PATHOGENIC - Crowned in Corpses
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto limitované vinylové splitko je výjimkou potvrzující pravidlo, že se na podobné projekty většinou dostávají skladby reprezentující druholigové odřezky z plnohodnotných alb. Obě strany sedmipalce, který vychází pod domácí hlavičkou Demage Done Records obsahují hudební kvalitu první třídy, která zcela jistě bude hledaným artiklem nejen death-grindových lovců neřadových atrakcí.
„Siberian“ od MISERY INDEX je ukázkou výborně odvedeného deathmetalového řemesla americké školy. Riffový počátek v houpavých středních tempech, rozjíždí záhy dusavá dvojšlapka a kytary mající řezavost motorových pil. Typický štěkavý vokál a text od Marka Kloeppela, který je inspirován ruským autorem a nositelem nobelovy ceny za literaturu Alexandrem Isajevičem Solženicynem, konkrétně jeho knihou „Jeden den v životě Ivana Denisoviče“, hudba, jenž si bez odboček jde jednoznačně a tvrdošíjně za svým cílem a tím je kvalitní deathmetalová jízda, která není skoupá na hudební ingredience, jež se prostě zadřou do paměti. To jsou hlavní znaky této skladby. Ve zlatém řezu ji provzdušní kytarové sólo, po němž se „Siberian March“ vrací do své dusavé nemilosrdné šlapavosti.
LOCK UP připravili na společný projekt o poznání rychlejší a grindovější skladby. Ono na druhou stranu v jejich repertoáru se málokdy zvolňuje. Vytažené bicí připomínající nepomíjivou bouři, kytary vyvíjejí potřebný tlak a nad tím vším trylkuje poblázněný rozevlátý ukřičený vokál, který je od mnohem ukázněnější pochodové polohy MISERY INDEX na míle vzdálen. Texty i hudba pochází z pera grindového praotce z NAPALM DEATH Shanea Emburyho, takže pokud se těšíte na nekompromisní vypalovačky s pečlivě namíchaným poměrem brutality a energie, které s vámi nebudou mít slitování, budete spokojeni. LOCK UP znovu potvrzují pozici jedné z nejextrémnějších kapel na světové scéně. Zajímavostí budiž to, že vokály se natáčely v domácím studiu Sono za zvukového dozorování světoběžníka Josefa Křepelky.
Povedený exkluzivní a výtečně graficky zpracovaný split dvou titánů světové extrémní scény. Pro fanoušky kapel nutnost.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.
Desítka v rychlém kvapíku pádících válů nenechává nikoho na pochybách o čem že to tady bude. Španěle svůj tradiční hejvík hrají natolik tradičním způsobem, že tradičněji už to nejde. Skladby šlapou, refrény trefují cíl, jen do těch legín už se nenacpu.
Death metal, který by se formálně mohl zdát až příliš tradiční, aby se hodnotil nějakými superlativy, přesto se partě z Rochesteru daří v mantinelech klasických stylových klišé budovat skladby, které neuvěřitelně šlapou, mají drive a jakousi "duši".
Poměrně rozporuplná nahrávka. Na jednu stranu slyším spoustu zajímavých technicko-disonantních motivů ve stylu GORGUTS, na stranu druhou mi chybí větší tlak a mnohem hrubější pokožka. Přiznám se, že rovněž nemám kdovíjakou radost ze slabšího vokálu.
Doom a housle, to už tady bylo. Ale doom, dudy, mandolína a citera? Švédi chytře spojují houpavé metalové riffy s folkem, středověkými tradicionály a instrumentací. Hudba je to duchovní i zemitá, smutná i povznášející. Uvidíme, jak ustojí zkoušku časem.
Atmosféra by se na nahrávkách těchto Francouzů dala krájet. Jsou v tom emoce, pestrá škála spíše melancholických nálad a těžké kytarové riffy. Album opět s jistotou plující v mezinárodních vodách vymezených doom metalem, gotickým rockem a sludge metalem.
Belgické trio si na debutovém EP celkem okatě bere za vzor Američany TOOL, ale kompenzují to výrazným ženským vokálem. "The Paranoia, Hysteria" je třeba brát jako rozjezdovou položku. Uvidíme, kam to skupina nasměruje příště, potenciál tu cítím.