OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Řemeslo a předvídatelnost – těmito dvěma slovy charakterizoval kolega Shnoff předchozí, dva roky starou nahrávku „In The Constellation Of The Black Widow“. Stejné vyjádření bychom mohli aplikovat i na aktuální počin „Passion“. Stále je to brutální nářez, stále jsou to staří známí ANAAL NATHRAKH ve své typické formě, stále je to ono podobné pořád dokola. Ale nějakým záhadným způsobem to opět docela dobře funguje.
Podobně jako na předchozích řadovkách, setkáváme se i na té aktuální s pořádnou dávkou misantropie a bohapustou devastací, stejně jako s kvalitními, chytlavými melodiemi. Nic převratného, dalo by se říct. Po delší době však můžeme připsat kapele k dobru slušné zhrubnutí zvuku s pěkně agresivním výrazivem (na „The Codex Necro“ se nový kotouč pochopitelně nechytá, ale předešlé desky měřeno touto optikou zastiňuje). Přesto nic nového pod sluncem.
Příjemným zpestřením tak jsou pěvecké výkony hostujících Alana Dubina (KHANATE, GNAW) a především pak Rainera Landfermanna, dobře známého z misantropického opusu non plus ultra „Dictius Te Necare“ německých chorobomyslných pacientů BETHLEHEM. Jeho vokální projev dává skladbě „Tod Huetet Uebel“ zatracenou dávku emocí a pořádné grády, a tak můžeme tuto směle zařadit mezi nejlepší na albu. Jinak však zůstává vše při starém. Kdo ANAAL NATHRAKH už nějakou dobu zná, může přesně vytušit, kterak bude „Passion“ znít. Pro nováčky na tomto poli jen dodávám – „The Codex Necro“ vládne všem.
Ne, ANAAL NATHRAKH se s takovým přístupem skutečně nestanou novými EMPEROR, jak mnozí futurologové prorokovali. Dobře zvládnuté, přestože sympaticky působící řemeslo k dosažení těchto met přeci jen nemůže stačit, ačkoliv „Passion“ působí výrazně charismatičtěji než předchozí řadovka.
Viděno samostatně, ANAAL NATHRAKH opět natočili dobrou desku. V kontextu jejich tvorby však jde přeci jen spíše o „pouze“ kvalitně řemeslně zvládnutý, předvídatelný a nepříliš nového přinášející počin, který je však i tak stále velice dobře poslouchatelný. Za přitvrzení dávám každopádně palec nahoru.
ANAAL NATHRAKH přitvrdili a jde jim to k duhu. Nepřinášejí sice příliš mnoho nového, ale opětovně nabízejí velice dobře poslouchatelný počin.
7,5 / 10
V.I.T.R.I.O.L.
- vokály
Irrumator
- nástroje
+ hosté:
Alan Dubin
- vokály
Rainer Landfermann
- vokály
Mories de Jong
- samply
1. Volenti Non Fit Iniuria
2. Drug-Fucking Abomination
3. Post Traumatic Stress Euphoria
4. Le Diabolique Est L'ami Du Simplement Mal
5. Locus of Damnation
6. Tod Huetet Uebel
7. Paragon Pariah
8. Who Thinks of the Executioner?
9. Ashes Screaming Silence
10. Portrait of the Artist
Vanitas (2012)
Passion (2011)
In The Constellation Of The Black Widow (2009)
Hell Is Empty And All The Devils Are Here (2007)
Eschaton (2006)
Domine Non Es Dignus (2004)
When Fire Rains Down From The Sky, Mankind Will Reap As It Has Sown (EP) (2003)
Total Fucking Necro (2 dem + bonus na CD) (2002)
The Codex Necro (2001)
Total Fucking Necro (demo) (1999)
Annal Nathrakh (demo) (1999)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 36:05
Dva roky uplynuli a máme tu facelift „In Constelation Of The Black Widow“. Pôvodné vlastnosti zostali v plnej miere zachované a teda nemám reálny dôvod na nespokojnosť. ANAAL NATHRAKH nezaznamenali nejaký prevratný vývoj, ale stále mi to pri danej kvalite nevadí. Otázne je kedy pri štýle milimetrových posunov začnú klesať za horizont, nateraz mi ale stále postačuje vymieňať v prehrávači starý album za ten aktuálny.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.