Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hayato Imanishi je takový šikmooký Mike Patton. Hudební úchylák, génius a šílenec v jednom těle. Chcete důkaz? Poslechněte si tento materiál. Math metal, djent, písničkářský relaxační popík, akustické paběrkování, ambient i screamo japonské školy. Tolik žánrů a přece drží pohromadě. Navíc nepůsobí jako násilný účelový slepenec, který by byl zajímavý jen sloučením diverzních hudebních složek. Hayato toto stádo různých stylů dokáže kormidlovat s grácií, která se jen tak neslyší. Navíc se tento nenápadně a skromně působící klučina s brýlemi dokázal obklopit zkušenými hudebníky (například Mikee Goodman ze SIKTH nebo Daniel Tompkins z TESSERACT), kteří mu pomáhají vymalovat obraz jeho pohnutého hudebního světa, jenž je dostatečně pestrý na to, aby vás oslnil svými sytými barvami a současně podáván v dostatečně inteligentní kompozici, takže vás z té rozmanité záplavy nebudou pálit smysly. Chaos, brutalita, technické metalové obžerství, ale i spousta citu a něhy. Jakoby se na jedné křižovatce srazili DILLINGER ESAPE PLAN a CONVERGE s RADIOHEAD, ENVY a ANIMALS AS LEADERS. Chápu, že toto nebude pro každého, ale ten, kdo dychtí po nekonvenčním hudebním zážitku, si toto dílo musí zamilovat.
9 / 10
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
