na další turné s PSYCROPTIC, které bylo původně plánované na květen 2011, ale díky katastrofě v Japonsku je odloženo, tak to bude jen na dobu toho turné. Skladby už umím a není třeba zkoušet, takže by mi to vzalo řádově měsíc a jsem zpět. Co bude s GODLESS TRUTH ukáží následující měsíce, možná už i týdny. Kapela v době mé absence prakticky nefungovala a máš recht, že je to škoda. I tak momentálně pracujeme na novém materiálu a chceme dokončit desku, které předcházel již zmíněný singl z minulého roku, ale zároveň řešíme nějaké vnitřní záležitosti, které by mohly celé dění kolem nové desky hodně ovlivnit a znepříjemnit. I tak zůstávám optimistou a doufám, že se podaří desku v plánovaném termínu, což je leden 2012, natočit! Každopádně máme na konec jara a počátek léta domluvené dvě prestižní akce, které určitě odehrajeme!

Podobné je to se značkou Lacerated Enemy. Bude fungovat dál?

Label prakticky od září do teď nefungoval, ale momentálně se nachází ve stádiu znovuotevření a začíná opět dýchat! Byla by škoda pohřbívat sedmiletou práci jen kvůli angažmá v PSYCROPTIC. To mi došlo už v Austrálii a teď se snažím vše dohnat a být připravený na letní festivaly s novinkovými produkty. Takže Lacerated Enemy už teď jede dál.

Které z měst, které jsi měl možnost s kapelou navštívit, tě zaujalo nejvíce a do jakých zemí jezdíš na turné nejraději?

Jestli myslíš celkově, tak jednoznačně Tokyo! Hrát v Tokyu a to hned dvakrát, to byl největší sen, který se mi splnil a pořád zůstává být nejsilnějším zážitkem mého hudebního života! Co se týče té poslední štace, tak nej města, která jsem měl dokonce možnost projít a shlédnout pořádně, tak tam bych bezesporu zařadil třeba Melbourne a Sydney. V USA rozhodně Seattle, Portland, Los Angeles, San Diego, San Francisco, Austin, Miami, Las Vegas, Phoenix, Houston, Orlando … spíše mi sedí západ a jih USA, než sever a východní pobřeží, které je někdy dost nebezpečné. V Kanadě mě dostalo Quebec City. To je krásné město, ale jinak nejraději mám Asii a už se nemůžu dočkat, až se tam vrátím s nějakou kapelou na turné!

Doba vymezená rozhovoru se nachýlila, díky moc za tvůj čas. Máš na srdci ještě něco, o čem jsme nemluvili? Popřípadě nějaký vzkaz našim čtenářům?

Zrovna nic zásadního na srdci nenosím, tak ti RIPe „jen“ poděkuji za tvůj čas a zájem uskutečnit tento rozhovor! Opravdu si toho vážím! Vím, že to se mnou po této stránce není zrovna lehké a v minulosti jsem pár rozhovorů nedokončil, tak snad jen omluva těm, kterým to patří a zároveň i díky všem těm, co si naše povídání přečtou, něco zajímavého se doví a třeba se i pobaví. Díky fanouškům mé práce a lidem, co mi drží palce!

www.bandzone.cz/fan/gtboy
www.bandzone.cz/godlesstruth
www.laceratedenemy.com