Skupina šikovných a agilných muzikantov, ktorá v poslednej dobe rozčerila stojaté vody domácej tvrdorockovej scény, sa dostala do povedomia, a to nielen svojimi dvoma hudobnými nosičmi, ale hlavne aktivitami, z ktorých doslova srší zapálenosť pre vec a dokonca aj profesionalita - i keď jediná vec, ktorá túto definíciu nenapĺňa, je práve fakt, že hudbou sa zatiaľ členovia neživia. Pri komunikácii s kapelou, pri návšteve jej webov a takisto aj pri prezeraní promomateriálov má človek dojem, že sa o jej propagáciu stará nejaký profesionálny vydavateľ. Okrem minulosti si v rozhovore prečítate aj niečo o turné s ARAKAIN a o dianí v Litve, taktiež sa dozviete aj o nadšení, snažení, snoch a nádejach kapely.

Na moje otázky odpovedala trojica členov ASCENDANCY: najviac spevák Ivan Jakubo, no obsahom svojich odpovedí sa nenechali zahanbiť ani gitarista Libor Kukula a klavesáčka Sabina Břeská.

Skús stručne priblížiť svoju kapelu. Kto ste, odkiaľ ste a o čo sa snažíte?

Ivan: Jsme kapela ze Vsetína a Brna, hrajeme melodický progmetal. Naším cílem je dostat se k co nejvíce posluchačům a snažit se je zaujat naší muzikou a stále se rozvíjet a být co nejblíže fanouškům.

Okrem vašej šikovnosti a snahy vám asi dosť pomohla účasť na hudobnej súťaži Metalgate massacre, ktorú ste absolvovali v roku 2009. Ako na túto skúsenosť spomínate?

Ivan: Já osobně na to vzpomínám velice hezky, protože se jednalo o parádní koncerty se suprovním zázemím a pořadatelstvím na profesionální úrovni. Navíc celá soutěž byla hodně medializovaná (časopisy, webziny atd.) a proto když jsme postupovali výš a výš, tak jsme nápis ASCENDANCY mohli vidět v médiích stále častěji. A už to bylo pro nás určitě velice příjemné. Ve velkém finále tam bylo asi čtyři sta lidí a bylo také dobré, že nás mohla vidět odborná porota, která se skládala z opravdu zvučných jmen.

Aké zvučné mená?

Ivan: V porotě tehdy zasedl Petr Korál, významný český hudební publicista, Standa Rubáš, výborný moderátor rádia Beat. Miloš Knopp, teď už bývalý kytarista Aleše Brichty a ještě pár dalších, ne tak zvučných, ovšem neméně významných jmen českých hudebních publicistů.

Mnohí vás označujú za progresívnu kapelu, osobne u ASCENDANCY s touto škatuľkou veľmi nesúhlasím, ale povedzme. Ako to vnímaš ty?

Ivan: S těmi škatulkami je to dost obtížné. Jak už jsem uvedl na začátku, my sami se prezentujeme jako melodický progmetal. Víme, že někomu nesedí přívlastek prog, ale power nebo heavy metal taky nejsme. Našim cílem je dělat písničky, které jsou stále písničkami, ale vkládáme tam velmi hodně instrumentálních prvků a netradičních pasáží, rytmických meziher, inter, atd.

Od marca 2011 máte vonku svoj debutový album „Out Of Knowhere“, ako ste s ním s odstupom času spokojní?

Ivan: Co se týká prodejnosti, tak si myslím, že v této době jsme prodali až dost CD díky mnoha koncertům, takže v tomto ohledu celkem spokojenost. Jinak s odstupem času jej vnímám jako veliký skok pro naši kapelu. Posunuli jsme se zase o několik tříd výš. Rozšířili jsme si obzory a zjistili jsme, co vše se dá s takovým CD dělat a co musíme zlepšovat, abychom se dostali zase o dál. Takže jednoznačně pro nás „Out Of Knowhere“ mělo obrovský užitek a já jsem s ním naprosto spokojený ve všech ohledech.

Na albume vám hosťujú Tom Englund (EVERGREY) a Marco Sfogli (James LaBrie), prečo ste siahli po nich dvoch?

