Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ľudia starnú a s pribúdajúcim vekom sa im postupne mení vkus. Gitarista THE HAUNTED Anders Björler v roku 2006 v rozhovore pre český Spark povedal, že metal už prakticky nepočúva. „Predal som svoju obrovskú zbierku metalových albumov, nechal som si len kompletku SLAYER,“ nechal sa vtedy počuť.
Zdá sa, že práve rok 2006 bol pre dovtedy rýdzo neo-thrash metalovú kapelu zlomový. Od experimentálneho albumu „The Dead Eye“ sa THE HAUNTED snažia čo najnenápadnejšie odplávať od metalu.
Novinka „Unseen“ sa tak trochu spreneveruje svojmu názvu a v globále nič nevídané neprináša. Z pohľadu skupiny tu však zmena je, a ak by sme chceli škatuľkovať, zaslúžili by si Švédi po prvýkrát po šiestich albumoch nálepku alternative metal/rock.
„Never Again“ síce začína v znamení thrashového uragánu, na aký sme boli zvyknutí pri „rEVOLVEr“, ale uvoľnenejší refrén a zbytok skladby dáva zelenú novým vplyvom, ktoré u THE HAUNTED vystrkovali rožky už na „The Dead Eye“. Pomalšie tempá, zadumanejšie riffy, vyhrávková basgitara a hlavne hlas Petra Dolvinga, ktorý za celý album viac spieva ako reve, sa zaslúžili o celkový zvuk albumu.
Druhou zložkou sú skladby samotné, ktorých štruktúra je viac popovejšia a uvoľnenejšia. Nečudoval by som sa, ak by taká „Dissapear“ zvalcovala nejednu rockovú hitparádu. Ľudia striktne obdivujúci štýl z opusu magnum „The Haunted Made Me Do It“ budú zrejme sklamaní, „open-minded“ poslucháči si zgustnú na melodických a pestrých piesňach.
Súčasní THE HAUNTED kladú viac dôraz na celkové vyznenie skladieb ako na jednotlivé riffy. Okrem spomínanej hitovky „Dissapear“ na albume zaujmú melodickými refrénmi korunované „Motionless“, „Unseen“ alebo na pomery kapely až priveľmi bezstarostne pôsobiaca „All Ends Well“. Klipovku „Trenches“ z minulého albumu pripomenie podobne podmanivo chorobná „Them“, prípadne bonusová „Attention“. Problémom nahrávky je kolísavá úroveň skladieb a to, že záver albumu vyznieva akosi dostratena.
„Unseen“ je veľmi dobrý album. Chýba mu však to nepopísateľné napätie starších nahrávok skupiny okolo bratov Björlerovcov, ktorí by mohli robiť reklamu na klonovanie. Kým debut „The Haunted“ vám držal pištoľ pri hlave, „The Haunted Made Me Do It“ tú pištoľ donútil držať vás. A tu to máme. „Unseen“ ponúka silné kusy, ale ako celok často len tak prepláva okolo.
THE HAUNTED zrejú ako víno a opäť sa posunuli o kus vpred. Veľmi dobre vedia, že v dnešnej dobe si starý thrashový hobling môžu dovoliť akurát tak SLAYER.
Síce nie najlepší, ale mimoriadne zaujímavý album od týchto Švédov.
1. Never Better
2. No Ghost
3. Catch 22
4. Disappear
5. Motionless
6. Unseen
7. The Skull
8. Ocean Park
9. The City
10. Them
11. All Ends Well
12. Done
13. Attention (bonus)
14. The Reflection (live) (bonus)
15. The Fallout (live) (bonus)
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.