O tom, jak si ANTHRAX zkomplikovali kariéru, jste si jistě přečetli mnohé. Těžko pochopitelné výměny zpěváků, odřeknutá turné plus neustálé odsouvání nového alba nevrhaly na kapelu dobré světlo, a kdyby nedošlo k celosvětovému obrození tradičního „80`s“ metalu, které vyústilo v monstrózní turné „Velké Thrashové Čtverky“, nebyl by comeback Newyorčanů zas tak jednoduchý. Okolnosti však byly kapele nakloněny, na stole se objevila smlouva s Nuclear Blast a „Worship Music“ po nekonečných peripetiích uzřelo světlo světa.

Mnoho diskutovaný post zpěváka obsadil starý známý Joey Belladonna, k čemuž nelze dodat nic jiného, než že se jedná o sňatek z rozumu. Nechci šahat Scottovi ani Charliemu do svědomí, ale není tomu tak dlouho, co jsme četli jejich kritické názory na pěvecké kvality tohoto borce a opravdu jen zatěžko vyloučit teorii, že poté, co je odmítl John Bush a zkrachovala spolupráce s mladíkem Nelsonem, je angažmá Belladonny ryze pragmatický tah ve snaze zachránit u svých fandů, co se dá. Joey se však svého úkolu zhostil na výbornou a album si doslova zabral pro sebe. Jeho zpěv je dominantní a pro novinku naprosto určující záležitost. Místy kupodivu trochu připomene svého předchůdce (ty protahované samohlásky v „I´m Alive“ nebo „Crawl“), ale osobně jako stoupenec spíše „Bushovského“ období, musím uznat, že zpěv je na velmi dobré úrovni a Belladonna má o mnoho lepší formu než v osmdesátých letech.

 Hudebně je novinka taktéž překvapivá, a to zejména tím, že se nekoná až zas takový návrat do thrashového období, jak by se spolu s angažováním původního pěvce dalo očekávat. ANTHRAX místy lehce přitvrdili a něco málo thrashe i zapojili, ale nijak zásadně se nevzdálili tomu, co hráli na posledních albech. Svou roli možná sehrál i fakt, že hudba byla složená za dob jiného zpěváka a Joey pouze přezpíval hotové věci. „Worship Music“ je zajímavý mix starých a novodobých ANTHRAX a dovoluji si odhadovat, že svoje si najdou jak „Belladonnovci“ (samozřejmě především zpěv), tak i „Bushovci“, kteří dle mého, nahrávku poberou mnohem lépe, než by čekali.

Začátek alba je pěkně nadupaný a oproti softmetalovému „We´ve Come For You All“ se jedná zprvu o pěkný šok. „Earth On Hell“, „The Devil You Know“ a pilotní singl „Fight ´Em Til You Can´t“, ze kterého se v mezičase vyklubala mimořádná hitovka, šlapou jako hodinky a album bezchybně rozjedou. Úvodní skladby v sobě spojují svižné tempo, hutný tvrdý zvuk (dokonce hutnější než je na takovém „Stomp 442“), úderné riffy, hitové melodie a mně začíná být pomalu jasné, že je třeba chystat fanfáry na oslavu grandiózního návratu legendy ANTHRAX.

Zhruba po patnácti minutách přichází zvolnění, ale razantní riffy a tepající energie zůstávají. Kapela má, zdá se, vše dobře rozmyšleno a po ostrém začátku servíruje klidnější „I´m Alive“ akorát včas. Album v pomalém tempu pokračuje baladou „In The End“ a počáteční thrashmetalová jízda začíná zvolna chytat (zejména díky melodickému vokálu) trochu hejvíkovský odér, ale kupodivu to ani nevadí a zmiňovaná „In The End“ je asi tou úplně nejlepší z kolekce.

Nahrávka se ve své druhé polovině už nedostane do tak strhujícího tempa, jakým překvapila na začátku, ale řízný rock´n´roll „The Giant“, sekaná „Judas Priest“ nebo divoká „Revolution Screams“ stále drží laťku pěkně vysoko. Zbývající dvě „Crawl“ a „The Constant“ jsou už trochu utahané, ale dva slabší kusy kousky nic nemění na tom, že se „Worship Music“ prostě povedlo a taliáni z NY jsou zpět na ztracených pozicích.

ANTHRAX nepřináší nic nového a drží se svého léty prověřeného stylu. Album zní jednoduše a srozumitelně, často překvapí hitovou melodií a jsou z něj v první řadě cítit zkušenosti. Přiznávám, že jsem čekal více rázných, našlápnutých věcí a méně pomalých, ale zdaleka jsem nečekal až takto mazáckou desku, která bude obsahovat takové množství silných melodií a výrazných riffů. Není pochyb o tom, že konkurence, za kterou nelze považovat nikoho menšího, než jména kalibru METALLICA, SLAYER nebo MEGADETH, má co překonávat.

Sečteno podtrženo, ANTHRAX posílili svoje renomé a ukázali, že ač mají svoje hlavní invenční období už za sebou, stále dokážou udržet nadprůměrný standard. Doby kolaborace s PUBLIC ENEMY a diktování trendů jsou pryč, ale kapela má stále na to natočit silné skladby, které mohou prověřeným peckám typu „Fueled“, „Only“, „Born Again Idiot“ nebo (ze staršího období) „In My World“, „Caught In A Mosh“, či „Antisocial“ směle konkurovat.

„Worship Music“ lze bezesporu počítat mezi ty lepší alba z diskografie Newyorčanů a usmíření s fanoušky, o které jde především, téměř s jistotou proběhne. ANTHRAX mohou směle začít psát novou kapitolu své kariéry, která je jednou z těch neúspěšnějších v metalové historii a jak to tak vypadá, zdaleka ještě nekončí.