OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Švédská úderka Grief Of Emerald pro mě vždy symbolizovala jen průměr tamější black/deathmetalové ligy. Hned na úvod jsem bohužel nucen konstatovat, že mě poslech jejich novinky s varovně znějícím titulem "Christian Termination" o opaku ani zdaleka nepřesvědčil. Grief Of Emerald neustále manévrují mezi různými styly a jako had převlékají svoji kůži. Zatímco jejich prvotina "Nightspawn" se rochnila v blackmetalovém marastu, dvojka (comebackové album) "Malformed Seed" byla až nezdravě ovlivněna tvorbou populárních Norů Dimmu Borgir. S novým albem opět nezůstal kámen na kameni. "Christian Termination" představuje chaotický mix blackmetalu (patrné vlivy Dimmu Borgir a zprofanovaných Cradle Of Filth) a brutálního deathmetalu čistě US střihu. Aby míchanice byla zaručeně nepoživatelná, rozhodli se hoši přihodit nějaká ta starší alba "železné panny" a taky trochu čistě vyhlazovacích esencí z Marduk.
Bez jakéhokoli varování v podobě intra se na nás vyřítí úvodní bestiální otvírák "Alas, Spiriti, Sancti....". Poryvy černé kytarové vichřice jsou ještě více rozdmýchávány neustálými ataky bicí artilerie, které jako by vypadly z temné sluje posledně jmenovaných Marduk. Zpěvákovy hlasivky vypjaté k maximálně intenzivnímu havranímu skřehotu dští kolem sebe pekelné litanie a pomáhají tak dokonávat dílo zkázy. Jinak velice ostré hrany úvodní skladby naštěstí vytrvale obrušuje jemný klávesový vánek v pozadí. Třetí v pořadí "Raped By The Servant Of God" je trochu rozmáchlejší kompozice, s pěknými klávesovými aranžemi a valivými riffy, samozřejmě protkaná všudypřítomnými "šicími stroji". Naopak deathmetalovým pižmem jsou nasáklé "Deformed Imagenations" a poslední track "Humanity´s Fall", který je ještě navíc obohacen o vynikající melodicko blackové momenty. Kdyby Grief Of Emerald vydali MCD a umístili na něj mnou jmenované čtyři skladby, tahal bych z rukávu hezky kulatou osmičku. Ale co ten zbytek? Bída a průměr. Kapela často v rámci jediné kompozice bezhlavě přeskakuje mezi styly, kombinuje nemožné s ještě nemožnějším. Instrumentálně na tom nejsou Švédové zas tak špatně, jen zbytečně rozmělňují svůj projev, místo aby zasáhli přesně mířeným direktem do jednoho místa. Je pěkné, že pánové strávili nemálo času nad veškerými možnými metalovými lexikony - dozajista si nějaké poznatky odnesli, ale proč to všechno cpát do pětiminutového intervalu?
Lyrická stránka věci nevyznívá taktéž moc přesvědčivě. Už název alba napovídá, že členové Grief Of Emerald rozhodně nevysedávají při nedělních mších v první řadě. Kritika křesťanství v jejich podání však vyznívá příliš klišovitě a prvoplánově. Mezi řádky rozhodně nehledejte motiv k zamyšlení, spíš se vám po shlédnutí textů roztáhnou koutky k soucitnému úsměvu.
Doufejme, že si Grief Of Emerald na příštím albu konečně ujasní své směrování a nepřekvapí nás další neočekávanou změnou škatulky, ale kompaktním black/deathmetalovým albem.
6 / 10
1. Alas, Spiriti, Sancti...
2. The Almighty Is Rising
3. Raped By The Servant Of God
4. Scum Of The Earth
5. The Cause
6. Christian Termination
7. Deformed Imaginations
8. Consumed By The Fire
9. Those Who Bear the Mark
10. Humanity´s Fall
It All Turns to Ashes (2012)
The Devils Deep (2011)
Holocaust (demo) (2009)
Christian Termination (2002)
Malformed Seed (2000)
Nightspawn (1998)
The Beginning... (demo) (1995)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Listenable Records
Stopáž: 50:39
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.