Hrajete v kapele a máte pocit, že její hudební směřování už není v souladu s vaším cítěním a zároveň máte jen malou naději to ovlivnit? Tak si založte kapelu novou. Juan Montoya o tom rozhodně ví své. Musel totiž čelit stejnému problému. Zakládající člen a kytarista hračičků TORCHE očividně nepatřil k těm, jimž by se zamlouvali experimenty, kterými hodlali jeho tehdejší spoluhráči zvýraznit rockovou příchuť tohoto pozoruhodného tělesa.

Není příliš těžké najít místo, kde byl zakopán pomyslný pes tohoto rozporu. Stačí se jen zaposlouchat do debutového alba MONSTRO a srovnat si jej se „Songs For Singles“, prozatím poslední to nahrávkou TORCHE. Rozdíl je naprosto zřetelný. Montoya chce prostě hrát ničím „neposkvrněný“ rock ze staré školy. Zkrátka jasně definované písničky, melodie, silné refrény, svižnější skladby, sem tam nějaký ten pomalý kousek, tak, abychom měli komplexní a konzervativně pojaté kytarové album.

Záměr možná nepříliš ambiciózní a průhledný jako potravinová fólie, ale z praxe jistě moc dobře víme, že i ten ve správných rukou stále dokáže nabídnout kvalitu, která se jen tak neomrzí. Z tohoto pohledu se tato srážka hned několika zajímavých osobností jeví jako šťastný krok. Stejnojmenná nahrávka je totiž přesně tím, co od podobných počinů může posluchač poctivé rockové muziky očekávat. Na pejorativní nádech tohoto přívlastku teď klidně můžete zapomenout, protože tato kolekce deseti svěžích skladeb je vším možným, jen ne nudným přehráváním dávno zahnilých kytarových riffů a melodií.

Schopný zpěvák, to je prostě základ dobré (nejen) rockové desky. Spíše jemnější projev Charlieho Suareze je překvapivě velice slušivým prvkem jednotlivých pečlivě sestavených a seřazených skladeb. Kytarista a zpěvák v jedné osobě se jen málokdy pouští do vysloveně ostřejších výpadů, spíše ctí jistoty míst, ve které je takříkajíc silný v kramflecích. Jelikož se ze žánrového hlediska bavíme hlavně o hardrockové nahrávce, je příhodné, že se její vokální party mohou pochlubit v melodiích velice jistou performancí.

Ono by to totiž jinak vůbec nemohlo fungovat. Písně MONSTRO vysloveně stojí a padají na pěvecké jistotě, ve které doslova rostou do krásy jejich nepopíratelné klady. Z každého jejich tónu je cítit dobré rozpoložení, jež opanovalo nejen kompoziční proces, ale i práci ve studiu. „MonstrO“ je totiž deskou ve své podstatě všední a přesto jedinečnou. Všední ve své sázce na léty prověřené skladatelské postupy a dramaturgii alba a jedinečnou ve způsobu, jakým je toto běžné hudební menu nabízeno.

Album totiž představuje takový velice lehce a labužnicky stravitelný průřez hned několika různými epochami čistokrevné kytarové muziky. Zmiňovaný hard rock berte pouze jako technický pojem, jenž ční nad vším ostatním, co je možné na této nahrávce slyšet. Kromě pachu kožených kaťat, je zde možné cítit i kouř z výfuku nabušeného Harleye anebo odér hořícího jointu. Poměrně široké rozpětí čítající jak klasický rock ze sedmdesátých let, stonerrockové opojení z nekonečnosti americké pouště, či drogové grunge úlety, funguje naprosto konzistentně a bez nějakých slyšitelných kvalitativních, či dramaturgických výkyvů.

Vytahovat z tohoto perfektně seřazeného šiku jednotlivé skladby by vydalo na poměrně dlouhý elaborát. Ono totiž kromě alba jako celku není moc co vyzdvihovat. Debutová nahrávka skupiny se dokázala vyvarovat nejen vysloveně slabých, ale dokonce i průměrných či méně záživných míst. Ať už hovoříme o svižných jízdách jako „Anchors Up!“, brilantním retru „Concertina“ anebo nekomplikované vypalovačce „Solar“, či na druhé straně nádherné baladě „Olympia“, vždy je řeč o výtečných písních.

Někdy je to tak jednoduché. Stačí jen pořádná dávka energie, entusiasmu a samozřejmě i správného feelingu pro ten či onen hudební žánr a výborná nahrávka je na světě. To pak není třeba ani žádných inovací, experimentů a vůbec nevšedního pojetí. Poctivá kvalita vzniknuvší z těchto předpokladů se jednoduše nemůže oposlouchat nikdy. A když se do toho přidá i vášeň a cit, jako v případě debutového alba MONSTRO, tak můžeme směle hovořit o jedné z letošních nejsvěžejších rockových desek.