Parta SUM 41 platí v pop-punkové branži už nějaký ten pátek za celkem zavedenou značku. Úrovně a profesionality věhlasných GREEN DAY, BLINK 182 nebo THE OFFSPRING sice tihle Kanaďané nikdy nedosahovali, ale obavy z budoucnosti v jejich případě také zrovna nehrozí. Jak ale ukazuje novinka „Screaming Bloody Murder“, tak se kapela sdružená kolem zpěváka, kytaristy a skladatele Derycka Whibleyho s pozicí třetího vzadu smířit nehodlá a má ambice zaútočit na pozice nejvyšší.

SUM 41 dokázali na novém albu zlomit tříakordovou punkovou kletbu a složili mnohem barvitější materiál. Nové skladby jsou místo punku spíše řízný rock´n´roll, decentně prošpikovaný klavírem a akustickou kytarou a zní až nečekaně (promiňte mi to klišé) dospěle. Kapela tak samozřejmě docela riskuje, neboť její fandové pocházející z řad revoltující mládeže nechtějí o dospělosti moc slyšet a nemusí novinku úspěšně vstřebat. Ale o to více sympaticky se nová tvář jeví.

Přicházející změnu pěkně vystihuje hned úvodní „Reason To Believe“. Výrazné údery na bicí, netypicky pomalý, ale zato energický nástup přechází v klidnou, baladickou mezihru s klavírem a procítěným zpěvem. Netypickou věc však záhy vystřídá prdel nakopávající titulní flák s hitovými ambicemi a SUM 41 pomalu začínají rozehrávat svoji životní jízdu. Následující kousky „Scumfuck“ nebo skočný rock´n´roll „Time For You To Go“ pak již definitivně potvrzují, že tentokrát máme co do činění s něčím mnohem větším, než je studentský punk. Vrcholem alba je překvapivě epicko-megalomanská, ze třech skladeb složená kompozice „A Dark Road Out Of Hell“, která spolu s nesmiřitelnou šlehou „Blood In My Eyes“ představuje asi největší vývojový skok SUM 41.

Šťavnaté rockové pecky střídají balady, melodie decentně podporují řízné kytarové riffy a velmi často (a nejen v baladách) se do popředí dostává zmiňovaný klavír. Kvalitu nahrávky velmi zvedá i zpěv, neboť frontman dokáže do kolikrát vrstvených vokálů promítnout vždy tu správnou náladu a vtáhnout tak posluchače bez problémů „do děje“. Album je veselé i melancholické, zaťaté i uvolněné, hlasité i tiché, drží krásně pohromadě a jediným jeho mínusem je možná jeho délka, neboť na ploše téměř padesáti minut se kapela nedokázala vyhnout zopakování některých motivů.

SUM 41 zasluhují za svého „Murdera“ jednoznačně plusové body a dle mého jej mohou směle postavit do výkladní skříně pop-punkového žánru hned vedle mistrných kousků jako je „American Idiot“ od GREEN DAY, „Black Parade“ od MY CHEMICAL ROMANCE nebo „Enema Of The State“ od BLINK 182. Velmi příjemné album, které není tak obyčejné, jak by se na první poslech mohlo zdát.