Nebýt v tradičním, lehce zlověstně znějícím arabském stylu pojatého úvodního „intra“, původ těchto ostrých pořízků byste možná tipovali jen stěží. O tom, že Spojené arabské emiráty nejsou jen nákupní centra, moderní výškové budovy a ruští turisté se pokouší už na svém druhém albu přesvědčit (v době jeho nahrávání) trio NERVECELL (ač ani jeden z trojice není původem z Dubaje), jehož nesmlouvavé deathmetalové řádění neuniklo ani pozornosti zavedeného vydavatele z německého Lipska.

To se za projevenou důvěru dokázalo patřičně odměnit i v letošním roce. Není divu, že skupina si na evropských pódiích zařádila i po boku slovutných SUFFOCATION, kteří se ani ve svém „pokročilém věku“ rozhodně nebojí konfrontace s takto nadrženými mladými krvelačnými šelmami. „Psychogenocide“ je tak v první řadě syrovým záznamem energické a nekompromisní kapely, jež není ochotná k žádným ústupkům ani k jakýmkoliv jiným korekcím svého temperamentu.

Amerika uprostřed arabské pouště nemusí nutně znamenat jen přítomnost mariňáků na irácké základně, ale také příkladně odehranou zámořskou deathmetalovou brutalitu kapelou z Blízkého východu. NERVECELL tak do svého žánru přinášejí hlavně nezdolnou intenzitu a brutální feeling, avšak nezapřou ani arabskou zálibu v kaligrafii, což se projevuje značným množstvím klenutých kytarových sól čnících nad hrubozrnnou rytmickou kytarou jako minarety mešit uprostřed starobylé medíny.

Ačkoliv to není po celou dobu pouze vysokorychlostní jízda, dynamika alba si dokáže v každém momentě zachovat více než slušnou úroveň. V těch pomalejších pasážích se právě otevírá prostor pro pečlivou kytarovou práci, postrádající samoúčelné sólování jen tak nazdařbůh. Naopak zvolnění tempa znamená přesunutí intenzity těžiště směrem ke košaté kytaře, které sice do komplexnosti takových DECREPIT BIRTH ještě pár velbloudích délek chybí, nicméně schopnosti Ramiho Mustafy rostou s každou další nahrávkou a prostor pro rozvoj tak stále zůstává dostatečně široký.

V takto rozehrané hře pak ani není nutné řešit, že jedna z její nejlepších položek by se pěkně vyjímala i na některé z desek SUFFOCATION („Amok Doctrine“), když ten vzdušný kytarový motiv v závěru vynikajícím způsobem uvolní ventil předchozím dějem natlakovaného napětí. Snaha mnohem rázněji vykročit na pole technického deathmetalového kouzlení je koncentrovaná do instrumentálky „The Taste Of Betrayal“. Slyšitelnou menší nejistotu můžeme přičítat snaze rozkoukat se ve stále dostatečně neprozkoumaném teritoriu, ale když se skladba po pomalém rozjezdu obohatí o obrazotvorné kytarové sólo, začíná být instrumentální potenciál NERVECELL mnohem zřetelnější.

Na ten bych si po této letošní explozi dovolil vsadit ještě větší obnos zlaťáků, než tomu bylo touto dobou přesně před rokem. Svěží mrtvolný vánek, který vane od Dubaje, by ještě ani zdaleka neměl říct své poslední slovo.