Ivan: Přemýšleli jsme, kdo by se do naši muziky asi nejvíce hodil svým rukopisem a se kterým zpěvákem bych si asi mohl rozumět. Oslovili jsme Toma, jenž nám okamžitě odpověděl, že by to bylo možné a rád s námi jednu píseň udělá. S Tomem to chytlo rychlý spád, protože měl na nás asi dva týdny a pak se chystal do studia s EVERGREY. V době jeho oslovení jsme ještě neměli ani text k té písni, natož zpěvovou linku. Proto jsme uháněli textaře Ondru Zbranka, co to šlo a zpěvovou linku „na koleni“ vytvořenou jsme mu poslali během týdne.

Za tři dny nám poslal svou verzi a můžu říct, že jsem si připadal jako vrána vedle páva. Dal nám i nějaké rady a já jsem při tom porovnání zjistil, že je třeba makat mnohem víc, než jsem si kdy vůbec představoval. Nakonec to ale dle mě dopadlo fantasticky a nemusím se vůbec stydět, že jsem se rovnal s takovou hvězdou. Co se týká Marca, probíhalo to podobně. Když nám poslal svoje sólo, tak jsme z toho byli úplně hotoví. Tak přesné frázování, taková technika, takové nápady - prostě jde vidět, že jsou to zaslouženě profíci.

Čo bolo dôvodom, že ste chceli mať na albume hostí? Chceli ste svoju produkciu týmto oživiť alebo išlo skôr o premyslený marketingový ťah?

Ivan: Jedno i druhé. Chtěli jsme desku ještě více ozvláštnit a také spousta lidí slyší na velká jména a podařilo se. Určitě to byl dobrý tah.

Koľko vás stála táto hosťovačka?

Ivan: Nerad bych říkal konkrétní cifru, ale nebylo to zase tak moc, jak jsme si původně mysleli. Ale překvapivě nejsou dražší než české hvězdy.

Máte externého textára. Prečo využívate jeho služby? Má úplnu slobodu, či témy, o ktorých má písať, mu určujete vy?

Libor: Ano. Na EP „Primacy Of Reason“ tvořil texty Vašek Trávníček, který měl nad texty úplnou svobodu. Na novém albu, „Out Of Knowhere“ jsme svěřili tvorbu textů mému bývalému spoluhráči z kapely ABSTRACT ESSENCE Ondřeji Zbránkovi, který ale měl mnohem více svázané ruce, protože koncept desky jsem vymyslel já sám. Ondra dává textům svůj speciální styl nadsázky a emocí a proto jsem ho oslovil.

Z akého dôvodu ste sa rozhodli urobiť „Out Of Knowhere“ ako koncepčný album a o čom je jeho príbeh?

Libor: Udělat koncepční album byl můj nápad, protože jsem si chtěl vyzkoušet tvořit písně do celku. Příběh je o konci lidstva, kdy zemi zasáhne kosmické záření a pár vyvolených je nuceno hledat novou planetu k přežití. Těmto lidem se to nakonec nepovede, díky odlišným názorům na cíl jejich mise a na to jestli si zaslouží být těmi vyvolenými. Lidstvo tak zanikne, ale pozemský život díky bakteriím z lodi pokračuje ve vesmíru dál.

Produkciu albumu ste si robili sami, nemyslíš, že by možno bolo lepšie zveriť ju do rúk niekomu nestrannému?

Ivan: Chtěli jsme a nechtěli. Určitě jsme přemýšleli nad producentem, ale získat dobrého producenta chce neuvěřitelně moc financí a taky čas. My jsme měli času málo a peníze žádné.

O obe svoje nahrávky ste sa postarali v domácom štúdiu, bol v tom nedostatok peňazí na profesionálne štúdio alebo skôr nedôvera?

Ivan: EP „The Primacy of Reason“ bylo točeno v domácím prostředí z části kvůli nedostatku peněz a z části kvůli nedůvěře v jiné. „Out Of Knowhere“ jsme točili v domácích podmínkách jenom kvůli nedůvěře. Ale nebylo to zase v takových bojových podmínkách, jak to může vypadat. Například kytary, basa a klávesy se točí doma běžně, protože není potřeba žádného speciálního zařízení. Stačí pouze počítač, dobrá zvuková karta a někdo, kdo se vyzná v nahrávacích programech a věcech okolo.

To všechno jsme měli, protože Libor se zvukařinou zabývá více než šest let. Co se týká zpěvu, tak jsme měli půjčené profi studio ProMarts, jež obsluhoval opět Libor a bicí jsme nahrávali ve zkušebně za pomocí zvukaře Dejana Petkoviče s profesionální výbavou. Ale nemyslím si, že profi studio je zárukou dobrého výsledku. I když se podíváte na video z nahrávání EVERGREY, tak zjistíte, že celou desku nahrávali někde na chate a jak to fantasticky dopadlo.

