To mi takhle jednou velectěný Morbivod zaslal pět cédéček. Při zběžném surfování po stránkách všech jeho tří projektů mi klesala čelist. Tři projekty, tři zcela originální světy, každý vydává nový materiál jednou ročně. Lord Morbivod tedy do roka vydá za různé kapely tři cédéčka, která dohromady dávají většinou tak 160 minut. Přesně takhle si představuji workholika. V této recenzi vám nastíním asi nejméně originální z jeho projektů (ostatní příště), a sice Trollech. Nejméně originální? To byste museli znát Stíny plamenů a Umbrtku, aby jste věděli, co tím myslím, protože tyto dva projekty jsou tak šílené, že kdo je zná, tomu už nemůže nic dalšího přijít originální.

Co je Trollech? Je to striktně apolitický projekt, který se celý točí kolem uctívání přírody a je v něm i notná dávka recese (takové "veršotepecké skvosty" a slovní hříčky jako Zatrollené hvozdy nebo Lesní blackotání se hned tak nevidí). Trollech je temná lesní říše pod hradem Radyní plná trollů, skřítků, podivných elfů a roztodivných kreatur. Říše, která žije nezávisle na politice tohoto státu, nezávisle na náboženství, nezávisle na všem. A pouze čtyři strážci této říše se starají o to, aby se o ní nikdo, kdo by toho mohl zneužít, nedozvěděl (tedy všichni, kromě Trollech fans :) . Těmi čtyřmi strážci jsou brutálně kníratý elf Johannes, Asura Boživálka Paprsek Gorgony, Lord Morbivod a skřet Duchmaus ze stříbra - prostě čtyři jezdci z Apokalypsy.

Přichází věk pohanského lesního black metalu... nezapomeňte, že skřítkové vždy ví, co potřebujete, když vás schvátí zlá nemoc!

Po hudební stránce není Trollech vůbec špatný. Ne že by šlo zase o nějakou špičku, bicí automat je občas slyšet až moc, ale většinou plní svou úlohu dobře a neruší. Kytary jsou poměrně jednoduché, ale chytlavé a nápadité. Občas se mihne bathoryovské brnkání na španělky. Zato co se týče vokálů - Morbivod má nádherně vyječené vichřicovitý hlas, jeden z nejlepších v ČR zcela jistě. Z kvalitního celku vybočuje hlavně podivná Scem lem Duib - to musíte prostě slyšet. Mě chytaly křeče smíchy, doufám, že to byl záměr. Jestli ne, tak mě to mrzí. Dále se jako dub vprostřed hvozdu tyčí krásně uječená Pod hradem Radyní a Skřet Duchmaus ze stříbra s brutálně chytlavým refrénem. Na Trollech je zajímavé, že si některé verše budete stále opakovat, což je vzhledem k tomu, že jsou nazpívány blackovým skřehotem poněkud bizarní, a proto si je opakujte někde, kde jste sami.

Synové lesů jsou velice příjemným zpestřením vaší sbírky CD. Netypické, zábavné dílko, které neuchvacuje propracovanou muzikou, ale nečím zcela jiným, neuchopitelným. Snad je to citelná nadsázka, nevím. Vím, že jsou Trollech skvělí a mám je rád, i když nevím zcela přesně, co si o nich myslet. A což teprve další Morbivodovy projekty! Asura s Morbivodem jsou v jistém smyslu géniové. Dychtím po dalším počinu.