PATHOGENIC - Crowned in Corpses
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zvláštnych fenoménov hudobného veku, v ktorom žijeme, stále pribúda. Jedným z nich je fakt, že niektoré kapely svoje nahrávky ponúkajú buď zadarmo, za symbolický poplatok, alebo ako súčasť spriazneného periodika. Samozrejme, je to tiež určitá forma biznisu a reklamy. Veď aj WORMROT zo Singapuru, patriaci medzi to najlepšie, čo súčasná grindová scéna ponúka, sa práve týmto spôsobom dostali do širšieho povedomia poslucháčov.
Pritom ku šťastiu bolo treba tak málo: jedna kompilácia, ktorú si náhodou vypočul novinár vplyvnejšieho webu zo zámoria a o svoj postreh sa následne podelil s kolegami. Mimochodom, takto nejako to vraj vyzeralo, keď sa Relapse Records chopili švédskych NASUM. Cesty osudu sú vratké.
WORMROT v roku 2011 „vydali“ dva albumy. Tie úvodzovky sú tam preto, lebo „Dirge“ aj „Noise“ sú k dispozícii vo forme „digital download“ (prvá z nich aj na LP a CD), pričom „Noise“ vo fyzickej podobe hudobného nosiča ani nevyjde.
Venujme sa však ich radovej novinke „Dirge“. WORMROT razia v dnešnej dobe tak obľúbený „bezbasový“ grindcore, ktorý spopularizovali najmä ich služobne starší kolegovia, už spomínaní MAGRUDERGRIND. WORMROT hrajú tento štýl mierne chaotickejšie a „neučesanejšie“, avšak s ohromným rešpektom ku spolkom, ktoré položili jeho základy a grindcore dostali do širšieho povedomia.
Oldschoolové vyznenie sa v hudbe Singapurčanov miesi s modernejšími postupmi. Na jednej strane prinášajú kolísavé mosh pasáže, ale aj odbočky k tragedy hardcoreu a neocrustu, na strane druhej thrashy gitarové riffovanie, korunované deathmetalovou intenzitou a tvrdosťou.
Materiál na „Dirge“ je (vzhľadom na zvolený štýl) vskutku pestrý, ale aj nesmierne chytľavý, a určite s ním strávite zopár pekných chvíľ. Možno by do budúcna neuškodilo menej lipnúť na svojich modlách a troška popustiť uzdu fantázie. Potenciál na to WORMROT každopádne majú.
PS: Kompletný album si stiahnete na stránke vydavateľstva Earache.
Živelný crustujúci grindcore so štipkou deathu a hardcoreu.
7 / 10
1. No One Gives A Shit
2. Compulsive Disposition
3. All Go No Emo
4. Public Display Of Infection
5. Overpowered Violence
6. Semiconscious Godsize Dumbass
7. Spot A Pathetic
8. Evolved Into Nothing
9. Butt Krieg Is Showing
10. Fucking Fierce So What
11. Ferocious Bombardment
12. Principle Of The Puppet Warfare
13. Deceased Occupation
14. Waste Of Time
15. Stench Of Ignorance
16. Meteor To The Face
17. Addicts Of Misery
18. You Suffer But Why Is It My Problem
19. Erased Existence
20. Back Stabber Mission Aborted
21. Destruct The Bastards
22. Plunged Into Illusions
23. Manipulation
24. A Dead Issue
25. The Final Insult
Noise (EP) (2011)
Dirge (2011)
Abuse (2009)
Bastardphobic (EP) (2008)
Dead (EP) (2007)
Vynikajúce.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.
Death metal, který by se formálně mohl zdát až příliš tradiční, aby se hodnotil nějakými superlativy, přesto se partě z Rochesteru daří v mantinelech klasických stylových klišé budovat skladby, které neuvěřitelně šlapou, mají drive a jakousi "duši".
Poměrně rozporuplná nahrávka. Na jednu stranu slyším spoustu zajímavých technicko-disonantních motivů ve stylu GORGUTS, na stranu druhou mi chybí větší tlak a mnohem hrubější pokožka. Přiznám se, že rovněž nemám kdovíjakou radost ze slabšího vokálu.
Doom a housle, to už tady bylo. Ale doom, dudy, mandolína a citera? Švédi chytře spojují houpavé metalové riffy s folkem, středověkými tradicionály a instrumentací. Hudba je to duchovní i zemitá, smutná i povznášející. Uvidíme, jak ustojí zkoušku časem.
Atmosféra by se na nahrávkách těchto Francouzů dala krájet. Jsou v tom emoce, pestrá škála spíše melancholických nálad a těžké kytarové riffy. Album opět s jistotou plující v mezinárodních vodách vymezených doom metalem, gotickým rockem a sludge metalem.
Belgické trio si na debutovém EP celkem okatě bere za vzor Američany TOOL, ale kompenzují to výrazným ženským vokálem. "The Paranoia, Hysteria" je třeba brát jako rozjezdovou položku. Uvidíme, kam to skupina nasměruje příště, potenciál tu cítím.