ARAKAIN - věrný své exkluzivní smlouvě a dobrému postavení na domácí scéně - vydává svá alba s železnou pravidelností. Předák Aleš Brichta si pak se stejnou pravidelností odskakuje k sólové tvorbě a na jeho obhajobu nutno říct, že ač je tato mnohem úspěšnější, zaječí úsmysly zatím nemá. Co tedy čekat od novinky? Kdo sázel na pokračování předcházejících dvou počinů (rovnou podotýkám, že pro mě osobně představuje vrchol tvorby ARAKAINu triumvirát alb "Schizofrenie", "Black Jack" a "Salto Mortale"), nebyl daleko od pravdy.

Dozajista trkne zvuk. Skutečně skvělý a moderní sound, hlavně bubnů a kytar, dokazuje, že výrobky firmy Line 6 definitivně dobývají i český trh. Při poslechu (s dostatečným volume) třeba takového "Černýho šviháka" - subjektivně nejlepší věci na desce - vám budou repráky pochodovat z obýváku. Prostě masitá pochoutečka!

Samotná hudba je pak, dalo by se říct, tradiční. Nechybí typické ploužáky ("Vzdávám se" a z větší části i titulní věc), ani riffovačky, kde jeden lauf střídá druhý jak na běžícím pásu. Postrádám snad jen nějakou opravdu rychlou vypalovačku. Kamenem úrazu však jsou texty. Nemůžu si pomoci, ale už titul celé desky je dost bezzubý a k další ilustraci pak stačí pouze názvy skladeb jako "Magor", "Dežo" nebo "Fčelka Mája". Tomuhle smyslu pro humor (Cože Dylino, to má bejt psina!) skutečně nerozumím. Brichta pak navíc zpívá čím dál monotóněji a i když připouštím, že po tolika deskách není lehké přijít s neslyšenou melodii, mohl by se o to alespoň pokusit (čest povedeným výjimkám jako jsou "Hvězdář", závěrečná tryzna s klavírem "Na dně" nebo již zmiňovaný "Černej švihák"). Nebylo by tedy od věci přestat ve všech rozhovorech proklamovat dodělávání textů a melodií ve studiu a jednou se pořádně připravit už před nahráváním? Co myslíte, pánové?

P.S. Můžete mi spílat do staromilců, ale já se už moc těším na dlouho slibované nulté album skupiny…