Co čekat od AMORPHIS. Co vůbec očekávat od zaběhlé metalové kapely? Tihle finští kovotepci, podobně jako třeba stylově příbuzní PARADISE LOST nebo MOONSPELL, od jistého času stagnují. A i když to lehce zamrzelo, byl jsem jim dosud ochoten tuto strnulost odpustit, na rozdíl od dalších dvou jmenovaných. Ba co víc, to přešlapování se opravdu příjemně poslouchalo a dobře bavilo.
Ale jednou zkrátka přijde čas, kdy vyřknutí variace na již mnohokrát vyřčené přestane fungovat a začne nudit. Ten zlom právě teď nastal. Aktuální deska, podobně jako předchozí „Skyforger“, působí jako shrnutí všech možných etap, kterými si již kapela prošla, samozřejmě v patřičně moderním hávu. Ale na rozdíl od předchůdce jejím skladbám chybí větší rozmanitost a záchytné body.
Minimálních změn přece jen doznala produkce, která je teď měkčí. Díky tomu nahrávka působí o trochu svižněji a rockového feelingu nabyla i v těch skladbách, které se na toto období kapely přímo neodkazují. Pochvalu si taktéž zaslouží decentně zaranžované klávesy s částečně pozměněným rejstříkem, které nepůsobí kýčovitě ani v průběhu sólování, k němuž zde dostaly více prostoru.
Jinak se zde předkládají typičtí AMORPHIS. Zasněné a teskné nálady, Holopainenova melodická kytara se nabaluje na nevyčnívající spodek, Joutsen střídavě bravurně užívá hlubokého hlasu a chrčáku. Několik vlivů finského folklóru pak slouží jako dochucovadlo. Typičtí AMORPHIS, kteří však nyní postrádají šťávu.
Stačilo by něco více písní typu skvěle gradující „Beginning Of Time” či odlehčenější „Heart´s Song” a vystříhat se vyložených hrůz jako „You I Need”. Pokusit se rozvrátit šablonovitost a tak případného posluchače neuvrhnout do letargie formálně skvěle zvládnutou rutinou.