Dobrá zpráva pro milovníky hitových skladeb. JUNIUS jsou zpátky! Ne že by předchozí album „The Martyrdom Of A Catastrophist“ nedisponovalo dostatečným arsenálem chytlavých motivů, ale epičtější pojetí většiny jeho písní jej přeci jen mírně odklánělo z řady přímočařejších nahrávek, kam se zařadila eponymní kompilační deska skupiny z roku 2007.

Bostonská čtveřice v tom umí chodit až s neuvěřitelnou lehkostí. Přitom rozhodně nelze hovořit o nějakém hudebním chameleónství. Nezaměnitelnost jejich stylu spočívá, možná trochu paradoxně, v umu nabírat plnými hrstmi v bohaté studnici minulosti a tyto nabízející se dary ještě cestou k posluchači obohatit vlastní invencí a talentem. Výsledkem je těžko uchopitelná substance, kterou lze jednoduše nazvat melancholicky rockovou a stejně tak postpunkovou variací na žhavou současnost.

Ať je to jak chce, JUNIUS si už jen těžce s někým spletete. To dokazuje i jejich letošní novinka, která, jak již bylo naznačeno, se tak trochu navrací do období vzdušnějších kompozic. Tam, kde předchůdce sázel na rozmáchlejší aranžmá a emocionální hloubku, se „Reports From The Threshold Of Death“ drží o něco více při zemi. O co však rozhodně nebudete ochuzeni, jsou emocionálně procítěné refrény a bezchybný podmanivý vokál Josepha Martineze. Ten se svým projevem umí pohybovat na hraně kýče s až neuvěřitelnou lehkostí, přičemž si i v těch nejvypjatějších momentech umí zachovat patřičnou hloubku a dávku uvěřitelnosti.

K tomu má opět dostatečně silný arsenál výborných skladeb. Jejich sevřenější pojetí a tudíž i mírný příklon ke klasičtější písničkovější skladbě však zároveň dokázalo zachovat i charakter hudby JUNIUS. Ten samozřejmě i nadále tkví v důrazu na náladotvorný prvek a celkově těžce popsatelnou auru „radostné melancholie“, jak jsem si trochu krkolomně sám pro sebe hudbu této americké skupiny pojmenoval.

Přiznávám však, že sdílet s kapelou její snahu o zjednodušení bylo tentokráte, hlavně díky poslechově náročnějšímu předchůdci, o poznání složitější, než v případě bezejmenného debutu. I navzdory této oproti finálnímu výsledku poněkud odlišné míře očekávání dokázalo album přesvědčit na plné čáře. A paradoxně možná i více, než kterékoliv před ním. Jeho jednotlivé položky sice stojí na méně sofistikovanějších schématech, ale o to více emocí dokážou nabídnout.

Stačí se jen zaposlouchat do takové „All Shall Float“, jež svým refrénem a jednoduchou melodickou linkou podpořenou sborovým popěvkem trefuje přímo do černého anebo „Haunts For Love“, představující až nestydatou emocionální manipulaci, o které to všichni vědí a přesto to JUNIUS žerou i s navijákem. Nemluvě o předposlední „Transcend Of The Ghost“, která staví na jedné jediné melodické lince a vytváří tak dokonalou oponu pro velkolepé finále. „Eidolon & Perispirit“ se oproti zbytku alba vznáší opět v nadpozemských výškách a díky tomu právě nejvíce připomene nedávnou minulost amerických.

JUNIUS jsou jedinečným uskupením. Je zvláštní, že jejich hudba, což pro letošní album platí dvojnásob, má nesmírný hitový potenciál a schopnosti oslovit širší publikum a přesto kapela stále zůstává na úrovni žádané klubové atrakce pro „hrstku“ věrných. Fakt, který nemá v souvislosti s touto bostonskou senzací cenu nijak řešit. Její druhé album je na světě, užívejme jej, co to jen jde!