PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čelistka a speváčka Jackie Perez Gratz má hudobných skúseností na rozdávanie, zbierala ich predsa iba u kompetentných. Jej hra ozdobila dielka kapiel ako AMBER ASYLUM, OM, NEUROSIS, GIANT SQUID a mnohých iných. Avšak po čase sa táto sympatická slečna rozhodla svoje odvážne skladateľské chúťky zúžitkovať aj vo vlastnom projekte – vznikli GRAYCEON. Tí nedávno vydali vskutku skvostný album „All We Destroy“, na ktorom s ohromnou ľahkosťou demonštrujú vplyvy z rôznych hudobných oblastí. Štýlový záber GRAYCEON je možné s kľudným svedomím označiť ako širokospektrálny.
Nahrávke plnej kontrastov dominuje Jackiine elektrické violončelo, na ktoré sa namotávajú haldy precíznych a umne zložených riffov Maxa Doyla. Krištáľový zvuk albumu dáva možnosť vyniknúť ľubozvučným melódiám, práci s detailami a mnohokrát až progresívnym hudobným postupom. Hravé intermezzá sa striedajú s popínavými doomovými pasážami, plnými orchestrálnej vznešenosti a pompy. Miestami prevládajú nánosy blatistých riffov, inokedy klasická folková vzdušnosť. Je to komorná hudba, ku ktorej je protichodne postavená metalová intenzita a zúrivosť, pričom tieto dva prvky sa vzájomne ladne dopĺňajú.
Pestrosť a rozmanitosť je jednou z výhod prejavu GRAYCEON. Aj keď je ich muzicírovanie miestami takpovediac na hrane, trio neskĺzne ku gýčovitosti, svoje nápady podáva elegantne a nevnucuje sa, ba naopak, výsledný produkt je plný chytľavých a ľahko zapamätateľných momentov.
Za dominantu „All We Destroy“ považujem dvojicu skladieb „Shellmounds“ a „We Can“, z ktorých každá ukazuje odlišnú tvár GRAYCEON. „Shellmounds“ vás spočiatku uchlácholí kolísavou súhrou čela a gitary. Tá následne vybuchne do thrashového inferna plného sekaných riffov, flažoletov a Jackiinej exhibície na tému „čo dokáže violončelo v extrémnom metale“.
Rozvláčna „We Can“ na vás bude útočiť z úplne inej polohy. Po barokovej predohre vás GRAYCEON zaťažia podladeným post-metalom, ktorý pomaly naberá na obrátkach, ale po krátkom čase zvoľní a vykvitne do zvukomalebných plôch plných euforických melódií, nad ktorými vyniká pôvabný spev Jackie Perez. Či ide o agresívnu, jemne melancholickú, alebo až introvertne pôsobiacu formu vyjadrenia, dojmy z „All We Destroy“ sú vždy strhujúce a GRAYCEON poslucháčovi ponúkajú skutočný zážitok z hudby.
„All We Destroy“ je porciou kvalitnej muziky, ktorá vás bude udržiavať sýtych po veľmi dlhú dobu. Ak máte radi podmanivú rockovú hudbu s odbočkami ku klasike, alebo (progresívnemu) metalu, respektíve akúkoľvek z vyššie uvedených kapiel, určite neváhajte. GRAYCEON je v tom prípade stávkou na istotu.
Symfonický doom/post-metal s prvkami progresívneho rocku... Viem, znie to kŕčovito a predimenzovane, ale ubezpečujem vás, funguje to!
8,5 / 10
Jackie Perez Gratz
- violončelo, spev
Max Doyle
- gitara, spev
Zack Farwell
- bicie, spev
1. Dreamer Deceived
2. Shellmounds
3. We Can
4. Once A Shadow
5. A Road Less Traveled
6. War's End
All We Destroy (2011)
This Grand Show (2008)
Grayceon (2007)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Profound Lore
Stopáž: 50:56
Produkce: Jack Shirley
Studio: The Atomic Garden Studio
Sice slabsie ako GIANT SQUID, ale stale to nakopava zadok :).
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.