Tento materiál působí tak trochu jako domácí zjevení. Konečně kapela, jež se označuje za post-hardcore, a místo crossoveru i něco velmi příbuzného post-hardcoreu také skutečně hraje. Bravo. Ovlivnění kapelami typu MARS VOLTA nebo mladší generací téhož, zastoupenou o poznání méně techničtějími uřvánky z ASKING ALEXANDRIA nebo zpěvnějšími a rockovějšími californskými patkaři z A SKYLIT DRIVE, se jí nedá upřít, ale kluci jsou ještě mladí a své vzory potřebují. Navíc inspirace tu nepřešlapuje zákonnou hranici krádeže a ovlivnění není nikterak do uší bijící. Barevná hudba je stavěna hlavně na klávesových motivech, méně kreativnějších vyvýškovaných kytarách a Egorově expresivním vokálu, který přechází od velmi vysoko posazených, melodických a lehce efektem nakreslených poloh až do screamo/hardcoreových pozic i metalovějších hloubek, kde jeho hlas ještě potřebuje nabrat potřebnou jistotu. Časté využití kláves/samplů/syntezátorů je v tomto případě dvousečnou zbraní. Perfektně hudbu obarvují a dodávají jí mnoho osobitosti, na druhou stranu jsou spolu s pěveckými linkami jediným nositelem cukrkandlových patetických melodií, které mi plní uši nasládlým, tlejícím odérem. Osvěžení přichází s dalšími žánrovými odbočkami, kdy si MARINA občas doběhne půjčit nějaký ten breakdown z metalcoreového světa. Zvuková stránka není dokonalá, ale zdaleka nedělá skupině ostudu. Celkový sound postrádá basy a trochu se v něm ztrácí bicí (jež jsou hlavně v kopácích chvílemi rozmlžené a nejasné), což je důvod toho, proč nahrávka nemá takový „attack“, jaký by mohla mít. Pokud si principál Egor ohlídá těch několik nedostatků formálního charakteru, má naše scéna co dělat s pestrou dravou štikou, která rozhodně nesplyne s šedí domácího kapřína. Osobně jsem rád, že i moderní post-hardcore má na tuzemské půdě svého kvalitního vlajkonoše.