PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V souvislosti s reunionem gore špinavců AUTOPSY se mi vybavila debata, které jsem se účastnil zhruba před dvaceti lety na známé pražské burze ve Slováči. Tázal jsem se tehdy zkušených metalistů, co se jim (krom super obalu) na těch AUTOPSY líbí? Vždyť ta deska („Severed Survival“) má tak neskutečně příšerný zvuk. Věcí znalí odborníci tehdy vysvětlovali, že právě ono lo-fi nazvučení je hlavní specifikum a poznávací znamení kapely. S odstupem času jim musím dát za pravdu. Pro „Macabre Eternal“ platí to samé a hlavní klad comebackového alba shledávám zejména v tom, že po roky nečinnosti ve zkušebně AUTOPSY nikdo nehýbal s knoflíky na aparátech a onen rozkošný, garážový zvuk, kterým mne paralyzovali již před více než dvaceti lety, zůstal v celé své kráse nedotčen.
Dřevní death metal, nebo vlastně ještě takový „napůl death metal“ s výrazným přesahem do thrashingu, který se ozývá z nové fošny, působí spolu se zmiňovaným chlíváckým zvukem v dnešní době, kdy se kapely předhánějí ve složitostech, podlaďování a počítačové modulaci, nejen roztomile, ale právě že i značně neotřele a AUTOPSY jsou stejně jako v době, kdy patřili vedle DEATH, ENTOMBED, MORBID ANGEL nebo PARADISE LOST mezi přední deathmetalové kapely, i dnes naprosto a totálně osobití.
Zpočátku deska baví zejména díky své jinakosti. Krásně papundeklový zvuk Reifertových bicích a jeho sympaticky živelný styl hraní fungují v dokonalé symbióze s lahodným murmurem, kterým bicmen stejně jako kdysi huláká své „krvavé“ texty. Songwriting je u AUTOPSY celkem specifický, kapela stíhá v rámci jedné skladby většinou zapojit thrashové, death i doom metalové motivy a skladby jsou tak celkem dost členité. Osobně shledávám jako nejzajímavější ty pomalé pasáže, kdy se skupina za doprovodu Reifertova procítěného sténání zvolna a s rozkoší rozvaluje ve splatter/gore/doomovém bahně.
Z tohoto pohledu vychází nejlépe prostředek alba, konkrétně trojka „Delivery Me From Sanity“, „Seeds Of The Doomed“ , „Bridge Of Bones“ a naproti tomu ty rychlejší „uta-uta-uta - thrash“ kolovrátky, které zabírají bohužel nemalý prostor, vzbuzují spíše úsměv s obracením očí v sloup. Kytarová práce je na albu spíše upozaděná, riffy a sólíčka se na obdiv příliš nestaví a kapela se soustředí spíše na celkový dojem. To se daří, materiál zní energicky a z dnešního pohledu už přeci jen notně archaické hoblování má svoji bizarně-masochistickou krásu.
Proti pravěkým zásekům „Severed Survival“ nebo „Mental Funeral“ se jedná o nulový posun, ale o to právě jde a unikátní projev tak zůstal zachován. Problémem však je, že album trvá o něco déle, než by bývalo vhodné. AUTOPSY nejsou zase tolik variabilní, aby utáhli přes hodinu trvající nahrávku, a po tři čtvrtě hodince je zatěžko se ubránit dojmu, že kapela vlastně přehrává stále to samé dokola. Výjimečných úseků, které by uvízly v paměti, moc není a to máte před sebou ještě jedenácti minutovou „symfonii“ „Sadistic Gratification“, po které závěrečná „Spill My Blood“ není nic jiného než vytoužená rána z milosti. Být tak album o dvacet minut kratší, bylo by hodnocení paradoxně vyšší.
Zmrtvýchvstání AUTOPSY je jistě nejen pro mne celkem nečekané a po pravdě si radši moc nepředstavuji, kolik fandů přijde podpořit své oblíbence na koncert, ale na druhou stranu je „Macabre Eternal“ pěkná vzpomínka na metalový pravěk. Album má svoji patinu a pamětníci budou zajisté spokojeni. U ostatních vyvolá nejspíše pouze pobavený úsměv, ale to ponechme stranou, neboť stejně jako všichni hejvíkáři, kteří dodnes brečí dojetím nad každým výtvorem svých stárnoucích hrdinů, mají i death metalisté nárok na svoji dávku zasloužené nostalgie. Přejme jim to.
Toto není žádné polovičaté retro, ale nefalšovaná prehistorická relikvie, která přiletěla přímo z deathmetalového pravěku.
6 / 10
Chris Reifert
- bicí, vokály
Danny Coralles
- kytara
Eric Cutler
- kytara
Joe Trevisano
- basa
1. Hand Of Darkness
2. Dirty Gore Whore
3. Always About To Die
4. Macabre Eternal
5. Deliver Me From Sanity
6. Seeds Of The Doomed
7. Bridge Of Bones
8. Born Undead
9. Sewn Into One
10. Bludgeoned And Brained
11. Sadistic Gratification
12. Spill My Blood
Tourniquets, Hacksaws And Graves (2014)
The Headless Ritual (2013)
Macabre Eternal (2011)
The Tomb Within (EP) (2010)
Shitfun (1995)
Acts Of The Unspeakable (1992)
Mental Funeral (1991)
Fiend For Blood (EP) (1991)
Retribution For The Dead (EP) (1990)
Severed Survival (1989)
Critical Madness (demo) (1988)
1987 (demo) (1987)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Peaceville Records
Stopáž: 65:02
Produkce: AUTOPSY
Studio: Fantasy Studios, Berkeley (USA)
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.