OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V našich končinách nie príliš známa formácia ARKAN z krajiny galského kohúta pôsobí na metalovej scéne od roku 2005. Pochváliť sa môže debutom „Hilal“ a tohtoročnou nahrávkou „Salam“. Práve tá je predmetom recenzie, v ktorej nebudem šetriť komplimentmi na adresu menovaných. Ako prezrádza názov a marocký pôvod väčšiny súčasných i bývalých členov kapely, ide o produkciu výstižne pomenovanú ako „orientálny death metal“. Týmto rozumejte najmä nezameniteľnú melodiku, množstvo použitých netradičných hudobných nástrojov, ako aj textovú zložku. Kto by očakával orgie v štýle NILE alebo MELECHESH, musí rátať s nemalým sklamaním.
V centre hudobného diania ARKAN stojí uhrančivá Sarah Layssac, ktorej rozsiahly hlasový fond vytvára určujúci prvok celého albumu. Deathmetalovým vokálom jej úspešne sekunduje Florent Jannier. Trinásť kompozícií otvára chytľavá „Origins“, v ktorej skupina bez váhania predstaví silu svojich hudobných zbraní a dá tušiť, čo sa bude zhruba diať v nasledujúcej hodine. Gitarové hradby v nasledujúcej položke „Inner Slaves“ doslova berú dych. Hosťovanie pána menom Kobi Farhi (ORPHANED LAND) v „Deus Vult“ zrejme nebude žiadnym prekvapením.
Spomenúť treba energické hitovky „Blind Devotion“ a „Sweet Opium“, ktoré sú striedané akustickými intermezzami („Common Ground“, „Salam“). Pokojná „Call From Within“ s melancholickým gitarovým sólom plynule prejde v „Lightened Heart“ a graduje veľkým finále v podobe veľkolepého duetu „The Eight Doors of Jannah“. Epilóg stelesnila posledná „Amaloun Jadid II“, ktorá v svojej minutáži obsahuje skrytú skladbu s arabským recitálom v sprievode Sarah. Odmenou sú mi reminiscencie na mojich hyper-obľúbencov DEAD CAN DANCE.
Druhý album ARKAN je ako rozkvitnutá oáza uprostred púšte. Prekypuje nápadmi, je pestrý a plný života. Orientálne akustické pasáže sú súčasťou dokonalého jednoliateho celku, ktorý definitívne spája kvetnatá gitarová hra a spev „kráľovnej“ Sarah. „Salam“ (v preklade mier) ma nadchol a pevne dúfam, že nebudem jediný. Nepochybujem, že si bez problémov nájde cieľovú skupinu metalových priaznivcov s otvorenou mysľou. Týmto si elitársky dovolím zo spomínaného segmentu poslucháčov odstrániť adolescentných fanúšikov moderných plytkých „zasekávačiek“, ako aj zamračených pivných antikristov. Mier s vami!
Napadlo mi množstvo šialených prirovnaní o zrážke HAGGARD, ORPHANED LAND a OPETH v priestore medzi veľtokmi Eufrat a Tigris. Tak či onak, odporúčam nechať parížskych ARKAN vravieť samých za seba a unášať sa nádherným hudobným dobrodružstvom.
8,5 / 10
Sarah Laysacc
- spev
Florent Jannier
- spev
Mus El Kamal
- elektrická a akustická gitara, oud
Abderrahmane Abdallahoum
- gitara, oud, mandolína, bouzouki, klávesy, spev
Samir Remila
- basgitara
Foued Moukid
- bicie, perkusie, bendir, derbouka, tablas, cajon
1. Origins
2. Inner Slaves
3. Deus Vult
4. Blind Devotion
5. Jerusalem – Sufferpolis
6. Beyond Sacred Rules
7. Common Ground
8. Sweet Opium
9. Salam
10. Call From Within
11. Lightened Heart
12. The Eight Doors Of Jannah
13. Amaloun Jadid II
Vydáno: 2011
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 59:49
Produkce: Fredrik Nordström Studio: Fredman Studio
Album obsahuje výborný materiál. Skvelá speváčka a hojne využívané orientálne motívy dodávajú nahrávke ďalší rozmer.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.