INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po více než tříleté odmlce od vydání alba „Triumph Or Agony“ způsobené soudními tahanicemi s jejich tehdejším vydavatelstvím Magic Circle Music a jeho bossem, jistým panem DeMaiem, vychrlili ze sebe italští fantasy symfoničtí metalisté v roce 2010 nejen řadové album „The Frozen Tears Of Angels“, ale v důsledku tvůrčího přetlaku vydali též EP s názvem hemžícím se jejich tradičními přívlastky. A co že je nám na tomto 35-minutovém EP servírováno? Podívejme se na to očima strávníka.
Předně se má jednat o jedinou skladbu rozdělenou do sedmi částí (Aktů), o čemž mimo jiné svědčí i refrén z Aktu III, jímž začíná Akt VI. Skladba se prý nevešla na řadové album, a proto je předložena posluchačům v podobě EP, které nabízí všem už známé ingredience, z nichž byly připravovány jejich předešlé výtvory. Máme tu pokračování fantasy ságy, kde je slyšet nejen charismatický hlas hereckého nestora Christophera Lee jako hlavního vypravěče, ale také hrané scény mezi některými z postav příběhu (tentokrát na velmi vysoké úrovni díky anglickým hercům), nejprve podkreslené orchestrací a ruchy a posléze přecházející v mohutné samostatné a pompézní symfonické tóny. Tolik omáčka zahrnující Akty I, II, IV a VII.
Samotná omáčka však jídlo nedělá a nám tu ještě zbyly Akty III, V a VI, na nichž je konečně ke slyšení vlastní kapela v kompletním složení. Za pořádný flák masa rozhodně považuji Akt III o téměř patnáctiminutové délce, který fandům RHAPSODY OF FIRE nabídne pravé gurmánské orgie. Zprvu je maso horké a je tedy nutné jej zlehka pofoukat kombinací orchestru, elektrických kytar, bicích a ženských sborových zpěvů. Teprve potom si můžeme utrhnout pořádné sousto masa.
Nejprve zaznamenáme snad nejdrsnější kytarový nástup v diskografii RHAPSODY OF FIRE (včetně éry RHAPSODY). Po něm zlehka akusticky sousto poválíme v ústech a pak se konečně ke slovu dostane koření tohoto EP, zpěvák Fabio Lione, jehož výkon zahrnuje nejen jeho klasické rejstříky, ale umí drsně zabrousit do místy až štěkavého zpěvu nebo se s tóny přímo mazlit. K němu se později připojí erupce dalších dokreslujících chutí v podobě mohutných, heroicky znějících sborů, které dostanou i samostatný prostor, a sólových výstupů kytarovo-klávesového tandemu Turilli-Staropoli.
K masitým pokrmům si někteří jedlíci rádi dají i křehký ledový salát. Ten je nám tu servírován v podobě italsky zpívané balady (Akt V) s doslova ledovou atmosférou, v níž teprve vynikne koření tohoto EP - Fabio Lione. Několikráte zpívaný refrén se díky jeho procítěnému projevu stává skutečným gurmánským zážitkem, který je ke konci konzumace salátu chuťově minimálně zdvojnásoben vyváženým nálevem - použitými vícehlasy. Po dojedení salátu nám zbývá ještě trochu masa (opakovaný refrén z Aktu III) a pak se pěkně pustíme do přílohy (Aktu VI). Přílohu však tvoří lehce rozvařené brambory, které nejsou alespoň přesolené a když si na ně zvykneme, dají se dokonce sníst, aniž by nám v ústech zůstala jakákoli pachuť po předešlé baště.
Každý čas od času zajde na své oblíbené jídlo, které sice už zná, ale nedá mu to, aby je v různých podnicích nevyzkoušel. A ono to obvykle chutná stejně, ale najdou se podniky, kde vás mohou příjemně překvapit nečekanou úpravou vašeho pokrmu. Mohou se sice objevit dílčí nedostatky (v případě RHAPSODY OF FIRE například příliš velký důraz na mluvené a hrané slovo), které ale ve výsledku nebudou mít rušivý vliv na výsledný pozitivní dojem.
Nevím jak vy, ale já jsem si na tomto pokrmu poměrně slušně pochutnal.
8 / 10
Fabio Lione
- vokály
Luca Turilli
- kytara
Alex Staropoli
- klávesy
Patrice Guers
- basa
Alex Holzwarth
- bicí
+ hosté:
Christopher Lee
- mluvené slovo
1. Act I – The Pass Of Nair-Kaan
2. Act II – Dark Mystic Vision
3. Act III – The Ancient Fires Of Har-Kuun
4. Act IV – The Betrayal
5. Act V – Neve Rosso Sangue (Blood Red Snow)
6. Act VI – Erian´s Lost Secrets
7. Act VII – The Angels´ Dark Revelation
Challenge the Wind (2024)
Glory for Salvation (2021)
The Eighth Mountain (2019)
Into the Legend (2016)
Dark Wings of Steel (2013)
From Chaos To Eternity (2011)
The Cold Embrace Of Fear – A Dark Romantic Symphony (EP) (2010)
The Frozen Tears Of Angels (2010)
Triumph Or Agony (2006)
Live In Canada 2005 – The Dark Secret (2006)
The Magic of the Wizard's Dream (EP) (2005)
Symphony Of Enchanted Lands II - The Dark Secret (2004)
The Dark Secret (2004)
Power Of The Dragonflame (2002)
Rain Of A Thousand Flames (EP) (2001)
Dawn Of Victory (2000)
Holy Thunderforce (singl) (2000)
Symphony Of Enchanted Lands (1998)
Emerald Sword (singl) (1998)
Legendary Tales (1997)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Nuclear Blast Records
Stopáž: 35:44
Produkce: Luca Turilli, Alex Staropoli
Studio: Gate Studio, Wolfsburg (Německo)
...ano vela hovoreneho slova ale mne to ani nevadi...35 minut ujde ako rychlik a opakovane a rad pustam play este raz!!!
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.