Album pro staré fanoušky ROOT. Jedna jediná jednoduchá věta, která plně vystihuje podstatu nového koncepčního díla „Heritage Of Satan“. Brněnští ROOT, jednoznačně nejvýznamnější a nejuznávanější české metalové těleso, co příští rok oslaví dovršení prvního čtvrtstoletí, se po neustálém rozrůstání rozhodlo vrátit na úplný začátek své dlouhé cesty. Tedy zpět ke kořenu, kam se už jedním očkem poohlížel démonsky nepodařený předchůdce „Daemon Viam Invenient“.

Osobně mé sympatie vždy mířily především k atmosférickým opusům, reprezentující neobyčejně silný a i po létech podmanivý trojlístek -„Kärgeras“, „The Book“ a „Black Seal“, ovšem parta kolem Big Bosse jde po šokujícím a fanoušky stále nestráveném odchodu Blackieho úplně jiným směrem – směrem k menší rafinovanosti, nýbrž k intenzivnějšímu vyjádření. Zkrátka tam, kde kořen před léty započal svůj růst, aby promlouval… skrze Satana.

Tomu již před 21 lety byla stvořena píseň a nyní konečně uzrál čas pro jeho slíbené pokračování. Po dlouhém a rádoby temně znějícím intru „Introprincipio“ tedy přichází přesně v duchu originálu ten nejtriviálnější riff, jaký si jen dokážete představit, a s ním „In Nomine Sathanas“, píseň velkého sdělení v primitivní formě. Svůj hlas propůjčil i česky pějící Nergal z polské smrtonosné chásky BEHEMOTH, ovšem že by se mu nějak podařilo zvrátit slaboučký až lehce úsměvný dojem, se říci nedá. Slušně řečeno, i přes to, že na koncertech budou sedmitisícové davy nadšeně pět „Nomine Satanas - Nomine Satanas, Nomine Satanas!!“, je z nové „satanské ódy“ jen pořádně nudná halekačka.

Jak už asi správně tušíte, novinka je především dílem Bosse a Igorra. Dvou persón, upřednostňujících přímočarost na úkor barvitosti. Oldschoolová duše tedy může začít jásat, neboť si brněnští jdou za svým pomocí několika jednoduchých riffů a rovné rytmiky. Pryč s pestrými paletami motivů a mystickou atmosférou, která zdobila výše jmenované skvosty! Ty tam jsou libozvučné stěny či kouzelné akustické tóny Blackieho kytary. Ač si to Valter jen horko těžko přizná, Hoškovo charisma jeho novým nahrávkám skutečně chybí jako kost psovi naší sousedky odvedle.

Blackie se sice podílel na zvuku kytar, to podstatné ale přenést nedokázal. A tím mám na mysli jeho nenapodobitelný feeling, obvykle vnášející do svých riffů bez jakékoliv známky nucenosti. O tomto si dnešní ROOT můžou nechat leda jen zdát. Navíc když ani Ashok nedostal dostatek skladatelského prostoru. Dokonce i jeho sólové kouzlení, nepochybně jedna z velkých zbraní ROOT, se objevuje jen velmi sporadicky. Veškerý svůj skladatelský um stihl zhmotnit v podobě svižné a mrazivé „Darksome Prophet“, jednoznačně nejlepší položky „Heritage Of Satan“. Nepřeslechnutelnou bezzubost kompozičních postupů nedokáže zakrýt ani ucházející výkon samotného Big Bosse, jehož zpěv vždy působil dosti patetickým, přesto tolik kouzelným dojmem. A dokonce ani hostování riffmastera Blasphemera (ex-MAYHEM, AVA INFERI) a Erika Danielssona (WATAIN) v „Fiery Message“ nezanechalo kýžený efekt.

Přes to všechno jsem si naprosto jist, že si novinka příznivce najde. Mnou vypsaná kritika totiž může fungovat i jako chutné krmě pro druhé. Troufám si tvrdit, že z většiny bude tvořena starší generací, vyrůstajících ze společně zasazeného kořene ze sedmaosmdesátého. „Heritage Of Satan“ totiž dokáže ukázkově zprostředkovat nostalgické vzpomínky na pubertální léta, kdy se kolem očí členů vyjímal černý inkoust. Zkrátka připomenout časy, kdy rok po revoluci přišlo „Zjevení“, které pro českou metalovou zemi fungovalo jako skutečné zjevení.