OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Do Vánoc sice ještě nějaký ten pátek zbývá, nicméně newyorkská death metalová stálice naděluje pod pomyslný stromeček již v těchto dnech. Prostřednictvím labelu Scion Audio/Visual totiž vydává nové pětiskladbové EP „Providence“, jež si každý z vás může bezplatně stáhnout na stránkách výše zmíněné společnosti (nejedná se o první krok Scion A/V na poli extrémnější produkce, nedávno jste si mohli stejně namáhavým způsobem obstarat i EP „The Sleeping Gods“ od norských ENSLAVED). IMMOLATION navíc nezůstanou jen u „internetové distribuce“, neb účastníci jejich právě probíhající koncertní štace budou mít šanci získat kopii „Providence“ i ve formě fyzické a ani v tomto případě to nebude stát jedinou těžce vydřenou bankovku.
Velká škoda, že svojí vlastní fyzickou kopií nových IMMOLATION zatím nedisponuji, s radostí bych ji totiž zařadil hned po bok loňského fenomenálního záznamu „Majesty And Decay“. Důvodem není posedlost abecedou ani přehnaný respekt k časové posloupnosti, v této chvíli bereme v potaz pouze a jen hledisko kvalitativní. Spolu s „Majesty And Decay“ k nám totiž konečně dorazil sivý přízrak starých časů, sirnatý zápach „Failures For Gods“ i žár věčně spalujícího ohně „Close To A World Below“. Po dlouhých deseti letech se vrátili praví IMMOLATION a nový záznam „Providence“ tento nesmírně pozitivní fakt jen a jen podtrhuje.
Necelých dvacet minutek dlouhé EP rozhodně není žádným kompilátem odřezků, co zůstaly vězet pod panskými stoly po přípravě osmého řadového záznamu, ba právě naopak, příkladně reprezentuje druhou mízu jedné z největších death metalových kapel, která kdy za oceánem vyrostla. Zpět je ona tolik typická potemnělá atmosféra i skladatelský um složit chytlavou kompozici a přitom se nezpronevěřit hluboko zakořeněným USDM hodnotám, složit jasně memorovatelnou pasáž a neustoupit byť jen o milimetr z pracně vydobytých pozic, neubrat ani gram na důrazu, ani miligram na neotesané hrubosti. Jaký to rozdíl oproti záznamům typu „Shadows In The Light“ či „Harnessing Ruin“, kde se IMMOLATION v nové sestavě vyloženě hledali a poměrně neohrabaně se pokoušeli nalézt toho času ztracenou půdu pod nohama.
„Providence“ disponuje o trochu méně masivní produkcí než jeho předchůdce a celkově více sází na melodickou stránku věci. Lysý pekelník Robert Vigna opět vytahuje ze své šestistrunky vysoce návyková sóla (zároveň však i jistým způsobem znepokojivá), současně ovšem nezapomíná ani na svůj další typický trademark, totiž na krátké, jakoby „uskřípnuté“ disharmonické riffy, které tvoří odpovídající protiváhu již zmíněným melodickým vsuvkám (tento kontrast je dotažen k dokonalosti na monolitu „Close To A World Below“, kde se ve vrcholné formě představilo nejsilnější kytarové duo v historii IMMOLATION ve složení Vigna/Wilkinson). Pokud bych měl na „Providence“ vyhledat nějaké to negativum, zmínil bych absenci podobně působivých gigantických riffů, jež mi při poslechu „Majesty And Decay“ rozemlely sluchové kůstky do slova na prach.
Posudek pro dnešek uzavírám tvrzením o více než důstojném dovětku „Majesty And Decay“. Pokud si tahle kapela udrží současnou formu, očekávejme věci z kategorie nevšedních. IMMOLATION jsou definitivně zpět.
"Providence" reprezentuje více než důstojný dovětek loňského eposu "Majesty And Decay". Pokud si tahle kapela udrží současnou formu, očekávejme věci z kategorie nevšedních. IMMOLATION jsou definitivně zpět.
8 / 10
Ross Dolan
- zpěv, baskytara
Robert Vigna
- kytara
Bill Taylor
- kytara
Steve Shalaty
- bicí
1. What They Bring
2. Illumination
3. Still Lost
4. Providence
5. Swallow The Fear
Acts Of God (2022)
Atonement (2017)
Immolation (single) (2016)
Kingdom Of Conspiracy (2013)
Providence (EP) (2011)
Majesty And Decay (2010)
Shadows In The Light (2007)
Hope And Horror (EP) (2007)
Harnessing Ruin (2005)
Bringing Down The World (DVD) (2004)
Unholy Cult (2002)
Close To A World Below (2000)
Failures For Gods (1999)
Here In After (1996)
Stepping On Angels... Before Dawn (Compilation) (1995)
Promotional Demo (demo) (1994)
Dawn Of Possession (1991)
Demo II (demo) (1989)
Demo I (demo) (1988)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Scion Audio/Visual
Stopáž: 18:56
Download link k dispozici na: http://www.scionav.com
luxusní těžkotonážní epko,navíc klip Scion A/V k Illumination je parádně nasnímaný s detaily a zpomalovačkama baví, i když jde "jen" o klip se záběry na kapelu
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.