Nedávno ste absolvovali turné s kapelou ARAKAIN? Vybrali si vás chlapci z ARAKAIN, či to bola šikovnosť vášho manažéra a vydavateľa?

Ivan: Spíš to byla šikovnost našeho managera Pavla a štěstí, že jsme se ozvali ve vhodnou dobu a myslím, že nám i trochu pomohlo, že se jim naše muzika líbila. Nutno podotknout, že to chtělo velké odhodlání a spoustu energie, protože jsme utratili hříšné peníze za naftu, za ubytování a stravu a v neposlední řadě jsme si museli vybrat téměř celoroční dovolenou, abychom vždy včas dojeli na koncert. Bylo to opravdu velice náročné a ne vždy to dopadlo bez problému.

Aké skúsenosti ste si odniesli z tohto tour?

Ivan: Během deseti týdnů jsme měli osmadvacet koncertů s průměrnou návštěvností kolem šest set lidí. Otázkou bylo, zda to vůbec zvládneme fyzicky, protože třeba tři koncerty po sobě je velice náročná zkouška. Brutálně jsem se za tu dobu „vyhráli“, všem nám opadla tréma, dnes dokážeme být nachystaní a nazvučení i s bicíma za patnáct minut, víme předem, co chceme po zvukaři atd. Kluci z ARAKAINU nám dávali spoustu rad ohledně zvuku, Honza Toužimský zase ohledně zpěvu. Zažili jsme spoustu srandy nejen s celou posádkou ARAKAINU, ale také s kapelou MENHIR, která jela půl turné a se kterýma jsme se hodně dobře skamarádili.

Ako vás prijali fanúšikovia ARAKAIN? Hráte síce metal, rovnako ako oni, no predsa len fanúšikovia tohto zoskupenia asi prišli na trochu iný typ metalovej muziky.

Ivan: To máš určitě pravdu. A hlavně fanoušci ARAKAINU přišli na ARAKAIN a ne na předkapely. Nicméně i když s námi nezpívali písničky jako s ARAKAINEM, tak nás celý koncert poslouchali, tleskali a hlavně ti mladší i docela slušně pařili. Po koncertě za námi pak chodili, přišli se vyfotit, nebo si přišli pro podpisy. Prodali jsme i poměrně dost CD, triček i jiného merchu. Pokud přišla nějaká kritika, tak většinou ve stylu: „bylo to super, ale proč nezpíváte česky?“. Tak snad jen s angličtinou měli problém, ale to byly jen ojedinělé reakce. Takže já osobně jsem maximálně spokojen s reakcemi fanoušků ARAKAINU.

Teraz na jeseň ste sa tiež celkom dobre rozbehli s koncertami, takéto nasadenie sa u domácich kapiel len tak nevidí. Ako to zvládate?

Ivan: Zvládáme čím dál hůř, letošní rok jsme odehráli skoro padesát koncertů a to pro pracující lidi je opravdu moc. Proto jsme se rozhodli v příštím roce z jara zvolnit. Chceme se soustředit na natáčení nového singlu, ke kterému by měl být i klip.

Máte už aj konkrétnu predstavu o klipe? Kto ho bude robiť a o čom bude?

Libor: Klip bude částečně hraný a bude o uprchlíkovi z vězení, stejně jako text singlu. Pracovat na něm budou mí dlouholetí kamarádi Vladislav a Radim Bartoňovi, kteří jsou velcí filmoví nadšenci.

Rozbehli ste sa celkom slušne v Čechách, teraz už skúšate niečo aj na Slovensku. Kedy sa pokúsite preraziť aj na iné svetové strany? Alebo na niečo také ani nemyslite?

Ivan: Protože už víme, co obnáší koncert na jiných „světových stranách“, tak se do toho nepouštíme bezhlavě. Není problém udělat koncert v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Německu či kdekoli jinde. Problém je ten, aby to představovalo určitý užitek z investových peněz a času. Klub vám rád pronajme prostor za x stovek euro, ovšem pokud tam přijde třicet lidí, tak se to nevyplatí a to je pro nás nepřijatelná ztráta. Proto do zahraničí chceme vyrazit nějak rozumně. Náš manažer v současné době řeší nějaké zahraniční koncertní možnosti právě na jaro, ale je to tak půl na půl. Uvidíme.

