PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Alespoň dočasná stabilizace ALESTORM na popředí scény dnešního klasického metalového všehomíra byla po veleúspěšném debutu „Captain´s Morgan Revenge“ a následném neúnavném koncertování nejspíš věcí celkem samozřejmou. Zásadnější vliv už na ní podle všeho nemělo ani slaboučké a horkou jehlou šité album druhé „Black Sails At Midnight“ a ani letošní album třetí „Back Through Time“, které je nicméně paradoxně největším a nejzvučnějším důkazem téhle stabilizace. Tak tak, od data posledního studiového zápisu skupiny uběhlo protentokráte času pro zodpovědnou přípravu nového materiálu naprosto přiměřeně, a z výletu zpět časem, kteří na něm skotští piráti absolvují, je to, zaplaťjollyroger, slyšet.
Vážně jsem se totiž obával, že jak rychle sláva ALESTORM vzplála, tak rychle by také po skutečně špatné druhé řadové nahrávce mohla zhasnout, stabilizace nestabilizace. Vždyť v jejím světle posádka pirátského škuneru vypadala jako parta bezduchých vyděračských mordýřů, kteří by pro pouhopouhý zisk hráli třeba i podle not samotného ďábla. Nicméně současné činy (tedy v tomto případě předmětné třetí řadové album) hovoří za samotnou kapelu řečí zcela jasnou a přesvědčivou. Do řad perthských se vrátila invenční pohoda z debutu, nenásilně a přitom sebevědomě kroužící kolem výrazných melodických motivů, přesvědčivého těžcekovového riffování a vůbec dojmu, že v tomhle (personálně uklidněném) metalovém chlívečku s klávesami á la harmonika je všechno v tom nejlepším pořádku. Do tohoto obrázku ostatně zapadá téměř vše, čeho jsme na albu svědky, včetně povedeného závěrečného coveru „I´m A Cider Drinker“ či drobného popíchnutí (ve skladbě „Scraping The Barrel“) do všech, kteří kapelu stále házejí do jednoho pytle s RUNNING WILD (s kterými, mimochodem, nemají krom několika okamžiků na debutu a pochopitelně všudypřítomné pirátské tématiky Bowesovci objektivně nic společného). Což znamená, abych se nepouštěl do žádných větších akcí, spoustu pestrých skladeb, plných mužně roztomilých melodií v podání nejrůznějších kláves či housliček, výborně naaranžované orchestrální vsuvky a všudypřítomný poctivý power metalový odér, jako kdybyste nad albem právě otevřeli konzervu přesně z tohoto druhu kovu. Nejzářnější je to třeba hned v úvodní titulní skladbě, v „Shipwrecked“, „The Sunk´n´Norwegian“, prosťoučké „Rum“ anebo i v již zmíněném, neodolatelně nostalgickém pomalém kusu „Scraping The Barrel“, na míle daleko vyzařujícím lehkou sebeironií, která ALESTORM sluší o to víc, o co se tváří být skutečnými piráty.
Z pohledu roku, který se co do zajímavých nahrávek na poli klasického heavy metalu a jemu nejbližších příbuzných prozatím nezdá být nijak extra plodným, ba spíše naopak, je to nepochybně příjemné zjištění. A z pohledu samotných ALESTORM, jak už jsem o něm psal před chvílí, ještě o podstatný ždibec příjemnější. Teď už jen aby tenhle kurs vydržel na pirátském kompasu co nejdéle, co říkáte?
Stabilizace ALESTORM se střednědobým výhledem ve všech směrech, zaplaťjollyroger.
7,5 / 10
Christopher Bowes
- zpěv, klávesy
Daniel Evans
- kytara
Gareth Murdock
- baskytara
Peter Alcorn
- bicí
1. Back Through Time
2. Shipwrecked
3. The Sunk'n Norwegian
4. Midget Saw
5. Buckfast Powersmash
6. Scraping The Barrel
7. Rum
8. Swashbuckled
9. Rumpelkombo
10. Barrett's Privateers
11. Death Throes Of The Terrorsquid
12. I Am A Cider Drinker (bonus)
13. You Are A Pirate (bonus)
Curse Of The Crystal Coconut (2020)
No Grave But The Sea (2017)
Sunset On The Golden Age (2014)
Back Through Time (2011)
Black Sails At Midnight (2009)
Captain Morgan´s Revenge (2008)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 44:38
Produkce: Lasse Lammert
Studio: LSD Studios, Lubeck, SRN
Souhlas s recenzí. Dost jsem se bál, že po předchozím albu to bude mít stále sestupnout tendenci, ale dost mile mě jinoši překvapili. Celkově pohodový nenáročný poslech a "Death Throes Of The Terrorsquid" s blackovou vsuvkou je pecka.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.