OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Americké kvarteto STAIND sa okolo roku 2001 presne trafilo do potrieb trhu. Pre mnohých tínedžerov sa pre utrápené texty a depresívnu muziku stalo modlou, na MTV bolo dennodenne a z prelomového albumu „Break The Cycle“ sa predalo viac ako osem miliónov kusov. Hudobne sa presadilo kombináciou vtedy populárneho nu-metalu s melodikou ALICE IN CHAINS a vnútorným napätím NIRVANY.
Uveriteľnejsí ako kedykoľvek predtým
Dnes, o desať rokov neskôr, sú požiadavky hudobného sveta iné. STAIND to však už nejaký čas tvrdohlavo ignorujú. Kým v prípade ostatných dvoch albumov miešali tú svoju šedo-smutnú polievku odnikadiaľ nikam, na aktuálnom, eponymnom kotúčiku do seba ozubené kolesá zapadajú prekvapivo presne. Ak by sme pokračovali v nastolenej metafore, album sa z poslucháčšskeho hľadiska rozbieha pomaly, no keď sa však všetko usporiada na správe miesto, nič ho už nezastaví.
Vlajková loď novinky, singel „Not Again“ je snáď najlepšou skladbou, ktorú kedy STAIND nahrali. Zamyslený rozjazd, metalovo tvrdý riff, strhujúci refrén a to všetko korunované vynikajúco vygradovaným sólom. Strhanosť frontmana Aarona Lewisa je uveriteľnejšia ako kedykoľvek predtým. Nie je to už ten utrápený mladík plný ilúzií, ale životom ošľahaný muž. Je to skutočne cítiť.
Album bol nahrávaný za pomerne zlého rozpoloženia v skupine. „Naše predchádzajúce turné bolo pre nás veľmi stresujúcim zážitkom,“ vraví Lewis. V máji skupinu za neobjasnených okolností opúšťa bubeník Jon Wysocki, album však stihol nahrať. Na nahrávke je cítiť trpkosť rozchodu a falošnej pretvárky, nemenná zostava STAIND sa po šestnástich rokoch naštiepila. Možno aj preto nevyznie text refrénu „Paper Wings“ ako banálne klišé.
„The weight of your sorrow
Ako bolo načrtnuté vyššie, album časom rastie. Na spočiatku sterilné skladby sa nabaľujú vlastné skúsenosti a zážitky, až sa z počúvania „Staind“ stane intímna záležitosť. A tak by to malo byť s každým albumom.
STAIND zostarli, pritvrdili a sú akísi... ozajstnejší. Ich najlepší album.
8 / 10
Aaron Lewis
- spev, gitara
Mike Mushok
- gitara
Johnny April
- basa
Jon Wysocki
- bicie
1. Eyes Wide Open
2. Not Again
3. Falling
4. Wannabe
5. Throw It All Away
6. Take A Breath
7. The Bottom
8. Now
9. Paper Wings
10. Something To Remind You
Staind (2011)
The Illusion Of Progress (2008)
The Singles 1996-2006 (2006)
Chapter V (2005)
14 Shades Of Grey (2003)
Break The Cycle (2001)
Dysfunction (1999)
Tormented (1996)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Roadrunner / Atlantic
Stopáž: 42:08
Produkce: Johnny K
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.