Možno ste jako kapela prišli k akémusi bodu, kedy si budete musieť vybrať, či chcete kapelu potlačit dopredu, alebo zostanete stáť. Buď sa budete venovať naplno kapele, obetujete civilné zamestnania a budete veriť v úspech alebo… Máte v tomto už teraz jasno?

Ivan: Bohužel, nebo bohu dík, jsme se ještě do takového body nedostali. Ono to možná vypadá krásně, že jsme jeli turné s ARAKAINEM a měli další spoustu jiných koncertů, nové CD, hosty, ale skutečnost je taková, že nás to neuživí, nýbrž naopak my musíme živit kapelu. Kapela si neustále žádá investice a musím říct, že částka vložená všemi členy do ASCENDANCY je natolik velká, že se ani nepočítá s návratností. To říkám jen proto, abych zdůraznil jak „jednoduché“ je mít v dnešní době kapelu. Nicméně kapelu určitě chceme potlačit dopředu, v žádném případě nezůstaneme stát, máme na to dost velké ambice, ale stát se profesionály? To máme myslím ještě daleko před sebou.

Libor, dopočul som sa, že sa chystáš nahrávaniu venovať profesionálne vo vlastnom štúdiu. Čo ťa k tomu vedie?

Libor: Zvučení je věc, které se věnuju už dlouho a myslím, že mám zkušenosti a můžu nabídnout dobré výsledky. Navíc práce spojena s muzikou je pro mě tak trochu i sen.

Podľa môjho názoru len málo českých a slovenských kapiel má na svojich nahrávkach zvuk, ktorý by sa dal porovnávať so svetovou produkciou. Kde je podľa teba chyba?

Libor: K výslednému zvuku nahrávky je třeba pohlídat si strašně moc věcí od samotného skládání pres aranžmá, řemeslo muzikantů, způsob nahrávání, postprodukce atd. Zvukaři se často nezabývají moderníma kličkama a muzikanti si zas nenechají poradit a do ničeho kecat. Ale na druhou stranu si myslím, že poslední dobou se to zlepšuje i u nás. Ve světě mají toto všechno už dávno zmáklé.

Čo sa podľa vás musí zmeniť, aby sa kapely z nášho priestoru začali presadzovať aj za hranicami?

Ivan: Podle mě ve způsobu nahlížení sami na sebe. Spousta kapel si myslí, jak jsou úžasní, jak dobře hraji, jaké mají super písničky atd. Ovšem když jdu na koncert nějaké undergroundové kapely, jako jsme třeba i my a pak jdu „jen“ na ARAKAIN, tak je to jako když jdu na fotbal Lhota vs. Leskovec a pak na Barcelonu vs. Real Madrid. Spousta kapel usne na vavřínech, když mají na koncertě na domácí půdě dvěstěpadesát lidí, kteří je vyprovázejí bouřlivým potleskem a zpívají s nimi jejich písničky. Potom však odjedou padesát kilometrů dál a realita je úplně jiná. Takže podle mě neusnout na vavřínech, být sebekritický, nechat si poradit a hlavně mít cíl, za kterým si s rozumem jít.

Myslíš si, že každá kapela by sa mala v prvom rade spoliehať len na svoj talent a čakať na úspech, alebo tomu úspechu je potrebné pomôcť aj nejakými nehudobnými aktivitami?

Ivan: Nevím přesně, co máš na mysli pod pojmem nehudební aktivity. Nicméně si myslím, že talent je v dnešní době hodně málo. Stačí se podívat na internet kolik tam je talentovaných lidí, kteří hrají DREAM THEATER s prstem v prdeli a je tam taky spousta kapel s výbornými písničkami. Takže jen sedět a doufat, že si vás někdo všimne, to není můj přístup. Samozřejmě, že pár takových znám, kterým vše padá do rukou úplně samo, ale o to míň si ti lidé toho pak váží a o to menší perspektivu mají. Takže já osobně jsem zastáncem pomoci i nehudebními aktivitami.

Podľa vaších odpovedí cieľ máte, nechýbajú vám ani chuť obetovať sa, ani instrumentálne schopnosti. Vieš mi povedať, kde by ste sa najradšej videli o takých povedzme desať rokov?

