MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Angličtí KAISER CHIEFS jsou již velkou stadiónovou kapelou a svou čtvrtou řadovou deskou stvrzují pozici velkých mainstreamových ryb, které umí pokaždé přijít s nemalým množstvím chytlavých skladeb. Stejně jako tomu je u mnoha jejich současníků, také oni se nyní vzhlédli ve zvukové formě inspirované klávesami zkrášlenými osmdesátými lety. Novinka je navíc dost možná jejich dosud skladbově nejrůznorodějším materiálem.
Asi už se nedá počítat s tím, že by ještě zazářili takovým způsobem jako na jejich prvních dvou úspěšných albech, které oplývaly lehkostí příznačnou pro významné ostrovní rockové štiky minulosti, ale vysokou kvalitu si zkrátka udržují i nadále. KAISER CHIEFS mají velký talent na napsání poutavého hitu a nová deska dobře poslouchatelných skladeb obsahuje přehršel, byť je každá jedna velmi odlišná od těch ostatních. Takže popová chytlavost, různorodá forma a osmdesátkový britský patos, tak zní budoucnost u KAISER CHIEFS z Leedsu.
Paradoxně je první třetina alba tou nejméně výraznou. Album se rozjíždí značně rozporuplnou „Little Shocks“, která dá na srozuměnou pouze skutečností, že letos budou mít gargantuovské klávesy v jejich skladbách stejný prostor jako druhdy kytary. Druhá „Things Change“ je zase variací na hitovku Davida Bowieho - „Let´s Dance“, tedy titulní skladbu z jeho velmi úspěšného, nicméně umělecky opovrženíhodného alba z roku 1983´. „Long Way From Celebrating“ je první svěží vlaštovkou, která přináší přesně to, na co jsme byli u KAISER CHIEFS vždycky zvyklí – svižnější rockové tempo, výrazný nástup na refrén a stadióny u nohou.
Nic pro lidi, co nemají rádi halekačky. To samé později na albu přinese například song „Kinda Girl You Are“, což je svěží „rokenrůlek“ zatavený do hradby hammondů. Zpět k první třetině. Čtyřka „Starts With Nothing“ je sama o sobě hodně nevýrazná a svým neustále se opakujícím textem pouze nudí, ostatně jako to slabší z předchozí desky „Off With Their Heads“, kterou i nadále považuji za nejslabší. Blížíme se však k nejlepšímu, tedy k druhé třetině alba.
Song „Out Of Focus“ připomíná období novo-romantických popových bandů a je zřejmou inspirací v kapelách typu DURAN DURAN. Vynikající neotřelá melodie, zřetelná artikulace a honosné klávesy hrající prim. Do vyšších obrátek album posouvá rovněž „Dead In Serious Trouble“, což je svižnější rocková věc zdobená manzarekovskými kudrlinkami, tak jako tomu bylo onehdy u šlágrů THE DOORS, byť s touto kapelou nemají jinak britští KAISER CHIEFS společného zhola nic. „When All Is Quiet“ je prostě geniální skladba (nejlepší na albu) – ústřední barový klavír udává tempo, aby vše vrcholilo ve falzetu odzpívaném refrénu s velmi poutavou až nostalgickou atmosférou. Opravdová lahůdka pro obdivovatele lehkosti šedesátých let. O skladbě „Kinda Girl You Are“ už výše řeč byla.
Poslední třetina přináší zhruba standard z předešlého a přinese jak místa poutavá, tak pár těch slabších. Zatímco v zasněné „Child Of The Jago“ (skladba znovu upomene na období slávy kapel typu DURAN DURAN) se celkem vyřádí i kytarista, tak song „Heard It Break“ doslova vyrazí dech svou umělostí (v tomto případě v dobrém slova smyslu), protože jeho zřejmou inspirací je úsvit kariéry DEPECHE MODE (jejich debutové album „Speak And Spell“), kdy tuto, tehdy ještě kapelu mlíčňáků, zásobil svými bezstarostnými a prosluněnými šlágry klávesový mág, nezmar a hitmaker Vinnie Clarke (později ERASURE).
KAISER CHIEFS nahráli svou zřejmě nejrůznorodější desku (ovšem nikoliv nejlepší), která si mimo vlastní minulosti bere plné hrstě inspirace v tom lepším z popové kultury osmdesátých let. Je dobře, že jim chuť dělat chytlavou hudbu zůstala, byť je zde tentokrát trochu více kláves, než bylo u nich dosud obvyklé. Povedené album.
Čtvrté album KAISER CHIEFS je znovu plné šlágrů. Tentokrát však došlo i na výraznou inspiraci v tom lepším z popové kultury 80's. Větší prostor dostaly v některých skladbách klávesy, což vedlo k stvoření jejich dosud nejrůznorodější (byť ne nejlepší) nahrávky.
7,5 / 10
Ricky Wilson
- zpěv
Andrew "Whitey" White
- kytara
Simon Rix
- baskytara
Nick "Peanut" Baines
- klávesy
Nick Hodgson
- bicí
1. Little Shocks
2. Things Change
3. Long Way From Celebrating
4. Starts With Nothing
5. Out Of Focus
6. Dead Or In Serious Trouble
7. When All Is Quiet
8. Kinda Girl You´re
9. Man On Mars
10. Child Of The Jago
11. Heard It Break
12. Coming Up For Air
13. If You Will Have Me
The Future Is Medieval (2011)
Off With Their Heads (2008)
Yours Truly, Angry Mob (2007)
Employment (2005)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Fiction (Polydor) / Universal Music Group
Stopáž: 45:13
Produkce: Tony Visconti
-bez slovního hodnocení-
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!