Tato čtveřice z Indiany s poněkud zvláštním názvem, soustředěna kolem bratří Carrů, má na svém kontě prozatím pouze toto debutové album. Hned se jím ale dostala mezi mé objevy a nejlepší desky roku 2008. I přes to, že se jedná o jejich prvotinu, působí toto dílko velice vyzrále, dospěle, vše je dotaženo do nejmenších detailů. Kapela má hned od začátku o svém směřování evidentně jasno.

Jejich hudba se mi velice těžko k něčemu přirovnává a jen stěží byste hledali kapelu podobného ražení. Vezměte melodie DREDG, DEFTONES, rozjímání ve stylu EXPLOSIONS IN THE SKY, přihoďte brejky THE DILLINGER ESCAPE PLAN a sem tam nějaký metalcorový riff a máte hrubou (opravdu pouze hrubou) kostru jejich tvorby. Nejvíce ale evokují snad jedinou široko daleko podobně znějící partu I AM THE OCEAN.

Už od úvodní skladby je jasné, že toto není album na jeden poslech. Veškeré skryté melodie, zvraty a různé vychytávky si budete pořádně užívat až po mnoha posleších. Titulní osmiminutový vál „Seeds” hned naplno odhalí kostru, podle které kapela staví na celé desce. Pestrá kytarová práce - líbivé, někdy až popové melodie, technické finesy, těžké corové riffy, až po melancholické post-rockové linky. To vše drží pohromadě perfektní, rytmicky pestrá práce bubeníka. Ani vokály nijak nezaostávají, střídání silového, řvaného vokálu s příjemně zabarveným melodickým (dva různí pěvci), se do tohoto stylu hudby přímo nabízí. Celá deska je plná kontrastů a zdánlivě neslučitelných věcí. Poslechněte si třeba krásnou instrumentální ukolébavku „A Balloon Enters Kyoto City” a hned nato se pořádně připoutejte a přepněte na „Hairdresser” nebo „a) Translations” a poznáte, o čem mluvím.

Tyto protiklady jsou velmi nenásilně kombinovány a hudba přechází z jednoho pólu do druhého, aniž by to působilo nějak samoúčelně nebo kostrbatě. Ovšem dovolil bych si vám trochu poradit. I přes to, že jednotlivé songy fungují velmi dobře sami o sobě, doporučuji album poslouchat od začátku do konce jako jeden celek. Teprve potom do sebe vše zapadá tak, jak má. A tím myslím opravdu až do úplného konce, protože závěrečná „Arendering” za to rozhodně stojí. No a pokud si najdete chvilku a podíváte se blíže i na texty, určitě se pobavíte.

Jak už to tak bohužel bývá, ty největší klenoty jsou často velmi dobře schovány. To je právě i tento případ a proto jsou EXOTIC ANIMAL PETTING ZOO neprávem jen málo známí. To se mohlo alespoň částečně změnit během tohoto roku, kdy kluci slibovali vydat nové album, pro mě osobně jedno z nejočekávanějších pro rok 2011. Jenže je pomalu Silvestr a nikde nic. Tak snad příští rok. Zatím tedy nezbývá než si krátit čekání tímto debutem, který však i po mnoha posleších odhaluje stále nová zákoutí. "I Have Made My Bed In Darkness" je totiž i díky své stopáži zábava na hodně dlouho.