Frontman kultovních finských street rockerů HANOI ROCKS Michael Monroe je nezdolný rock´n´rollový nezmar, který se za těch třicet let na scéně (a to i v časech nečinnosti jeho mateřské kapely) nikdy nezastavil. Nezůstal stát někde v rohu se založenýma rukama a vždy se snažil vydávat stále nové nahrávky, ať už s obskurními projekty, jakými byly v devadesátých letech jeho další kapely DEMOLITION 23 (syrový newyorský punk z pětadevadesátého) a JERUSALEM SLIM (dozvuky glamrockových romancí o čtyři roky dříve), nebo pod visačkou vlastního uměleckého jména jako sólová alba. A že jich má opravdu požehnaně. To letošní přináší znovu porci řádně nabroušeného pouličního bigbítu šmrncnutého punkem, jak jinak. A svou účastí jej podpořila taková esa, jakými jsou Ginger (ex-THE WILDHEARTS), Steve Conte (NEW YORK DOLLS) nebo jeho spoluhráč z dnes už znovu mrtvých HANOI ROCKS, Sami Yaffa (dnes rovněž NEW YORK DOLLS).

Třináctka řízných punk rockových vypalovaček se nese v obligátním stylu, v němž se všichni zmínění pohybují odjakživa. Všechny zdejší skladby vykazují standardní formu a utvářejí sbírku silných pub rockových hymen. Hitové ambice mají zejména skladby jako „´78“, „Superpowered Superfly“ nebo „All You Need“. Materiál působí semknutě, uceleně, není rozmělněn žádným akustickým cajdáčkem (nejumírněnější položkou je zřejmě „Gone Baby Gone“ s pěveckou spoluúčastí jakési Lucindy Williams) a naopak všechny songy působí velmi přímočaře se silou nekompromisního útoku na solar. V „Later Won´t Wait“ dokonce dostane prostor Monroeův oblíbený saxofon, jak se už tradičně po malých dávkách děje na každé Michaelově nahrávce počínaje milníkem sleaze rockové scény osmdesátých let, jakým tehdy bezesporu bylo čtvrté řadové album HANOI ROCKS „Back To Mystery City“. Svou domovskou kapelu nejvíc Monroe vystihuje ve skladbě „Center Of Your Heart“, které nechybí typická poetika nezdolných rock´n´rollových tuláků. Navíc v následné „Debaucherry As A Fine Art“ si jen tak mimochodem zahostuje osoba z nejpovolanějších, a sice Lemmy Kilmister (i když je pravda, že zde není příliš slyšet).

Celkově vzato platí „Sensory Overdrive“ za semknutou punkovou nakládačku evropského street rockového střihu, která nemusí chodit pro typické melodické náměty příliš daleko. Všichni přítomní jsou v dané škatulce zkušenými harcovníky a navíc ikonami stylu. Jsem rád, že Michael po opětovném rozpadu jeho HANOI ROCKS nelenil a znovu se pustil do víru vytrvalého koncertování a skládání pouličních nášlehů. Nezbývá než mu popřát mnoho zdaru a dodat, že tahle deska je prostě povedená.

P. S. Nejnovější informace z tábora kapely hovoří o tom, že před třemi týdny nahradil kytaristu Gingera (pro nadcházející turné) dobře známý skandinávský potetovanec, střelec a pásek Dregen (BACKYARD BABIES) a reference na právě proběhlé koncerty jsou více než příznivé.