Dlouhá odmlka předcházela novému výplodu těchto kosmo-misantropů. Album „Fuck The Universe“ také díky záštitě Southern Lord vzbudilo svého času značný, byť rozličný, ohlas. Vznesl jeho nástupce mnohá očekávání? Skupina, jakou je CRAFT, jež se prezentuje relativně staromilskou valivou černí v roušce čitelného masivního zvuku, dnes budí jediné a vysoké očekávání. Bavit, bavit, a, pro jistotu zase bavit.
Problematiku novátorství jsem pro tentokrát i bez záchvatu tolerance nechal stranou a pokusil si užít tuhle výkladní skříň raných blackovin a střednětempé pochmurnosti, jakou zastupují kupříkladu CELTIC FROST. Z prvého si tento počin bere hlavně odér táhnoucí se celou nahrávkou. K druhému začíná mít kapela čím dál blíže a nezbývá mi než doufat, aby v tom neustala, prospívá jí to.
Protože některé exampláře v podobě zádumčivějších pasáží evokujích (nejen) právě švýcarskou veličinu mi přišly zvláště vydařené a představují na přibližně třičtvrtě hodinové stopáži výrazná místa, obzvlášť závěr desky je cosi monumentálního. Že gró pořádné atmosféry a energie může tkvět v důrazu na riff spíše než v rychlosti, je jedna z těch banálních pravd, které na chuť přišla už nejedna černobílelící strašidýlka.
A je tu ještě jedna věc, která v mých očích staví výše zmíněné sekce výš než (blackovější) chvíle větší razance a agrese. A sice, že při nich tolik nevyniknou bicí, které při obrátkách do rychlejších poloh působí komicky a zoufale zároveň. Formálně možná v pořádku a třeba u LIFELOVER je tato část rytmiky mnohem větší zvěrstvo, ale zapadá do celku a tolik nevyčnívá. Suchost bicích pak sráží některé pasáže a v důsledku i plynulost alba jako celku, ale vzhledem ke stopáži se dá neduh jakž takž překousnout.
A co zbývá? Celkem slušná porce zábavně zlého hnětení, která hlavně v závěru nabývá na síle tak šikovně, že ani nestihne iritovat.CRAFT si drží zajímavou pozici. Nejsou tak úplně ze staré školy, byť z ní rádi nabírají plnými hrstmi, na druhou stranu postrádají modernost, či vyhraněný rukopis vzdáleně přibuzných KHOLD, SATYRICON či švédských SHINING a jim podobných. Přiklonit se k jen jednomu z toho nemají zapotřebí, jejich přístup totiž celkem dobře pobaví.