INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kompletní posmrtná diskografie jedné výjimečné podzemní kapely, která se tento rok vylíhla na labelu Pure Heart records, kompletuje poměrně krátký životní příběh jedné z několika zajímavých skupin, točících se kolem dvou zvučných jmen domácí hardcorové scény. Nutno podotknout, že tato dvě jména jsou vždy jistou zárukou a hlavním magnetem, který mě přitahuje ke všem uskupením, kde se tato dvojice vyskytne.
Pokud se jejich síla spojí v jedné kapele, je to vždy vražedné combo. Marek díky textům a rozervanému přímému nekompromisnímu hlasovému projevu, Šaman kvůli kytarovým linkám, jejichž rukopis je lehce rozpoznatelný v každé kapele, kde se mihne. Ani LAKMÉ nebyli výjimkou. Silné texty nezapřou osobní charakter a sympatickou tendenci ke kazatelství propagující hardcore/punkové evangelium, notně kořeněné osobní výpovědí. Kytarové linky dokáží skvěle zpracovávat melancholicky tíživou atmosféru a tavit tuhé emoce až do úplného zkapalnění.
Muzikantský problém této party, která plnými hrstmi nabírá inspiraci z devadesátkového emo hardcoru, pak slyším v mnoha ostatních elementech. Marek i Šaman sebou nesou vždy prokletí, které spočívá v ne příliš kvalitní rytmice, jež zásadním způsobem působí na funkčnost skladeb téměř ve všech skupinách, kde se některý z nich vyskytne (snad krom GATTACY). Nemám nic proti jednoduchosti, ale ta by se měla vždy snoubit s funkčností u LAKMÉ to bohužel ne vždy funguje.
U zvuku se mi nechce tak úplně věřit, že jde o studio Hostivař, ten je totiž dle pravidel DIY hrubý a punkově zavání zkušebnou, což na jednu stranu skladbám sluší a dodává jim autenticitu, na druhou však okrádá celý materiál o mnohem drtivější dopad, než by mohl mít. Kytara často milosrdně překrývá nedokonalosti v rozmlžené a podivně nazvučené místy kulhající rytmice, a tak často bicí pod kytarovou stěnou musíte uchem delší dobu lovit.
Jako vždy v Šamanových kapelách je několik skladeb dobarveno zvukovou stopou z filmů či rozhlasových her a způsob, jakým jsou monology a dialogy použity a dramaturicky vloženy do skladeb je naprosto dokonalý. To se dá říci i o celkovém feelingu skladeb, ze kterých prýští čirá esence upřímného zápalu a nadšení pro věc, podporovaná aranžérskou zručností kytaristy Šamana.
Banda, jejíž členové jsou dnes rozprášení po kapelách typu REMEK, GATTACA a dalších ve své době představovala jeden z nejvýraznějších hrotů pražské hardcore scény a toto je její velmi slušivý pomník. Popravdě mě mrzí, že některé skladby zřejmě už nikdy neuslyším naživo.
Kompletní posmrtná diskografie jedné výjimečné podzemní emo hardcorové kapely. Škoda zvuku a místy vágnější instrumentace, ty skladby by si zasloužily více pozornosti.
6,5 / 10
1. Labutí píseň
2. První píseň o naději
3. Krajina živoucí smrti
4. Život: Prodáno
5. Potkávám tě u dveří
6. Krajina živoucí smrti
7. Stálo to za to?
8. F.XX
9. 100 000 stránek
10. Solidarity (Saidiwas cover)
11. Naučil jsem se nevidět tě celou
12. I Love Hardcore Boys
13. lakmé
14. Bestie
15. Bludičky
16. Nechci dovolenou, chci volnost
17. Bez směru
18. Nejsem Tvůj splněný sen
19. A tolik bych si přál, aby to pochopili
20. Je na nás postavit nové cesty
21. ...
Anthology (2011)
Lakmé LP (2008)
S/T CD-r (2007)
7" EP (2006)
Viva la vie #4 (2006)
demo (2006)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Pure Heart Records
Stopáž: 76:24
Produkce: LAKMÉ
Studio: Hostivař
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.