OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už provázanost bývalých či současných členů na spolky LANTLÔS, AMESOEURS či ALCEST dává tušit, že PESTE NOIRE nejsou ledasjaký konveční blackový ansámbl. Ovšem ani zasněná a křehká záležitost, jak by mohly výše zmíněné skupiny napovídat. Naopak, nekorektní humor s nejasně vytyčenými hranicemi se promítá jak do vizuální sebeprezentace, tak do textů a hudební náplně.
Zvlášť v případě tohoto alba. Kostru tvoří velmi solidně zahraný black metal s rozumnou produkcí balancující na pomezí čitelnosti a syrovosti, charakteristickými postupy a poměrně variabilním skřehotem. Na tu Valfunde s lehkostí nabaluje kupříkladu francouzský folklór, elektronické beaty, samply všeho možného od zvuků zvířat přes bičování doprovázené slastnými vzdychy až k výstřelům zbraně.
No řekněte, může něco takového nejít dohromady? Se zkušenostmi, které má kapela (Valfunde) za sebou, dala vzniknout syntézou rozličných prvků organickému celku. Dílku, které beze zbytku naplňuje záměr evokovat atmosféru odvrácenější stránky (také středověké) Francie. Dá v tomto ohledu vzpomenout na „France“ od WORMFOOD s tím, že „L´Ordure à l´état Pur” mi připadá o něco komplexnější a jistější (i v tak trochu negativním slova smyslu) než výše zmíněný počin dekadentních souputníků. Taktéž hranice mezi „srandou“ a „vážně míněným“ je o dost rozostřenější, zvlášť ke konci alba.
Navzdory celkem roztáhlé stopáži rozprostřené na dlouhé skladby si nahrávka udržuje spád, různorodost a obsahuje jen těžce postřehnutelné množství vaty. Zážitek mi zkazilo jen minimální porozumění textům, což znamená zhruba odtušení jejich ne zrovna přívětivého cynického tónu, za to ovšem smím jen těžko obviňovat nahrávku. Každopádně texty můžou znamenat přidanou hodnotu pro všechny holdující sarkastickým špatnostem a zběhlé ve francouzštině.
Uf, to zase byla odbočka. Nicméně, nezní-li vám slovní spojení „inovativní black metal“ jako rouhání a všeobecně holdujete-li hudebním podivnostem, nevidím důvod, proč by vás pořádná dávka sardonického* b.m. v podání PESTE NOIRE měla zklamat.
*Pardon, autor si při používání obdobně půvabných slov připadá sečtěle.
Zatrpklé, výsměšné, místy možná lehounce zdlouhavé, ale nanejvýš zábavné.
8,5 / 10
La Sale Famine de Valfunde (DJ Famine)
- vokály, kytary, cimbál, harmonika
Indria
- basa
Vicomte Chtedire de Kroumpadis
- bicí a perkuse
Audrey Sylvain
- vokály
1. Casse, Pèches, Fractures et Traditions
2. Cochon Carotte et les sœurs Crotte
3. J’avais rêvé du Nord
4. Sale Famine Von Valfoutre
5. La condi hu
L'Ordure à l'état Pur (2011)
Ballade cuntre lo Anemi Francor (2009)
Horna / Peste Noire (split) (2007)
Mors Orbis Terrarum (2007)
Folkfuck Folie (2007)
Lorraine Rehearsal (2007)
La Sanie des Siècles - Panégyrique de la Dégénérescence (2006)
Phalènes et Pestilence - Salvatrice Averse (2003)
Mémoire Païenne (2002)
Macabre Transcendance... (2002)
Aryan Supremacy (2001)
Vydáno: 2011
Vydavatel: La Mesnie Herlequin
Stopáž: 60:23
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.