S kapelou AUGUST BURNS RED jsem se poprvé detailněji zabýval před pár lety, když bylo čerstvě na trhu CD „Constellations“. Album tenkrát sbíralo převážně pozitivní ohlasy, ale osobně jsem cestu do jeho nitra i přes velkou snahu nenašel. V případě „Leveler“ to zprvu vypadalo na podobný scénář, ale červíček nakonec přeci jen začal hlodat a pozvolna jsem divokým a překombinovaným hoblovačkám začal přicházet na chuť. Možná pomohly i všeobecně kladné reference na novinku či překvapivě vysoká prodejní čísla nebo i fakt, že se jedná o oblíbené vydavatelství Solid State, které spravuje hned několik mých favoritů. Každopádně stalo se, že jsem se do tvorby Američanů znovu ponořil a konečně to tam našel!

AUGUST BURNS RED hrají tu verzi metalcore, která nemá daleko ke klasickému metalu. Velmi často probíhá rychlý, thrashový rytmus, kytary piští téměř poctivé heavy/speed sóla a vokalista se nejednou dostane výšek, které nejsou pro hc zrovna typické. Tradiční metalové aspekty Američané kombinují s dnes tak populárními metalcorovými sekanicemi, čímž vytváří celkem specifický sound, který lze nezasvěcenému popsat jako mix švédského melodického deathu, hardcoru a thrash metalu.

Kapela se sympaticky snaží o důrazný a zároveň technický projev a během celé hrací doby tlačí na pilu s maximální intenzitou. Ve skladbách se často mění tempo, jsou hustě prokládané přechody, breaky a každá obsahuje bezpočet různorodých motivů. Kytaristé se předhánějí v sólování, vyhrávkách a kudrlinkách, ale dovedou i přitvrdit a řádně zariffovat. Celý ansámbl drží v neustálém běhu rychlý, dravý, talentovaný bubeník a samostatnou kapitolou je neúnavné nasazení zpěváka, který si na celé desce téměř neodpočine.

„Leveler“ zní na první poslech dost podobně jako zmiňované „Constellations“, má podobný zvuk, dynamiku i stavbu skladeb, ale po detailnějším rozboru nad starším bratříčkem přeci jen o chlup vítězí. Album má poctivě syrovou a studiovým počítačem příliš nedoháněnou produkci a předkládané divoké variace jsou zahrané s jistotou. Nejvíce povedená se jeví jeho prostřední část, konkrétně členitá exhibice „Pangaea“ a následující naléhavý, ve středním tempu se valící kousek „Carpe Diem“. Za zmínku ale stojí i razantní, typický metalcorový kus „Poor Millionaire“ nebo power/thrash/speed metalová jízda „40 Nights“.

Album je našlapané, chvílemi až zběsilé, což lze brát jako jeho plus, ale též tak trochu paradoxně i jako zápor. Kapele se prostě nedaří zvolnit. Na albu lze sice nalézt jisté klidnější momenty, které pomáhají v orientaci (akustická vsuvka v „Internal Cannon“, krátká mezihra „1/16/2011“ nebo volnější „Carpe Diem“), ale vždy trvají jen chvíli, neboť vzápětí bicí opět zrychlí, kytary zakvílí a kumpanie upaluje dál.

AUGUST BURNS RED mají slibně našlápnuto a „Leveler“ určitě patří mezi ty lepší kousky z letošní metalcorové úrody. Pokud by se ovšem kapele podařilo v budoucnu trochu zklidnit a rozvinout nastoupenou cestu, může pomýšlet i na příčky nejvyšší. Potenciál na to bezesporu má.

PS: Jako bonus u Deluxe verze jsou na závěr CD zařazeny akustické/instrumentální verze čtyř skladeb, které doporučuji porovnat s „nařachanými“ elektrickými originály. Jedná se o velmi zajímavou konfrontaci.