Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O tom, že je Joel Grind hodně přičinlivým muzikantem, nás dost dobře přesvědčily už předchozí desky TOXIC HOLOCAUST. Jejich tvorba totiž ležela výhradně na bedrech tohoto vzývatele starých kovových časů. Letošní rok však tvoří výjimku ve více než dvanáctileté historii jeho doposud co se týče studiové práce jednočlenného souboru. „Conjure And Command“ je prvním albem skupiny nahraným v plnohodnotné sestavě.
Je to tedy nějakým způsobem na v pořadí čtvrté desce TOXIC HOLOCAUST znát? Dá se říci, že ano. Pozitivní atmosféra se ze studia přenesla i do drážek této nabušené desetiskladbové kolekce. Co se týče nějakého žánrového žonglování, tak tady nelze od tohoto jména očekávat nějaké převratné změny. Joel Grind se už dostatečně etabloval jako persóna spjata s archaickým kytarovým drhnutím, na které je pochopitelně i patřičně hrdý.
Thrash metal, Lemmy anebo ozvěny punkové nespoutanosti ze sedmdesátých let. To vše se v tvorbě této v současnosti trojice mísí značně neurvalým, leč promyšleným způsobem. Jedna rychlá vypalovačka střídá druhou, nezapomíná se ani na nějaké to zvolnění či vydechnutí („Red Winter“, valivá „Red Winter“ anebo „The Liars Are Burning“), aby se pak zase vše vrátilo do zaběhaných kolejí. Tolikrát vyzkoušený vzorec sice neslibuje žádný zážitek z kategorie neobvyklých, nicméně i při hodnocení podobných záležitostí se najde několik důležitých faktorů určujících pro anebo proti.
V první řadě je jedním z nejdůležitějších kritérií, zdali má tato muzika potřebný drive a zdali z ní sála dostatek energie. Zkrátka jestli si posluchač i přestože dávno dopředu ví, že po té krátké vyhrávce příjde další zrychlení anebo že po něm zcela logicky zazní další break, dokáže tyto očekávané momenty naplno užít a říct si, že ono to tam prostě sedí a cokoliv jiného by to jen zkazilo.
U TOXIC HOLOCAUST je v tomto směru vše na svém místě. Oproti minulosti lze navíc hovořit i o údernější produkci a tak nějak celkově o razantnějším vyznění jednotlivých skladeb. Špinavý „motorheadovský“ Grindův vokál přesně zapadá do rámce vymezeného „starozákonním“ zvukem kytar a bicích. Zejména nazvučení škopků se ve snaze navodit dobovou atmosféru povedlo na výbornou. Jejich neuhlazenost je dost výraznou položkou v pozitivním hodnocení „Conjure And Command“.
Dalším potěšujícím faktem je, že nedošlo k efektu přepálením stopáže. Těch 32 minut je tak akorát na to, aby album nezačalo nudit. Takhle zvládne hlavně slušně rozproudit krev a pak zase se stejnou razancí zmizet. Co pak s nahromaděnou energií, je už vysloveně na úvaze každého posluchače.
Nebudem to dál zbytečně natahovat. Berte nebo nechte být je sice značně provařená fráze, ale jestliže ji lze někde s úspěchem použít, tak je to právě tady. Ujíždíte-li na podobných vzpomínkových záležitostech a netrváte za každou cenu na tom, že to musí být jen původní originál, tak s tímhle nelze šlápnout vedle. Ostatní, nechť si zanadávají, že to dočetli až sem a přejdou raději na jiný článek.
1. Judgement Awaits You
2. Agony Of The Damned
3. Bitch
4. Red Winter
5. Nowhere To Run
6. I Am Disease
7. In The Depths (Of Your Mind)
8. The Liars Are Burning
9. Revelations
10. Sound The Charge
Diskografie
Conjure And Command (2011) And Overdose Of Death... (2008) Hell On Earth (2005) Evil Never Dies (2003)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2011 Vydavatel: Relapse Records Stopáž: 32:09
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.