PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S pojednáním na téma ASKING ALEXANDRIA jsem, přiznám se, dlouho váhal. Tahle parta patří mezi ty komerční metalcore kapely „pro děti“, jejichž členové nosí ty příšerné účesy, jsou od hlavy až k patě potetovaní a spolu s Antikristy z LINKIN PARK určitě rotují od rána do večera na MTV. Na druhou stranu ale není na škodu, když metalový kmet občas vytáhne hlavu z písku a bez předsudků zkontroluje, jaké trendy zrovna frčí. (Než si nechá na dobro odjet vlak).
Takže tedy pojďme. Mladí fešáci z UK naskočili na trendovou metalcore vlnu v roce 2009 a hned s debutovým „Stand Up And Scream“ se jim podařilo zabodovat. Na albu namixovali sekané metalcore, rockově melodické emo/screamo a celé to vtipně okořenili dance floor/elektro/tuctuc elementy, což se zalíbilo mládeži nejen na britských ostrovech a z kapely se stala přes noc nová senzace.
Uběhly dva roky a máme tu album nové, které je ovšem proti debutu trochu někde jinde a lehce se vymyká očekávání. „Reckless & Relentless” je více seriózní, možná můžeme říct i dospělejší a taktéž tvrdší, ale krom nepatrného záblesku v „Closure“ a pár vteřin v „The Match“ téměř postrádá ony „dance floor“ prvky, které byly všemi považovány za poznávací znamení kapely. Na novince skupina převážně střídá melodický emo-rock a tvrdé deathcore breakdowny, což je kombinace stále dostatečně odvážná, ale za barevností debutu novinka nepatrně zaostává.
ASKING ALEXANDRIA však stále umí složit interesantní skladby. „Dear Insanity“, „Closure“, „To The Stage“, nebo „Someone, Somewhere“ jsou chytlavé moderní kusy, které mají drive, razanci, ale i nápad a melodii a nahrávka minimálně ve své první polovině opravdu baví. S přibývajícími minutami však nápadů ubývá a kapela se začíná nepříjemně opakovat. Ke konci se dominantními stávají uniformní, rádoby drsňácké sekanice, což je trochu škoda, neboť mezi deathcore tvrďáky tato parta rozhodně nepatří a když se jimi snaží být, kouzlo se vytrácí.
Plusem jsou kvalitní zpěvy, kombinace přísný deathový murmur vs. sladké melodické vokály je vyladěná velmi dobře a znamená minimálně polovinu úspěchu. Dany Worsnop svým hlasem občas připomene Oliho Sykese z BRING ME THE HORIZON (mimochodem inspirace těmito krajany je místy více než zřejmá) a nemalý podíl na úspěchu lze připsat i producentovi. Zkušený „metalcore creator“ Joe Strugis vyrobil krystalicky čistý, průzračný zvuk, kde se navzájem netlučou drsné pasáže s těmi odlehčenými, zpěvnými a nahrávka je přehledná a srozumitelná, což je pro lehce kočičko-pejskovskou hudbu asi úplně nejdůležitější.
Jistě namítnete, že ASKING ALEXANDRIA jsou sezónní záležitost, které nelze prorokovat nic jiného, než jepičí život. Ovšem je třeba uznat, že svých pět minut slávy už natahují na celkem dlouhou dobu. Po senzačním „Stand Up And Scream“ si s dvojkou „Reckless & Relentless” na scéně kupodivu ještě upevnili pozici a nedávné EP s remixy jen potvrzuje, že z kapely se pomalu ale jistě stává zavedená značka.
Sumerian Records tak zdá se ulovili další velkou rybu, která je proti PERIPHERY, AFTER THE BURIAL nebo BORN OF OSIRIS sice z trochu z jiných vod, ale vyplatí se snaživému vydavatelství možná o něco více. Je smutnou pravdou, že pro kovaného thrashera budou tihle „vystajlovaní emo šampóni“ sotva kdy přijatelní a okřídlené rčení „ Je to vůbec ještě metal?“, nebude lehké rozporovat, ale z mého pohledu je dobře, že si mladá krev jede to svoje a nezůstává zahleděná do minulosti. „Reckless & Relentless” se na čestném místě v metalové Síni Slávy nikdy vyjímat nebude a možná je dokonce slabší než debut, ale přísnou analýzou a globálním porovnáváním všemožného mi stále vychází jako zajímavější než polovina letošní ortodoxně metalové produkce.
ASKING ALEXANDRIA = emo-kinder-metal-core s klávesy, ale hanlivé pošklebky ode mne nečekejte.
7 / 10
Danny Worsnop
- zpěv, programování, klávesy
Sam Bettley
- basa
Ben Bruce
- kytara, sbory, programování
James Cassells
- bicí
Cameron Liddell
- kytara
1. Welcome
2. Dear Insanity
3. Closure
4. A Lesson Never Learned
5. To The Stage
6. Dedication
7. Someone, Somewhere
8. Breathless
9. The Match
10. Another Bottle Down
11. Reckless & Relentless
12. Morte Et Dabo
Stepped Up And Scratched (remixy) (2011)
Reckless & Relentless (2011)
Life Gone Wild (EP) (2010)
Stand Up And Scream (2009)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Sumerian Records
Stopáž: 42:45
Produkce: Joey Sturgis
Rozhodně jedna z těch poslouchatelnějších moderních metalcorových kapel. První deska ještě o ničem, tady už ukazují svůj potenciál. Kdyby se kluci více soustředili na jednotlivé melodie a nápady, přihodili nějaké normální riffy, ubrali zasekávaček apod. hodnotil bych ještě výše. Ale rozhodně dost dobré album a kolega pode mnou je naprosto mimo. Ještě komentář k zatím poslednímu albu kapely From Death to Destiny (2013) - AA se opět trochu posunuli, tentokráte ubrali corových klišé, v mnohých písních je cítit inspirace rockem osmdesátých a devadesátých let. Dojem ještě zlepšují i vynikající vokály. Trvanlivost krátká, ale jinak velice dobré. - 7,5/10
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.