THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na spočítání opravdu kvalitních domácích deathmetalových hord by mně stačily prsty na jedné ruce a jsem velmi rád, že mladý dorost již vystrkuje růžky a snaží se drát mezi elitu. Jedním z mála objevů, který aspiruje na to se procpat do extraligy smrtelného kovu je pražská formace THE BLACKSTONE CHRONICLES, která si tímto EP vytvořila velmi slušnou startovní pozici. Ve svém pojetí stylu zůstává do značné míry věrna americké deathové škole, nebojí se však do tvorby roubovat deathcorové prvky i progresivnější elementy. Jejich hudba stojí na sehraném kytarovém tandemu s mrštnými prsty a heroickými sólovými výstupy, kterým jistí záda technicky velmi slušně vybavený baskytarista. Ačkoliv bych si od bubenické stoličky dokázal představit mnohem větší přísnost a kreativitu, bicí výtečně hrají s kapelou a to se dá říci i o vokálu, jenž neustále přeskakuje z jedné polohy do druhé a výtečně dobarvuje jednotlivé skladby. Zvuk je sice trochu pod dekou, ale pevně věřím, že to se do debutového alba srovná, dalších výtek nemám. THE BLACKSTONE CHRONICLES jsou jednoznačně jedním z nejvýraznějších korunních princů tuzemského death metalu a já už se nyní těším na materiál s korektnější stopáží.
7 / 10
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.