Ráno se vyplatí přivstat si. Hned druhým objektem na scéně je nejčerstvější deathmetalový objev z hlavního města - BRUTALLY DECEASED. Ty jsem viděl naposledy na jednom z jejich prvních koncertech, kdy sdíleli scénu s Kanaďany FUCK THE FACTS. Od té doby odteklo mnoho vody. Kapela za těch pár měsíců dospěla, perfektně se sehrála a působí jistě jako celek. Jejich tvorba nacucaná oldschoolovým death metalem švédského střihu pro mne překonává ENTRAILS - páteční zástupce ze staré školy. Set Pražáků má energii i přísnost poplatnou žánru. Prospěla by druhá kytara, neboť při sólových výstupech živě dochází ke ztrátě tlaku a pak už jen k dokonalosti chybí to, aby se Žlababa naučil máchat hlavou alespoň přibližně do rytmu. Jinak: Za mě dobré!

Po nich tu máme ruské KOMATOZ. Punkem nasáklý špinavý crust-metal ze Sankt-Peterburgu má tah na branku, výbornou pódiovku v čele se Alexejem Rizhym, který neustále přechází po scéně jako nasraný lev v kleci. A ani zde nemusím litovat toho, že jsem do areálu dorazil trochu dříve. Ačkoliv sobota byla crustem napěchovaná, KOMATOZ nastavili laťku velmi vysoko.

Kanadští POWERCUP hoblují crust-grind ve dvou. Bohužel zdaleka nepřeskakují úroveň, kterou definovali KOMATOZ. Jejich set si neudrží pozornost a vracím se až na UNKIND. S těmi už je to o dost lepší. Sludgové mezihry tyto Finy pasují na jednoznačně nejpomalejší kapelu tuhoto ročníku, časté výlety do neocrustu, však nedopustí, aby vás táhlé kytarové stěny ukolébaly v latergii. Kdyby kapela měla o něco prožitější pódiovku, jednalo by se o jeden z nejzajímavějších zážitků na letošním ročníku.

Skandinávského crustu je tu dnes až po krk, ale Čurby nás tento rok chce zcela jistě pořádně přežrat crustovou kaší. DEATH TOLL 80K však naštěstí nejsou žádnou druholigovou  kapelou. Finská smečka působí jako tornádo a nekouká napravo nalevo. Tady jsme, hrajeme crust/grind a vy se s tím vyrovnejte jak chcete. Set napěchovaný energií, řízený odredovaným šlachovitím Oulou u mikrofonu se výkonem přibližuje KOMATOZ. Parádní tvrdé vystoupení plné energie – co víc si od tohoto žánru přát?

COLLISION kormidlem otáčejí zpátky k pravověrnější grindcorové škole. Prim hraje tvrdost, důraz a dva nasraně štěkající vokalisté nesourodých rozměrů. Kdyby měli ještě třetího s brýlemi, mohou se směle jmenovat „Dlouhý, široký a bystrozraký“. Z jejich extrémního hardcore prýští chaos, síla  a brutalita. Po crustových výplaších jde o příjemnou změnu.

Legendární ASSESSOR se dere na scénu hned po nich, a ačkoliv bych za jiných okolností jejich tvorbu asi odzíval, v koloritu crustového dopoledne a počátku odpoledne šlo o osvěžení, poctivou starou thrashovou klasikou i nostalgické otočení do minulosti.

Následující WRATHCOBRA vrací sobotní odpoledne zpátky do punkových sfér. V jejich tvorbě najdete stejnou měrou zastoupený metal i d-beat. Zpěvák vypadá tak, jako by mu na hlavu přilítla tučná chobotnice a z ostatních špindírů z kapely je cítit anarchistický odér více než intenzivně. Popravdě jsem tento den už podobných kapel více než překrmený, takže se s povděkem se těším na domácí ONANIZER.

U těchto Ašáků jsem měl vždycky dojem, že jde o hopsavý tupatupa veselý grindík s gore příchutí. Jejich přísná grindcorová nálož pro mne byla velmi příjemným překvapením. Na kapele je vidět, že má své odehráno a směle se může zařadit mezi elitu světové scény. Snad jen škoda názvu, který kluky trochu degraduje, nicméně… nejsem asi ten pravý, který může kázat o názvech kapel.

Následující MASRINE vynechávám a přicházím až na oldschoolovou crustovou špínu z Belgie zvanou VISIONS OF WAR. V sestavě je k vidění i někdejší vokalista z HIATUS, který přitahuje asi nejvíce pozornosti. Popravdě toho člověka jsem potkal dopoledne v zákulisí a nevěřil jsem, že žije. Tento vrásčitý kostlivec vypadá jako by každé ráno zemřel, následně vstal z mrtvých, intoxikoval své tělo a opět zemřel. Jako by takto vypadal každý jeho den. Letití VISIONS OF WAR v každém případě přivezli velkou porci opravdu hodně špinavého smradlavého crustu. Jejich set měl něco, co jsem ten den necítil z žádné jiné crustové kapely - atmosféru.

