OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Maťo Ďurinda niekde povedal, že krátko po vydaní „Žeravého znamenia osudu“ sa ho Jožo Ráž pýtal, prečo na album dáva samé pecky a nešetrí si niečo aj na neskôr. Frontman ELÁNU vlastne vystihol, ako sa robí mnoho popových albumov. Na štyridsaťpäťminútovú a dvanásťskladbovú nahrávku sa dajú dva-tri hity a zbytok sa vyplní priemernými skladbami závisiacimi od aktuálnej formy interpreta. To isté sa dá povedať aj o ostatnej doske EVANESCENCE.
Pri skupine sme si už na predchádzajúcich albumoch zvykli na cukríkový zvuk podkreslený sláčikmi, no k dobru treba pripočítať niekedy až prekvapivo ostré gitary a výbornú bubenícku prácu novica Willa Hunta (BLACK LABEL SOCIETY, STATIC-X, TOMMY LEE).
V konečnom súčte dostávame album, ktorý až na pár až priveľmi prehnaných momentov hlavne v závere nahrávky reprezentuje to vkusnejšie, čo súčasný gitarový stredný prúd ponúka. Ak by mal autor týchto riadkov dcéru pubertálneho veku, s kľudným svedomím by vyslyšal jej dobiedzanie a daroval jej tento album pod stromček.
Až na pár presladených kúskov príjemný pop/rock/metalový album.
6,5 / 10
Amy Lee
- spev, klavír, klávesy, harfa
Terry Balsamo
- gitara
Troy McLawhorn
- gitara
Tm McCord
- basgitara
Will Hunt
- bicie
1. What You Want
2. Made Of Stone
3. The Change
4. My Heart Is Broken
5. The Other Side
6. Erase This
7. Lost In Paradise
8. Sick
9. End Of The Dream
10. Oceans
11. Never Go Back
12. Swimming Home
Evanescence (2011)
The Open Door (2006)
Anywhere But Home (2004)
Fallen (2003)
Origin (2000)
Sound Asleep (EP) (1999)
Evanescence (EP) (1998)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Wind-Up Records
Stopáž: 47:15
Produkce: Nick Raskulinecz
Studio: Blackbird Studios, Nashville, TN
nemám ani odvahu túto kapelu počúvat...to sem snád ani nepatrí...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.