OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Príjemná retro párty. Takto jednoducho by som mohol zhodnotiť koncert kanadských metalových bohov VOIVOD v Košiciach. Osobne som nemal nijaké prehnané očakávania, čo bolo zjavne ovplyvnené faktom, že posledné dve radovky skupiny vo mne vyvolali dosť chladné reakcie. Nakoniec som bol príjemne prekvapený a odchádzal som s nádejou, že VOIVOD aj bez Piggyho a Erica Forresta snáď ešte dokážu prekročiť svoj vlastný tieň.
Bez predkapely, dosť neskoro a pred publikom, ktorého priemerný vek určite presahoval tridsaťpäť rokov, začali VOIVOD pekne zostra. Song „The Unknown Knows“ z albumu „Nothingface“ pomaly rozohrieval zo začiatku utiahnuté a statické publikum, aby ho Voivoďáci rozhýbali a rozkričali aj ďalšími evergreenmi zo svojej skoro tridsaťročnej studnice.
Obrovským prekvapeným pre mňa bolo zaradenie pôvodne Ericom Forrestom naspievanej „Forlorn“, naozaj som neočakával, že na koncerte zaznie niečo z tejto éry. Staronový frontman Snake si túto skladbu prispôsobil svojmu hlasu a výrazu, pričom ale nezvalcoval Ericov feeling.
Po starinkách „Nothingface“ a „Missing Sequences“ korunovali Kanaďania nádielku novým songom z pripravovaného albumu, ten nesie názov „Kaleidos“ a práve po jeho odprezentovaní som znova plný nádejí ohľadom budúcnosti tejto mnou obľúbenej kapely - budem pevne veriť, že sa nesklamem. Výborná skladba plná voivodovskej atmosféry, piggyovských technických vyhrávok i moderného a zároveň „retro“ smerovania. Som naozaj veľmi zvedavý, či tieto moje nádeje budú naplnené, hlavne s ohľadom na fakt, že Piggyho pozostalosť už neobsahuje žiaden materiál, ktorý by mohli použiť.
Samozrejme, že sa počas show našli aj nejaké mierne nedostatky, tieto ale boli dostatočne vykompenzované nasadením kapely, jej výkonom, živelnosťou a radosťou z prijatia publikom, ktoré bolo doslova fantastické. Snake, aj napriek spoločenskej únave spôsobenej absintom, odspieval svoje party na nadpriemernej úrovni. Blacky zase absolvoval technické problémy s aparátom a občasné výpadky z rytmu, všetko ale vykompenzoval svojou pódiovou aktivitou, nepripominajúcou narozdiel od Snakea pokazeného robota. Snáď len jediný fakt nebol vyvážený nijakým plusom - neskorý začiatok spôsobil skrátenie šou o jeden zárez...
Úplný záver koncertu patril songu „Voivod“ („War And Pain“, 1984), prostredníctvom ktorého nám VOIVOD vyrozprávali príbeh upíra menom Voivod, potĺkajúceho sa postapokalyptickým svetom, a samozrejme nemohla chýbať neodmysliteľná hitovka z dielne PINK FLOYD „Astronomy Domine“, ktorá urobila definitívnu bodku za týmto skvelým zážitkom.
The Wake (2018)
Target Earth (2013)
Infini (2009)
Katorz (2006)
D-V-O-D-1 (2005)
Voivod (2003)
Voivod Lives (2000)
Kronik (1998)
Phobos (1997)
Negatron (1995)
The Outer Limits (1993)
Angel Rat (1991)
Nothingface (1989)
Dimension Hatröss (1988)
Killing Technology (1987)
Rrroooaaarrrr! (1986)
War and Pain (1984)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.