Crustové špindíry střídají uhlazení frantíci z kapely ZUBROWSKA. Na Obscene si již premiéru odkroutili v roce 2007, kdy hráli dost po půlnoci, nyní měli šanci zdevastovat Bojiště a… Povedlo se. Pecky hlavně z nového alba „Zubrowska Are Dead“ masakrovaly svých necelých třicet minut neuvěřitelným způsobem a pro mne se tato půlhodina bez debat stala tím nejlepším, co Obscene Extreme letos nabídl. Jejich grindík zabalený do silné vrstvy technických fines a brutálního hardcoru nabídl tradiční elegantní francouzskou jízdu na extrémě splašeném hřebci i punkové momenty. Neuveřitelné nasazení, výborná nová sestava a šťavnatý set, na který jsem se těšil po celou dobu nezklamal a já odcházel se spokojeným rohlíkem v obličeji.

INSTINCT OF SURVIVAL mi unikají, vracím se do areálů až při setu legendy zvané PSYCHO, která se na scéně pohybuje už od roku 1981. Jejich vystoupení v sobě snoubí hardcore, thrash i punkovou klasiku, celé je to však dost unylé a unavené. Jako by starým pardálům už dávno došla energie.

To se nedá říci o INHUMATE. Dvacetiletá grindová sebranka má ve svém středu cvoka s velkým „C“. Christopher není člověk, je to Démon. Na svém těle má vytetovanou dračí příšeru, která ho objímá od nohou až po hruď a při koncertech se sám tou příšerou i stává. Naprosto šílený set s nasazením, které má jen on. Jeho hecování, neustále běhání, rozbíjení hlavy mikrofonem (ano krve – té pravé, opět bylo dost) stagediving a vše ostantí co během setu dělá, dokáže rozdivočet lidi tak, jak to neumí nikdo jiný. Při vystoupení se vrhal po obou kytaristech, které se snažil srazit k zemi, část setu odzpíval dole mezi lidmi… člověk se při INHUMATE přestane soustředit na hudbu a kouká jen na to, co se děje a nestíhá ani kroutit hlavou.

Po INHUMATE si dávám lehčí pauzu, abych vydržel headlinery z LOCK UP a BRUTAL TRUTH. Stíhám část setu post-apokalyptických zvrhlíků z ISACAARUM, kteří jsou stále dobří, ale současně i stále stejní a člověka už nemá příliš co překvapit.

Vracím se po na all star band zvaný LOCK UP. Dvoukopáková sestava řezníka Nicholase Barkera budí respekt stejně jako jeho obrovitá postava. Před setem vládne u kapely výtečná nálada, sympaťák Shane Embury si zpívá intro a už to přichází! Výkop je sice trochu mimo, ne každý člen začíná na první, ale hned se to rovná a pak už přichází jen deathgrindová nálož, která nemá obdoby. Naprostý masakr, LOCK UP válcují naprosto všechno. Něco neuvěřitelného je sledovat Nicholase Barkera, který s přehledem vládne Bojišti.

Po LOCK UP tu máme další deathgrindovou bestii. BRUTAL TRUTH. Kdo vlastně tyto dvě kapely za sebou může vydržet? Kevin Sharp se svým typickým texaským kloboukem si zouvá boty, poklekává na pokrají pódia a jde se na věc. Po noisovém intru, plném vazeb je tu ta nejčistší esence nejpřísnějšího deathgrindu. Kevin Sharp se svým plnovousem působí trochu jako zralý nadsamec v tlupě goril. Testosteron z tohoto pupkatého kovboje cáká na všechny strany, dokonce před něj lezou na pódium holky a ukazují mu, co vlastně mají pod sukní, téměř jako by se nabízely podléhajíc jeho kouzlům. Kevin při setu jednoznačně třímá otěže celého festivalu a ani nevypadá jako by o to nějak zvlášť stál. Zajímavý je také pohled zblízka na bubeníka Richem Hoakema a jeho podivnou trhanou hru, při které se kroutí jako by mu hraní působilo nesnesitelnou bolest.  Popravdě. BRUTAL TRUTH mě zabili, strhující tempo, nelidské vazby mezi skladbami a parádní show, která byla opravdovým zlatým hřebem celé extrémní přehlídky Obscene Extreme.

Po nich nastupují DROPDEAD – legenrádní crust-hardcorová sebranka s uvřískaným Bobem u mikrofonu. Jejich vystoupení však pro mne nemá šanci překonat to, jakým způsobem zapůsobili BRUTAL TRUTH. Tečka za festivalem byla strhující a já si po dvou letech absence opět říkám, že příští rok tu nemohu chybět.

Fotogalerie:

Kapely:

Bytosti: