Dosud nejdelší pauza mezi jednotlivými alby byla zapříčiněná (kromě několika bočních projektů) hlavně citelnou ztrátou na postu kytaristy. Zakleté místo v sestavě Papriček, totiž před nějakou dobou a po obdivuhodné řadě tří megaúspěšných nahrávek, dobrovolně opustil John Frusciante, chlápek, který stál, jako již několikrát v kariéře Red Hotů, u zrodu jejich největších komerčních úspěchů a vydatnou měrou přispěl před dvanácti lety k jejich platinovému znovuzrození.

Fruscianteho (jinak velmi aktivního muzikanta i co se týče vlastních sólových projektů) však postupem let přítomnost na mamutích turné RED HOT CHILI PEPPERS čím dál tím více přestávala naplňovat, takže nakonec zvolil odchod. Jeho náhradou se brzy stal jeho kamarád - Josh Klinghoffer, což je poměrně mladý kytarista (nar.1979) s velmi podobným muzikálním cítěním. Novinka „I´m With You“ se stala již díky tomu nejočekávanějším albem kalifornských Naháčů za poslední dekádu, tedy minimálně od alba „By The Way“, ne-li od comebackového „Californication“, zvlášť když si uvědomíme, jak velký vliv měl právě Frusciante na tyto mimořádně úspěšná díla.

Pilotní singl „The Adventures Of Rain Dance Maggie“ nového člena příliš nepředstavil, a tak hladoví fanoušci vlastně ani moc netušili, co od celé desky očekávat. Poměrně přímočará skladba stála na rovné taneční rytmice, výrazné base, typickém písničkářském projevu Antony Kiedise a kytara v ní opravdu hrála pouze podružnou roli. Obavy však byly s poslechem celé novinky rozmetány na prach. Na ničem, co reprezentovalo RED HOT CHILI PEPPERS v posledních dvanácti letech se zde opravdu nešetřilo a směr Paprik stále setrvává na osvědčené receptuře, započaté kalifornizačním třeskem.

Mám pocit, že jde o vcelku instrumentálně namakané album, které je však nejkratším za dobu, kdy Red Hoti nahrávají s démonem Rickem Rubinem. Tedy ve výsledku zhruba hodina hudby. Všech čtrnáct skladeb má co říct a tak nějak odpovídá kvalitativním standardům na jaké jsme byli zvyklí. Naopak si myslím, že na rozdíl od poměrně roztahaného předchůdce „Stadium Arcadium“ (který působil jakoby kapela přepla na autopilota) je zde valná většina skladeb opatřena svěžejšími nápady. Některé skladby přes určitou náklonost k tanečním rytmům působí vrstevnatěji a obsahují větší počet nástrojů a přídavných aranží, než bylo minule obvyklé (klávesy, klavír, trumpeta).

Kytarová sóla nováčka Klinghoffera se nesou na křehce psychedelickém odéru, totožném s tím co do jejich hudby přinášel Frusciante a k tomu na předchůdce úspěšně navázal i v používání doprovodných vokálů. Není nic, co bych slyšel raději. O bravurních kouscích rytmické sekce Flea / Chad Smith není nutné se sáhodlouze rozepisovat, myslím že muzikanti si zde znovu přijdou na své. Anthony Kiedise si nikdo nesplete už přes dvacet let a jeho projev je pevně ustálený od té doby, co nosil odbarvenou patku.

Co je však ústřední devízou „I ´m With You“? Zejména vrstevnaté skladby, které v mnoha případech nepostrádají typickou chytlavost a zároveň nabízejí podstatně víc z instrumentálního hračičkovství než tomu bylo u některých nejprofláklejších popěvků minulosti, jakými byly třeba „Otherside“ nebo „Dani California“, takže ve výsledku je nové album sice pochodem na trochu delší vzdálenost, ale nakonec se zcela jistě zařadí k velmi povedeným dílum v rámci diskografie RED HOT CHILI PEPPERS.

Změny tedy letos přicházejí pouze v detailech a sice hlavně v tom, že je album v určitých momentech nasměrováno stylem většího počtu instrumentů (zejména druhá půlka), a tak spokojeně plyne na vlně zasněnosti a zakletí do svého plážového hippie světa. Někdy je více taneční a pročištěné, jakoby oslavovalo osmdesátá léta, jinde naopak hodně vrstevnaté stylově rozmáchlé. Každopádně si písničkový ráz zachovává ve všech směrech od začátku až do konce.

V „Goodbye Hooray“ se Josh při sóle doslova rozohní a předvede opravdovou hendrixovskou parádu. Jsou zde i skladby, kterým vedle základních nástrojů udává směr výrazný klavír, což je novinka – viz. trojice „Happiness Loves Company“, „Police Station“ a „Even You Brutus?“, které patří k nejlepším momentům desky. A když už občas dojde na song s rovným tanečním rytmem, přiřítí se z čistajasna Flea s trumpetou a vystřihne bravurní jazzovou aranži – „Did I Let You Know“. Mnohokrát jsou zde použity zjemňující klávesy a celkově je „I´m With You“ orientované hodně neprvoplánově, byť zůstává chytlavé a opravdu příjemně poslouchatelné.

Zabijácký je již úvodní dvojzápřah „Monarchy Of Roses“ a „Factory Of Faith“, ten v kombinaci s dravou vypalovačkou „Look Around“ drží těžiště první (slabší) poloviny nahrávky. Tyto songy obsahují  nejlepší momenty, jaké si jen pod pojmem RED HOT CHILI PEPPERS představíte – silné chytlavé skladby s precizní instrumentací a bohatými vokály, postavené na funky základech, skvěle gradující v Kiedisových refrénových nápěvech. Jsem tedy znovu velmi spokojen, dokonce o trochu více než u minulé desky „Stadium Acadium“, kterou jsem zpočátku nadhodnotil. Tohle jsem vážně nečekal.