Je tomu již dlouhých 5 let, kdy švédští WOLVERINE do metalového světa vypustili svůj třetí plnohodnotný a přelomový výtvor „Still“.

Pokud se debut „The Window Purpose“ a jeho jemnější následovník „Cold Light Of Monday“ ještě utápěli v jisté naivitě či chcete-li nevyzrálosti materiálu, tak právě na „Still“ udeřili WOLVERINE svou melancholickou vizí přímo na solar a pořádně zamíchali osobním žebříčkem podobně laděných kapel. Právě práce s atmosférou, citlivá výstavba kompozic a v neposlední řadě procítěný vokální projev Stefana Zella dokázaly zasáhnout vnímací smysly natolik, že se tento kotouček bez ztráty a lesku objevuje v mém přehrávači s železnou pravidelností dodnes. Je proto pochopitelné, že očekávání od nového výlisku byly nemalé.

Sestava za tu dlouhou dobu zůstala beze změny, přesto se vydání alba protáhla o 2 roky. Proč tomu tak bylo, ponechme stranou, důležité zůstává, že se porod podařil, obal (navrhovaný Marcusem Losbjerem) s produkcí se obešly bez zdravotních potíží, a my konečně můžeme naslouchat novým dobrodružstvím.

WOLVERINE měli 2 možnosti. Zkusit svůj výraz zase posunout, jako se jim to dosud dařilo, nebo využít ještě jednou území, na kterém minule zabodovali. Rozhodli se pro pohodlí, což jim nelze mít za zlé. Daří se jim zde i podruhé. Pravda, najde se pár kosmetických změn, v globálu ale má nejblíže „Communication Lost“ právě k rudému kotoučku. Písně se dočkaly větší rozvláčnosti. Rozvážný posluchač je nejprve ukolébán klidnou pasáží, aby byl v momentě, kdy ho začnou napadat falešné myšlenky o nudě, rozmetán grandiózním refrénem.

Bystré ucho také odhalí větší využití kláves na úkor potlačení kytar, které se v častých případech pouze zredukovaly na riffový podmaz. Milovníci Mikaela Zälla však zoufat nemusí. V rukávu má hned několik povedených sól. Největší proměnou prošel zpěvák - jeho bratr Stefan. Pokud jste si libovali v jeho procítěných středních polohách, kterými se blýsknul na minulé placce, budete pravděpodobně zklamáni. Stefan se vrací k výrazu ala první 2 desky. To znamená k výškovému vokálu, kde zrovna neplaval jako ryba ve vodě. Za ty roky samozřejmě působí jistěji, přesto je to krok zpět.

Jinak je vše při starém, WOLVERINE předkládají se svou osobitou melodikou a typickou melancholií 11 poměrně vyrovnaných skladeb. Za nejpovedenější pasuju čtvrtou „Embrace“, jejíž gradující melodie je neskutečně silná a jako jediná se může rovnat závěrečné katarzi „And She Slowly Dies“ z minulé desky. Mráz v zádech zaručen. Zvláštní vyzdvižení si určitě zaslouží i následující „Pulse“, která zaujme pravidelným beatem a svým postupným rozvíjením, jež vrcholí v dalším výstavním refrénu.

Pamatujete na intimní „Nothing More“? „What Remains“ vám ji možná připomene. Vystačí si pouze s klavírem, houslemi a Stefanovým vokálem. „In The Quiet Of Dawn“ je nejkratším záznamem (nepočítáme-li „Downfall“ plnící funkci intra) a jedna z těch věcí, které se tváří nenápadně a začne lézt na povrch až po delší odmlce. Navíc připravuje pověstný koberec pro velké finále a druhý vrchol desky - titulní „Communication Lost“, takřka devítiminutovou suitu pokrývající všechny silné složky kapely. Po ambientní rozlučce „A Beginning“ se kolečko zastaví.

Hodina a deset minut v přítomnosti WOLVERINE uplyne velmi příjemně a pokud vám sedělo „Still“, následovníka uvítáte s chlebem a solí v ruce. Při seznamování k němu budete cítit jistou nedůvěru, avšak až ho poznáte blíže, zjistíte, že ho máte skoro tak rádi, jako jste měli jeho staršího brášku. Jen není tak sevřený a než vám sdělí vše důležité, trochu se načekáte. Přesto, dejte mu šanci!