Když si pustíte ruskou senzaci zvanou MOTORAMA, jako první vás napadne díky vokálům přirovnání k JOY DIVISION a za nimi následuje Dave Gahan a jeho DEPECHE MODE. Vlastně nemáte čas si na počátku uvědomit, že hudebním podkladem je vyklidnělý indie rock s výrazně pohodovým a relaxačním feelingem, říznutý popem a post punkem. To, co přitáhne pozornost na počátku, je jednoznačně velmi charismaticky zabarvený podivně intonující vokál se zvláštní angličtinou, až po chvíli si posluchač začne všímat rafinované nenásilné instrumentální melodiky, která se vám příjemně usadí v mozku, kde rozpustile poskakuje. MOTORAMA svojí tvorbou navazuje na osmdesátá léta, lze dokonce říci, že v mnoha ohledech jde trochu o retro, nicméně rozhodně nečekejte otevírání třicet let starých hrobů. Do své tvorby kluci a holka roubují vlastní pohled na svět, čímž vzniká originální rukopis, který je smutný a optimistický současně. Rytmika příjemně šlape v rockovém tempu, oldschoolové klávesy dobarvují specifikou atmosféru do kytar, které jsou zvonivým nositelem hitové melodiky, jež se vám prostě vryje pod kůži. Tento materiál už poslouchám více jak půl roku celkem často a musím konstatovat, že ještě nemám dost a stále se mi žádná skladba ani v nejmenším neoposlouchala. Už dlouho mě svoji atmosférou neokouzlil tak dobře udělaný rockový popík. Bravo!