Ivan: Za deset let? Vidím se, jak v letadle učím pít slivovici Jamese Labrieho a Hetfielda na turné po Americe. (smích)

Dobre, vráťme sa k realite. Sabina, študovala si na hudobnej akedémii v Litve. Ako si sa tam dostala a prečo práve do Litvy?

Sabina: Chtěla jsem jít studovat ruskou klavírní školu a podařilo se mi přes studentský program Erasmus dostat do Litvy, kde mi to umožnili.

Ako dlho si žila v Litve a jako na teba pôsobila táto krajina bývalého Sovietskeho zväzu?

Sabina: Bydlela jsem v Litvě celkem rok a půl. Byla jsem v přímořském městě Klaipeda, kde jsou kilometry krásných pláží a hned u toho se nachází poloostrov Kurská kosa. Každému doporučuji tam zajet, opravdu je to tam nádherné. Ale pouze toto místo mě nadchlo, jinak je to tam samá rovina, pole, lesy, pustina.

Mala si čas aj na cetovanie a spoznávanie krajiny?

Sabina: Času moc nebylo, ale pár míst jsem navštívila. Spíše jsem se věnovala studiu, hře na klavír a práci.

Študovala si ruskú klavírnu školu v krajine, kde Rusov asi veľmi neobľubujú, vnímali si tam takúto nevraživosť? Môže vôbec nezainteresovaný človek ako ty tieto protiruské nálady v Litve postrehnúť?

Sabina: Žádné napětí tam cítit nebylo. Moji profesoři byli celkem pyšní na to, že studovali v Moskvě či Petrohradu. Ačkoli se Litvu kdysi snažili Rusové zatlačit a zničit jejich jazyk a kulturu, neslyšela jsem, že by si tam na ně někdo stěžoval nebo je pomlouval.

Akým jazykom si sa v Litve dohovárala?

Sabina: Každý ode mě očekával, že se domluvíme rusky, ale jelikož jsem se už ruštinu ve škole neučila, neměla jsem s tímto jazykem šanci. Proto jsem používala angličtinu, němčinu a v hudbě je dobré používat italské názvosloví.

Poďme ale späť k ASCENDANCY, ako si sa dostala ku kapele?

Sabina: Už od patnácti poslouchám metal a bylo mým snem v nějaké kapele hrát. Po návratu z Litvy jsem našla odvahu a v místě pracoviště jsem rozhodila sítě a nabídla své umění. Libor, náš kytarista mi tehdy dal šanci a bylo to.

Máš klasické klavírne vzdelanie, je možné ho uplatniť hraním v metalovej kapele?

Sabina: Myslím, že všechno, co jsem se doposud naučila, tak se dá v kapele uplatnit. Hlavně tedy co se týče prstové techniky. Rozhodně musím doplňovat vědomosti, protože klavírní škola mi neposkytla proniknout do technologie syntezátorů a workstationů.

Ako si dokáže žena zvyknúť na hranie v kapele, keď tak veľa koncertuje ako vy? Predsa len, na takých akciách je to samý chlap, alkohol tečie prúdom, cigarety nezhasínajú…

Sabina: No jak kdy, já bych to až tak tragicky neviděla. Pije se střídmě, polovina z nás jsou nekuřáci a většinou si kluci berou své přítelkyně, takže bab je tam dostatek.

Asi najstarším a najskúsenejším členom vašej kapely je váš bubeník. Ako ste vy, taká mladá skupina, prišli k tak ostrieľanému bubeníkovi?

Ivan: Libor se během působení v kapele ABSTRACT ESSENCE seznámil na koncertech se spoustou lidí a muzikantů a o Olssonovi (ex-VUVR, ASGARD, HAPPY DEATH) věděl, že hraje tam a tam a jak hraje. A přes našeho prvního basáka Pavla Amiridise, jenž byl dobrý kamarád s Olssonem, se dostal až k nám.

Nemôžem sa neopýtať: Neplánuje sa návrat VUVR na scénu?

Ivan: Tak já určitě nemůžu mluvit za ně, ani si nemyslím, že mám nějaké přesné informace, ale co vím já, tak se nic takového neplánuje.

Prebrali sme už znáď všetko, takže vás poprosím o pár slov na záver.

Ivan: Budu se opakovat, ale na závěr bych chtěl apelovat na všechny fanoušky a posluchače muziky, aby se snažili aspoň při deseti stažených albech jedno koupit, aby šli na koncert své oblíbení kapely, aby se nebáli jít na koncert neznámé kapely a aby podporovali českou muziku.